O ohnivém krocanu u Libomyšle

Přidal: | publikováno: 28. 05. 2012

U Libomyšle na Hořovicku stával kdysi mlýn, u kterého byla veliká louka. Po té louce se někdy procházíval k půlnoci ohnivý krocan. Vídali jej lidé ze mlýna i mimojdoucí a báli se ho. Nakonec se v té noční době nikdo ven ze mlýna neodvažoval a tamtudy také nikdo nechodil.

Stalo se, že pan otec přijal nového pacholka ke koním; byl to chasník srdnatý, ničeho se nebál a byl by se postavil každému.

Když slyšel ve mlýně povídat o ohnivém krocanu, smál se tomu, takového ptáka že ještě neviděl, že bůhvíco viděli, on že neuvěří, dokud sám neuzří.

Tou dobou se krocan dlouho neukazoval. Až jedné noci na podzim bylo nebe plné mraků, všichni ve mlýně už spali, když přiběhl o půlnoci do konírny prášek a budil pacholka:

„Vstávejte, vstávejte, ohnivý krocan je na louce!“

Rozespalý pacholek si sedne na posteli, dívá se na práška a povídá mu:

V tom už mu seděl krocan na zádech, kloval jej zobákem do hlavy...

„Cože, ohnivý krocan? Kluku, jestli si ze mě děláš dobrý den, uvidíš, co ti jich namelu!“

„Jen pojďte honem!“ prášek udýchaný na to, „dokud tam je, abyste uvěřil.“

Pacholek tedy vyskočil, natáhl jen kalhoty a pospíchá s práškem na dvůr a na zahradu. Tam ho vedl prášek k zahradní zdi, za kterou se rozkládala louka.

„Podívejte se, tamhle, tamhle!“ šeptal vyděšený prášek, jednou rukou se držel pacholka a druhou ukazoval na louku. A tam se skutečně volným krokem procházel veliký ohnivý krocan, svítil v té tmě a šel z něj strach.

Pacholek nechtěl věřit vlastním očím. Cítil, že se prášek třese strachy jako osika. Aby tomu udělal konec, shýbl se pro klacek, který tam ležel, přehoupl se přes zeď a byl na louce.

„Počkej, ukážu ti, jak se musí na takovéhle ptáčky!“ zavolal na práška a hnal se ke krocanovi. Ale jak se k ptáku přiblížil, ten mu skočil tak prudce do obličeje, že pacholek ztratil rovnováhu a zapotácel se. V tom už mu seděl krocan na zádech, kloval jej zobákem do hlavy a bil těžkými křídly. Pacholek celý omámený začal utíkat ke mlýnu. Pro krocanova křídla neviděl na cestu. Doklopýtal až ke vratům a tam upadl. Krocan příšerně zakřičel a zmizel.

Pacholek ležel před mlýnem bez sebe, než na zavolání práškovo přiběhli mlynář a chasa. Podařilo se jim pacholka vzkřísit, ale ten byl hrozně zesláblý, slovo z něj nevypravili. Uložili ho na lože, ležel jako bez ducha. Ani doktor neuměl pomoci. Třetího dne pacholek skonal.

Ohnivý krocan se už ale u libomyšlského mlýna nikdy neukázal.

Adolf Wenig

České pověsti (1932), dle vydání z r. 1939

TOPlist