Študáci versus kantoři

Přidal: | publikováno: 26. 03. 2012

Po kratší odmlce pokračuji ve vkládání humorných statí z díla českého spisovatele a pedagoga Jaroslava Žáka. Dnes navážeme na předchozí část Odrůdy a zrůdy lidu studentského (1, 2) další statí z knihy Študáci a kantoři (1937).

Študáci versus kantoři

Mezi kantorstvem a študáky vede se ustavičně drobná válka čili guerilla, jak ostatně nasvědčují termíny jako “puma”, “bombarďák” (profesor) a řada jiných, k nimž postupně dojdeme. Boj zuří všude: ve třídě, na chodbách, na dvorku, před gymnasiem i mimo obvod školy. Bojové metody žactva jsou vesměs obranné a morálně oprávněné, neboť kantoři představují živel útočný, zahajují nepřátelství a napadení študáci se toliko brání. Popíšeme nyní některé válečné lsti a úskoky s úspěchem užívané v boji proti kantorům.

Důležitou obrannou taktikou je umění zdržovat hodinu. Osvědčuje se proti kantorům typu vědeckého, kteří rádi obšírně vykládají. Na počátku vyučování povstane jeden žák a vece: „Prosím, pane profesore, je to pravda, že jeden americký učenec vynašel takové paprsky, co po nich přestanou růst vousy?“ Prófa máchne rukou. „Nevěřte všemu, co noviny píší,” řekne a jme se vykládati o paprscích a záření vůbec, o Americe, lynčování, černoších, lidských plemenech, pračlověku, o veleještěrech a zkamenělinách: náhle pohlédne na hodinky a s hrůzou zjistí, že za pět minut bude zvonit. Chystaných šest stránek výkladu se scvrkne na šest řádek.

Hodinu možno zabíti i jiným způsobem, zejména je-li přítomen třídní profesor. Někdo se hlásí, že se mu ztratilo plnící pero. Třídní svraští brvy, nasadí výraz Sherlocka Holmesa a počne vyšetřovat. Po čtvrthodině hlásí postižený, že našel pero v děravé kapse pod podšívkou. Potom oznámí jiný žák, že na obraze, znázorňujícím lidská plemena, má Malajec přimalován plnovous a fajfku. Nastane vyšetřování a čas mile ubíhá.

Také je možno ukrást čas matematické hodiny, předloží-li žáci matykářovi, který si zakládá na svých početních výkonech, nějaký šikovný hlavolam, tvrdíce, že to nemohou vypočítat. Třeba jak se sešli tři Arabové, jeden měl dvě datle, druhý pět datlí, rozdělili to na tři díly atd. „Toť přece hračka,” burácí matematik, mávaje křídou, a vrhne se k tabuli. Žactvo se zájmem pozoruje, jak se zaplétá do svých výpočtů, potí se, dosazuje x a y, až konečně vysvobozen spásným zvoněním, prchne z třídy.

Každá vteřina, která se oddrobí z vyměřené vyučovací doby, je vítána. Není-li jiných možností, stačí aspoň podat obřadně panu profesorovi vyskřípané pero. Pedagog s ním chvíli zápolí, načež praští násadkou o zem a vydatně zuří několik drahocenných sekund.

Znamenitá příležitost se naskytne v den svátku páně profesorova. Tento význačný den je již na začátku roku pečlivě vyhledán a veden v náležité evidenci. Jakmile sváteční učitel vejde do třídy, jsa pochopitelně v slunné náladě, přiřítí se ke katedře dvojčlenná deputace, aby jménem třídy vyslovila srdečně procítěné blahopřání. Úředně zachmuřená tvář docentova se rozjasní vlídným úsměvem a zkoušení toho dne přirozeně odpadne. Je-li učitel povahy zvláště drsné, objeví se na katedře libovonná kytice, v níž tkví úhledná vizitka s nápisem: “Všeho nejlepšího k Vašim ctěným jmeninám dovoluje si blahopřáti oddaná IV.B.” Zjihlý pedagog rozpačitě odkašle a dí měkkým hlasem. „Za prvé se říká ‘přáti někomu něco’ a nikoli ‘blahopřáti’, za druhé se sloveso ‘přáti’ pojí s akusativem, tedy ‘přejeme Vám všechno nejlepší’, a za třetí vám děkuji, ale podruhé ať se to nestane.”

Rafinovaný způsob je blahopřáti na Josefa kantorovi, jenž se jmenuje Jaroslav, což vzbudí u napadeného veselost a sníží jeho bojovnost.

Nastanou-li při zkoušení takzvané dělostřelecké manévry čili masakr, kdy rozlícený kantor pálí jednu kouli za druhou, možno se zachránit různým způsobem.

Žák, který má přijít na řadu a “je čistej jak slovo boží”, neboli dutej, čili má “bílej tejden”, vyrazí náhle ze třídy, drže si před ústy šátek. “Prosím, ona se mu spustila krev,” hlásí zkormouceně soused. Celku prospěšnější je nevolnost čili “špatně od žaludku”. Postižený se potácí a omdlévá, takže dva kamarádi ho musí vést na chodbu, čímž se tři osoby dostanou z dostřelu zuřícího kulometčíka.

Senzační záchrana může nastat, je-li tělocvikář tajně srozuměn se studentstvem a co zrádce jednotné fronty profesorské dá v kritickém okamžiku zvonit letecký poplach. Tu povstává třída jako jeden muž a ukázněným tryskem se řítí na dvůr nebo do sklepa a za ni kluše v bezmocném zoufalství odzbrojený kulometčík.

Jaroslav Žák

Študáci a kantoři. Přírodopisná studie (1937)

TOPlist