K 81. výročí úmrtí Viktora Dyka

Přidal: | publikováno: 18. 05. 2012

Zveřejňujeme krátkou reportáž z každoročního vzpomínkového shromáždění u hrobu českého básníka a vlastence Viktora Dyka (31. 12. 1877 – 14. 5. 1931), které proběhlo v pondělí 14. května, a na němž nechybělo ani zastoupení naší redakce. Hlavním organizátorem setkání byl předseda Společnosti Viktora Dyka PhDr. Josef Tomeš.

30. zastavení doktora Josefa Tomeše

Společnost Viktora Dyka se každoročně 14. května schází na pražských Olšanských hřbitovech. Členové společnosti si připomínají skon básníka, dramatika, novináře a v neposlední řadě i politika Viktora Dyka. Od jeho smrti letos uplynulo 81 let.

V případě předsedy společnosti historika PhDr. Josefa Tomeše to bylo jubilejní 30. setkání.  Spolu s ním si tento památný den připomenuly i dvě desítky dalších ctitelů Dykova díla. Zastoupeny byly všechny generace od těch nejmladších až po devadesátileté pamětníky. Dykovská tradice se předává z generace na generaci. Je jisté, že Josef Tomeš je dlouhá léta nejen inspirátorem a organizátorem těchto akcí, ale i pilným editorem sborníků a autorem četných historických monografií a iniciátorem odborných konferencí a veřejných akcí. Jeho dílo si zaslouží velký respekt a hlubokou úctu. Nebýt jeho zápalu a nadšení, společnost by dávno byla historickou reminiscencí.

Po krátkém přivítání, kdy doktor Tomeš pozitivně kvitoval, že letos se nepřízeň počasí obešla bez deště, zavzpomínal na uplynulých 30 let a každoroční dykovské setkání. Vzpomínkové akce, jichž se účastnil výkvět českého národa, kdy mnozí z účastníků se již odebrali na casino pa natet cestu bez návratu. Po tomto úvodu předal slovo herečce Miriam Kantorkové, která procítěně zarecitovala několik Dykových básní. Po kulturní vložce doktor Tomeš Dykovými slovy glosoval dnešní politickou situaci a shledal jeho odsudky tehdejších politiků za stále platné. Následně rozvinul myšlenku Dyka jako básníka vzývajícího moře. Vyjádřil naději, že i v dalších letech se duch těchto akcí udrží. Shromáždění bylo zakončeno spontánním zpěvem české státní hymny.

Mgr. Bc. Jan Kopal

Zveřejněno dne 18. 5. 2012 na Ostrava Online

K 81. výročí úmrtí Viktora Dyka by určitě bylo vhodné připravit i nějakou tu báseň. Vybral jsem něco nadmíru aktuálního… Tady je:

Jsou svobodni, jak sami netušili,
než radost z toho zvolna utuchá.
A kocovinu cítí, kdož se zpili.
U živé vody sedí ropucha.

 

I za svobody vítr počne skučet,
i v státě vlastním poznáš tragiku.
„Čas není, brachu, připravovat účet…!“
Jak pošetile mluvil’s, básníku!

 

Druh po druhu jej vytahuje z kapsy:
spasitel po spasiteli.
Svítilnou posviť, k nápravě když sláb jsi,
o Diogene, starý příteli!

 

Hleď: podal účet, pohrávaje dýkou.
Já, nad vše já, vždy drsně zahude.
A ptáš-li se, co bude s Republikou:
„Buď bude naše nebo nebude!“

 

A moudří chodí s pokrčením ramen,
nemoudrý pověst marně pocuchá.
Moh’ by být někde živé vody pramen,
než u pramene sedí ropucha!

 

Vždy, Diogene, z nemoudrých jsi býval,
už nevyhneš se svému osudu:
když byla bouře, zpěvem vítal’s příval
vystrčiv nevčas hlavu ze sudu!

Viktor Dyk

Zpěvy v bouři (1927)

TOPlist