O drakovi ve Svatojánských proudech

Přidal: | publikováno: 25. 04. 2012

Svatojánské proudy říkají skalnatým slapům, vírům a peřejím v řečišti Vltavy u Štěchovic nad Prahou. Pro lodi tam bývala nebezpečná cesta, ba nemožná. Proto už v XVII. století byla ta nejnebezpečnější úskalí prachem roztrhána a odstraněna a tím se uvolnilo řečiště pro plavbu vorů a lodí. V té době vznikla asi tato pověst:

Kdysi prý přebýval ve skalách v řece šeredný ještěr, drak, který hubil vše živé, co se v okolí proudů ukázalo. Dobytek z pastvy chytal, do své skály jej zanášel a požíral, ale také lidi, kteří přišli nablízko, hubil. Byla to zlá metla pro všecko okolí a nevěděli, jak se jí zbavit. Byli tam posláni vojáci, aby to nějak provedli. Nejdříve tam přišli tři. Lidé jim ukázali skálu v řece, tam že má drak skrýši, otvor do ní že je pod vodou. Vojáci si vylezli na skálu na břehu, zrovna proti drakově skrýši, přichystali si pušky a dávali pozor, až se ten netvor objeví. Najednou vidí, že se z vody zvedá ohyzdná dračí tlama. Namířili rychle pušky a vystřelili všichni najednou. Ale chybili se. Než mohli znova nabít, drak už byl z vody, skočil na skálu a všechny tři pobil a pohltil. Lidé slyšeli výstřely a když se vojáci nevrátili, věděli, kolik uhodilo.

Na druhý den tam šli tři další vojáci. Nejkurážnější z nich se postavil u samé vody, druhý uprostřed stráně; třetí moc statečný nebyl; postavil se na kraji houštiny nahoře na stráni. Sotva drak vylezl z vody, pálili po něm všichni tři, ale nikdo ho netrefil. Drak se vymrštil z vody, chytil nejdříve toho na břehu, srazil jej k zemi a hnal se za druhým na stráň. I toho dohonil a zahubil. Třetí zatím skočil do houští a upaloval, jako když mu hlava hoří. Přiběhl k ostatním a vypověděl, jak to dopadlo. Tu řekl velitel vojáků, že se to musí zařídit jinak. Vzkázal do Prahy, aby mu poslali dělo. A když je měl, vypravil se za časného rána k proudům s celým oddílem i s tím dělem. Vojáci se všichni ukryli nahoře v lese a dělo připravili na pokraji houštiny. Namířili je na to místo na břehu, kde se předtím drak z řeky vydrápal. Však tam byly znatelné stopy. Ten voják, který se minule útěkem zachránil, musel ukázat místo, kde tehdy všichni tři stáli, a musel se postavit uprostřed stráně; velitel mu řekl: „Jakmile uvidíš, že drak vystupuje nad vodu, střel po něm a rychle si lehni na zem! Neboj se, nic se ti nestane!“

Voják moc kuráže neměl, ale co naplat, poslechnout musel. A tak bylo všecko připraveno, až se drak ukáže.

Nastala ta chvíle: voda se rozšumí a ohyzdná hlava zvedá z proudu. Vtom už bác! Voják vystřelí a praští sebou na zem. Podrážděný drak se drápe z vody, aby toho smělce dostihl. Ale sotva se dračí tělo ukázalo nad břehem, hromová rána se rozlehla údolím, výstřel zasáhl draka naplno.

Netvor se vymrštil do výše a spadl mrtev do vody. Vojáci hned běželi ze stráně k řece. Ale když tam doběhli, po draku ani památky. Jeho tělo se ponořilo do proudu a snad pod vodou někam uplavalo. Víc o něm nikdo nevěděl.

Tak byly Svatojánské proudy toho netvora zbaveny. Potom tam mohli lidé některé skály ve vodě roztrhat, aby byla cesta proudy volnější. Tak i ta dračí skrýše vzala za své.

Adolf Wenig

České pověsti (1932), dle vydání z r. 1939

TOPlist