Ke Dni učitelů

Přidal: | publikováno: 28. 03. 2012

Když dnes máme ten Den učitelů, který je v ČR spojen s výročím narození J. A. Komenského, vybral jsem pro vás deset krátkých učitelských vtipů pro chvíli oddechu.

„Vstávej synku, musíš do školy!“ 
„Maminko, já tam nechci, oni mě tam vůbec neberou, smějí se mi… Opravdu tam musím jít?“ 
„Musíš, musíš, vždyť seš učitel.“

Před písemkou: „Doufám, že nikoho neuvidím opisovat.“ 
Z prostřední řady se ozve: „Taky doufáme.“

Profesor přednášel atomovou fyziku a napsal na tabuli řadu vzorců.
„Podívejte se, prosím, na tyto výpočty. Na konci máme o pět elektronů méně, než jsme měli na začátku. Kam se poděly?“
V posluchárně je mrtvé ticho.
„No, kam se poděly?“ opakuje profesor otázku.
Vtom se ozve z hlouby posluchátny hlas: „Ať nikdo neopouští posluchárnu!“

„Vzbuďte svého kolegu,“ povídá profesor studentovi na přednášce. 
„Proč já? Vy jste ho uspal.“

„Paní učitelko,“ hlásí se malý Pepíček, „můj tatínek říkal, že pocházíme z opice.“
„Pepíčku, dnes chci přednášet novou látku, takže opravdu nemám čas řešit vaše rodinné problémy!“

„Tolik z vás že nemá poznámkový blok?” diví se na začátku hodiny učitelka. „To bude poznámek!”

Přijde inspekor na inspekci do třídy a vidí, ža na každou jeho otázku se hlásí všichni žáci a když učitel některého vyvolá, odpoví správně. Vrtá mu to hlavou, ale učitel mu to vysvětlí až po jeho odchodu do důchodu: „Naučil jsem je, aby se hlásili všichni, jediný rozdíl je v tom, že ten, kdo to ví, se hlásí pravou a kdo neví, levou ruku!”

Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: „Překvapivé! Zvláštní!“ „Co se stalo?“ optá se jeden ze studentů. „Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?“ „Opravdu zajímavé,“ opáčí student. „A zkusil jste jinou zubní pastu?“

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To ale nejsou moje botičky.“ Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív,“ tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mýho brášky. Maminkaříka, ze je mam nosit taky.“ Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: „Kde máš rukavičky?“ Chlapeček odvětí: „Rukavičky mám nacpané v botičkách.“
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc…

Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá: 
„Když dva lidé spolu hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?“ 
„Ten druhý neudělá zkoušku,“ odpoví Pepíček.

TOPlist