Kaleidoskop válečníků – Moravský zeman

Přidal: | publikováno: 16. 03. 2012

Tento historický seriál nás seznámí s účastníky střetů, bojů a konfliktů, válečníky. Těšit se můžeme na zajímavé a ve své době obávané jednotky, například rakouské pandury a jejich protivníky, turecké janičáry, španělské konquistadory či německé freikorps operující na Baltu a mnohé další. Kaleidoskop proto, že budeme mít možnost nahlížet na válečníky různých dob různými pohledy.

Na konci každého dílu dostanete na výběr mezi dvěma jednotkami z nabídky a vítězná se objeví v příštím díle seriálu. Pro někoho můžou být popisovaní válečníci či jednotky kontroverzní, ale vězte, že není záměrem cokoliv popularizovat, cílem je podívat se na velikány slavných bojišť bez emocí a s odstupem.

Moravský zeman (1400-1450)
Jako první nás čeká moravský šlechtic ve službách biskupa Jana XII. Železného.

 

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, …“ modlí se mladý pán Michal z Vlčice, zemanův syn. Slovy „Amen“ končí modlitbu a vychází ven z kostela, s ním druhové ve zbrani, zemanští synové z širého okolí. Milostivý pán biskup Jan XII. nás povolal zastavit kacířský mor přicházející z Čech. Nedávno jsem byl pasován do rytířského stavu, není jiné cesty, teď jsme svatá armáda, vše odpuštěno, honí se hlavou Michalovi. Houfec mladíků nasedá na silné koně a cvalem opouštějí město ztrestat pošetilé husity táhnoucí plenit Moravu.

Prošívanice 1400-1450

Na území království českého žily stovky rodin nižší šlechty, které se nepyšnily velkým majetkem. Jedno je však spojovalo, současníci je nazývali zemani, vladykové, dědiníci, případně rytíři. Vrcholem zámožnosti bylo vlastnictví opevněné tvrze. Podléhali jim poddaní jedné dvou vesnic. Někteří neměli ani to. Bydleli v neopevněném dvorci a poslouchalo je jen několik poddanských rodin. Takových zemanů bylo mnoho. Často se dělily o jednu ves dvě rodiny nižší šlechty.

Takový zeman odcházející do námezdné služby většinou nabízel pouze sílu svých paží. Již odmalička, jakmile se naučil chodit, byl posazen budoucí rytíř do sedla. Pážecí službu konali od nejranějších hodin do noci, živeni hradní kuchyní, která jim mnohdy přidělovala to nejhorší jídlo, protože dobře věděla, že si nesmí stěžovat. V patnácti letech byli srostlí se sedlem a dokonale vycvičeni ve všem, co pro budoucí život potřebovali. Uvykli pohledu na nejtěžší zranění i smrt, uměli překonávat útrapy nepřetržitých celodenních jízd v zimě, o hladu i nemoci. Pak zpravidla přicházelo pasování, při němž se stávali rytíři. Pasovaným rytířem – ideálem se však nestával každý zemanský synek.  Vyzbrojen byl tím, co dala tvrz, případně kořistí. Do boje jezdíval ozbrojen mečem, tesákem, dýkou, kopím a mnozí měli po ruce kuši, další válečné kladivo či jinou formu bijáků.

Jezdecká zbroj 1400-1450

Základem pasivní obrany byla dobře zhotovená prošívanice a přes ni, bylo-li to možné, přední plech v „německém“ stylu. Tajemství funkčnosti dané prošívanice spočívá ve vrstvách měkké tkaniny, které držely na místě řady stehů, a ve střihu, jenž nebránil pohybu. Bohatší zeman si pořídil nýtovaný hauberk či se oděl v brigantinu a ti nejšťastnější měli „německou“ harnasch čili zbroj.  Nezbytností byla ochrana nohou nazývané hurtelinge, k tomu nákolenky a náloketnice zvané myšky, hlavu chránil mnohdy podbradník a helma různého typů: lebka, šíšák, basinet, psí nos, barbuta, nakonec i železný klobouk. Štíty a tarče ztrácely na hodnotě a přestaly se na bojištích postupně používat.

Svět nižší šlechty byl především světem drsných, bezohledných válečníků. Měli neocenitelné zkušenosti z řady bitev, srážek, přepadů a úskoků, znajíce všechny slabiny a přednosti tehdejšího válečnictví, které zúročili na obou stranách husitského konfliktu.

Železný pán 1400-1450

…Ozvalo se zaúpění a meč zemana Michala z Vlčice opsal krvavý oblouk, další husitský pomatenec skončil svou pouť na zemi.  Nedaleko Brna napadla skupina zemanů zadní voj kališníků. Rozehnali a pobili všechen zbrojný lid, pobrali zásoby a začali se vracet s naditými váčky husitů. Kořisti dostatek, sám Michal stáhl jednomu kališnickému těžkooděnci drahou půlzbroj. „Ďáblové!“ ozval se kdosi a ukázal na východ. Z lesa se vynořil houfec. A další. Vlající praporec s beránkem a hrdě znějícím nápisem  ,Bůh náš pastýř‘  nenechal na pochybách nikoho. „Otče náš, jenž jsi na nebesích, …“

Případné otázky rád zodpovím.

Další díl kaleidoskopu můžeme věnovat atypickému římskému legionáři z počátku 4. století, nebo polské legii v rakousko-uherské armádě v letech 1914-1918. Hlasujte pro svého válečníka-favorita, za měsíc sečteme v redakci hlasy a Vámi zvolený válečník bude zde prezentován.

[poll id=“2″]

TOPlist