Jak úspěšně čelit zkoušejícím

Přidal: | publikováno: 26. 05. 2012

Jak jsem slíbil v minulém díle, dnešní pokračování přírodopisné studie Študáci a kantoři od Jaroslava Žáka bude zaměřeno na věc ryze aktuální, totiž popíšeme si tři hlavní metody, jakými může pilný student uspět u zkoušky.

METODA ŘEČNICKÁ

Dosud, tuším, nebyla napsána příručka o umění obstáti s úspěchem při zkoušce. Umění toto však existuje a neznámí géniové z řad studentských přivedli jej k obdivuhodné dokonalosti.

Všechny metody počítají se základní pravdou, že se od žáků nechce, aby něco věděli, čili uměli, nýbrž aby odpovídali na otázky muže za katedrou tak, aby týž byl spokojen.

Metoda řečnická je velmi účinná. Vyžaduje bystrého a pohotového junáka, jenž vyniká květnatým slohem.

“Co víte o bitvě u Aigos Potamoi?” táže se kantor. Z otázky vyrozumí zkoušený mladík, že u jakéhosi Aigos Potamoi byla jakási bitva, a potlačiv svůj údiv nad tímto překvapujícím sdělením, jme se sytě líčiti podrobnosti krutého boje. S nadšením popisuje, jak se šiky ježily kopími těžkooděnců a přilbice plály zlatými pablesky v záři vycházejícího slunce. Jak na levém křídle se srazili jezdci tak prudce, že se koně vzepjali a bojovníci dotírali na sebe zblízka meči, které zvonily o kovové puklice štítů. Kantor užasle naslouchá, a poněvadž o tom v knize nic není, je jat obavou, že by se mohl blamovat, kdyby chtěl zasáhnout do ohnivého výkladu řečníkova. Kýve pochvalně hlavou a mručí:

“To mi stačí. Vidím, že jste pilně studoval a že máte i rozsáhlé vědomosti soukromé.” Načež blahosklonně posílá vítězného jinocha do lavice. Říkám úmyslně jinocha, neboť dívky, ač jinak vynikají výmluvností, neoplývají obvykle tímto darem řečnické intuice.

UMĚNÍ ZAHNOUTI ZA ROH

Tento způsob možno nazvati vědeckým termínem “únik do sféry studentovi známé”. Kantor vyzve svou oběť, aby vyjmenovala například čínské řeky. Mladý muž zná sice jenom jednu, nicméně s chladnokrevností plavce, jenž se vrhá do maelströmu, spustí plynně: “Největší čínskou řekou je Huang-Ho čili Žlutá řeka, smutně proslulá katastrofálními povodněmi. V době jarních dešťů vystoupí často dravé proudy ze svých břehů…” a následuje strhující popis zhoubných záplav zmíněného veletoku. Kantor se sice dalších řek nedočká, ale otřesen strašnými následky čínských povodní, uzná nakonec, že žák přece jen něco uměl.

Je mnohdy třeba značného umění stylistického, aby zkoušený hladce a nenápadně “přeladil vlnu” a dostal se z macaráta jeskynního ke kočce domácí, nebo z diamantových polí k výrobě umělých hnojiv.

Rozhodně nesmí vypadat únik takto: “Svatý Václav byl zavražděn svým bratrem Boleslavem, drže se kruhu u dveří kostelíka. Po něm vládl později Ferdinand Dobrotivý …” Nebo třeba: “Vodu rozeznáváme pitnou a minerální. Minerální se vyskytuje v Poděbradech, jež jsou nazvány podle Jiřího Poděbradského. Když Jiří poznal, že to s Matyášem nepůjde po dobrém, vytáhl proti němu do pole …”

Úkol je ještě ztížen zavilostí mnohých docentů, kteří ruší vysílání “fadingem” čili “šťouráním” a nevrlými poznámkami, jako “mluvte k věci” nebo “na to se neptám”.

KDYŽ BUDDHA SPÍ…

Ideálním objektem pro podobné rétorické výkony jsou životem unavení učitelé, kteří se dají zkolébat několika plynně přednesenými větami a počnou podřimovat nebo v duchu kombinují, co bude dnes asi k obědu. Pro takový případ, týká-li se to dejme tomu češtiny, má důmyslný študák naučen životopis libovolného spisovatele, do něhož dosadí jako do rovnice jméno autora, na nějž je právě tázán. Jakmile zkoušený zpozoruje, že kantor upadl do stavu “nirvánam samprasarána”, což je podle učení indických joginů stav nepřítomných duchů, počne tichým hlasem chrlit ze sebe takovéto literární senzace:

“Vítězslav Nezval pocházel ze zámožné pražské rodiny. Jako sedmnáctiletý jinoch zahořel láskou ke své učitelce hudby Karolíně Mužákové a odejel s ní do její rodné vísky Světlá pod Ještědem, kde napsal slavný román ‘Kříž u potoka’ atd., atd.”

Je věcí spartánské disciplíny a kamarádského sebeovládání, aby třída tlumeným pochechtáváním nevyrušila pana profesora ze snění.

Takový velkolepý plavecký výkon stává se ponurým, temným mystériem při zkoušce zralosti, řečené maturita. Tomu ovšem musí být věnována zvláštní kapitola.


Jaroslav Žák

Študáci a kantoři. Přírodopisná studie (1937)

TOPlist