Pieta k 597. výročí upálení mistra Jana Husa

Přidal: | publikováno: 27. 06. 2012

Vážení přátelé, blíží se 597. výročí upálení římsko-katolického duchovního, mistra Jana Husa. Dne 6. 7. 2012 probíhá v Husinci tradiční pieta spojená s jarmarkem a slavnostmi připomínající život tohoto křesťanského mučedníka, který obětoval svůj život za pravdu. Celé slavnosti Husových oslav 2012 probíhají již od 23. 6. až do 7. 7.

Více: ZDE.

V Brně, téhož data ve 20 hodin, bude položena kytice a svíce k pomníčku mistra Jana Husa v Brně – Soběšicích. Akce se zúčastní ti Červenobílí, kteří jeho odkaz ctí. Pietní akt je veřejný, pro více informací nás kontaktujte na našem e-mailu.

Na závěr jsem si dovolil vybrat několik krátkých textů z díla Arnošta Cahy – Mistr Jan Hus: jeho život, dílo a význam (Rolnická tiskárna, 1919).

Hus byl dobrým, uvědomělým Čechem, jak o tom svědčí zvláště jeho zásluhy o vydání dekretu kutnohorského a mnohé jeho výroky, nám již známé. Většinu svých spisů napsal česky. Do jeho doby psal každý spisovatel českým nářečím svého kraje, neboť nebylo dosud spisovného jazyka českého. Nebylo ani jednotného pravopisu. Hus učinil zde nápravu. Po delším studiu sestavil velmi důmyslně pravidla českého pravopisu, jímž s menšími změnami píšeme dosud. Hus psal nářečím pražským a nářečí to vlivem jeho spisů stalo se spisovným jazykem českým. Tak stal se zakladatelem novodobého písemnictví našeho.“

Hrozná smrt, kterou mistr Jan podstoupil, řídě se svými slovy „Braň pravdy až do smrti!“, oblévá jeho postavu svatozáří mučednickou a zjednává mu úctu i podiv všeho vzdělaného lidstva. Ale význam jeho smrti zvětšuje se tím, zač ji podstoupil. Je jisto, že Hus odchýlil se v mnohém od učení tehdejší církve. Velice mu uškodilo u jeho soudců, že se nechtěl názorů svých zříci žádaje, aby byl o nesprávnosti jich přesvědčen z Písma. Tím přisvojoval nejen sobě, nýbrž i každému křesťanu právo vlastního soudu ve věcech víry, což ovšem tehdy bylo kacířské, neboť jediným nejvyšším rozhodčím byla církev římská.“

„Zveme se hrdě národem Husovým. Ruku na srdce: Máme právo k tomu? Každoročně oslavovali jsme Husa, ale většina z nás, bohužel, viděla v oslavě té jen plameny a slávu, slyšela řeči a hudbu – srdce a činy byly však daleko od Husa!“

„Buďme vždycky dobrými, uvědomělými Čechy, avšak nikoliv jen slovem, nýbrž srdcem a činem! K tomu vybízí nás svatá památka mistra Jana Husa, která volá k nám dále, abychom byli dobrými, mravnými lidmi. Vybízí nás, abychom všichni konali svou povinnost k národu, obci a rodině, abychom se „milovali ve spolek, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli“.“

„Zvláště Vy, mladí přátelé, zapište si tento vzácný odkaz Husův do srdcí svých a žijte vždy dle něho! Pak budete se moci právem nazývati dětmi mistra Jana a činy svými zbudujete Mu nejkrásnější pomník, jaký kdy vděčný národ postavil nejslavnějším synům svým…“

V knize od Arnošta Cahy jsou momenty vyjadřující nekritickou chválu Husovy osobnosti (podmíněno dobou, ve které kniha vznikla), ale je v ní také hodně zásadních výzev, jež jsou ve vztahu k pojmům jako národ, věrnost, spravedlnost a další, stále aktuální – zřejmě ještě více než v roce 1919.

TOPlist