Jak uspět u zkoušky

Přidal: | publikováno: 12. 05. 2012

Jelikož máme zkouškové období v plném proudu, a to platí nejen pro nás, ale i mladší kolegy ze středních škol, přišla mi na mysl další stať z pera našeho gurua Jaroslava Žáka. Přeskočíme tedy rovnou na kapitolu zabývající se Uměním obstáti ve zkoušce.

Nejprve musíme vysvětliti, proč onen nerovný boj, při němž dospělý, vyvinutý muž vrhá se nesportovně na slabé dítko, zove se eufemisticky zkoušení.

Termín je dosti přiléhavý. Zkoušeni je oboustranné. Profesor zkouší, jak by žáka potopil, užívaje k tomu svých bohatých zkušeností, a rovněž zkoušený zkouší, jak by uklouzl zkoušejícímu, a mnoho zkusí, než je vyzkoušen.

Čtenář, sledující pozorně naše vědecké statě, seznámil se již poněkud se zkoušením tak říkajíc informačním, kdy docent, hopsaje po třídě, ukazuje na žáky prstem a “ťuká” tu i onde, zkoumaje slabiny nepřítelovy. S blížící se konferencí roste odvaha a bojovnost kantorova, jeho nájezdy se stávají častějšími a zhusta podniká i trestné expedice k zadním lavicím, což nelibě nesou staří repetentští kovbojové, kteří v klidném zadním pásmu si vyřizují svou soukromou korespondenci. To vše svědčí neklamně, že se blíží finálový zápas.

Muž za katedrou takticky vyčkává teplých jarních dnů, kdy mládež, podléhajíc volání divočiny, tráví celé odpoledne na hřišti. Jakmile tato příznivá doba nadejde, vykope pedagog válečnou sekeru a uloží tučné “opáčko”.

Účinnost náhlého úderu je zvýšena vzornou spoluprací na celé frontě. Profesorská brigáda rozpoutá velkolepou ofenzívu podle dobře připraveného plánu.  “Já vím, že máte ještě jiné předměty,” říká uznale každý z učitelů, aby se zbavil hryzení svědomí, “ale nemohu si pomoci.” Nemůže-li si profesor pomoci, musejí si pomoci žáci sami. Metody studentské svépomoci jsou pestré a důmyslné.

Riskantní systém je takzvaný dribling, čili česky kličkování. Mistrů driblingu je nemnoho a bývají chloubou třídy. Základním předpokladem k úspěšnému driblování je jedna dostatečná, získaná za opsanou úlohu, nebo řekněme za slovíčka, na která se mistr jednou připravil a náhodou byl tažen. Jakmile dosáhne tohoto dílčího úspěchu, zahájí mistr soustavné ulejvání, nedostaví se na další úlohu, při zkoušení se mu spustí z nosu krev a posléze dostane před závěrečným opakováním nějaký ten těžký nervový otřes. Bezmocně zuře, napíše mu obelstěný učitel dostatečnou, připojiv k ní výhrůžný komentář, že si na něj dá v příštím období pozor.

Velkolepých vítězství nad mistry v ulejvání dosahoval jeden populární pan profesor, jenž vyslídil švencíře v městském parku nebo na plovárně a zkoušel je z francouzské konverzace. S úctou a obdivem naň vzpomíná mladý pražský advokát, jenž kdysi coby švencíř byl zaskočen v podolských lázních a pokusil se uniknouti plováním na druhý břeh. Byl však v půli Vltavy dostižen houževnatým franštinářem, jenž na něho začal dotírati rafinovanými otázkami. Vysílený a zdeprimovaný studentík vylezl posléze na kolem jedoucí vory a pan profesor, funě a stříkaje jako mrož, volal za ním posměšně: “Slabá dostatečná, kamarádíčku, máte štěstí, už jsem vás chtěl potopit.” Není jisto, myslil-li to obrazně, nebo zda chtěl dát nezdárnému žáku pasáka. Zaznamenáváme tuto příhodu jako zvláštní případ, kdy zkušený i zkoušející při zkoušení plavali. Ukázali jsme již dříve na jednom drastickém příkladu, že úděl švencířů není právě růžový. Proto většina žactva volí mužný způsob boje, totiž postavit se tváří v tvář nepříteli na stupínku. “Nic od vás dohromady nechci,” praví kantor výsměšně, “jen to, co je v knize.”

V knize je toho jen 40 hustě potištěných stránek, do nichž snesl jakýsi pracovitý odborník cenné výsledky svého dlouholetého bádání. Odborníci totiž, kteří sestavují učebnice, nevzali dosud na vědomí, že kromě jejich vědeckého koníčka má nebohý středoškolák ještě dost jiných předmětů. Podivil byste se, velectěný, kdybyste letmo nahlédl do takové kvintánské učebnice franštiny. Vy jste zajisté člověk vzdělaný, mluvíte plynně francouzsky a možná, že jezdíte na prázdniny na slunnou Riviéru. Nicméně byste musel tuto znamenitou učebnici čísti se slovníčkem. Nejinak je tomu v jiných vědních oborech. Všecky nové objevy, výboje a triumfy vědy se prostě připlácnou k staré látce — dříve sto, nyní tři sta stránek, račte si nezávazně prohlédnouti náš bohatě zásobený sklad středoškolské učenosti.

Kde to nejde, například v latině, která dík zániku říše římské zůstává ve starém rozsahu, vymyslili si rafinovaní pedagogové jinou záludnou metodu. Posunuli obratně jazyk starých, sveřepých Římanů do tercie a látku za prvé čtyři roky nacpali se značnou dávkou geniality do tercie a kvarty. Ve vědě jako v dopravnictví. Dříve čtyři, nyní pouhé dva roky, stachanovci překonáni.

A tak jen ta matematika zůstala v původním rozsahu, ale to se časem poddá. Dlužno objektivně uznat, že moderní pedagogové na to jdou od lesa. Staří pošetilí vychovatelé zakazovali studentům hrát fotbal a plížili se obratně podél ohrad, aby přistihli žáky, holdující této zvrhlosti. Novodobí učitelé to dělají lépe. Tady máte, holoubci, naučný slovník, nadřete ho zpaměti a pak si hrajte podle libosti.

Zdá se však, že lid studentský učinil za poslední období nemenší pokrok než věda a technika. Představme si, že takové generální opáčko se páčí okrouhle ze všech předmětů asi na 200 stránek. Bůhví proč se to jmenuje opakování; opakovati totiž lze jen to, co už člověk umí, nemožno však opakovati si 200 stránek, které študák předtím vůbec neviděl. Přes tyto handicapy dovedou mnozí obratní virtuosové zdolat takových dvě stě stránek za jedno odpoledne jako lehce stravitelnou pokroutku, aniž by vynechali tréninkový mač s dorostenci místního S. K.

Znovu upozorňujeme, jaký obrovský pokrok od dob scholastiků učinilo lidstvo na tomto poli, dík racionalizaci, taylorismu, stachanovštině a patrně i podstatnému zduření mozkových závitů.

Tolik předesíláme k výkladu o technice zkoušení a metodách úspěšného čelení zkoušejícím.

Jaroslav Žák

Študáci a kantoři. Přírodopisná studie (1937)

To bychom měli úvod do problematiky zkoušení, metodiku uspění při zkouškách si necháme, řekněme, na příští týden. To abych snad někoho nepoňoukal k lajdácké přípravě. Klíčem všeho je píle a vytrvalost. Jak pravil soudruh Lenin, učit se, učit se, učit se!

TOPlist