Problematika sexuální výchovy

Přidal: | publikováno: 4. 10. 2010

,,Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“ 2Tm 4, 3-4

 

Když jsem náhodou narazil na tyto verše v 2. listu svatého Pavla Timoteovi, užasl jsem nad pravdivostí Pavlových slov. V dnešním světě výchovu a vzdělávání dětí obstarává spíše stát než rodiče, kteří musí mnohdy těžce pracovat, aby svou rodinu uživili. Ale kdo je v čele státu, kdo určuje podle jakých pravidel a co se bude vyučovat? Několik vládou zaplacených pedagogů, psychologů a v případě sexuální výchovy také sexuologů sepíše osnovy k předmětům, navrhne metody práce učitelů, rozešle brožury a dále se o nic nestará, práci mají hotovou. Mnohdy tito lidé ani nemají své vlastní děti, ale zaručeně ,,vědí“, jak cizí děti vychovávat. V tomto článku bych rád vyjmenoval několik bodů, proč se stavím proti sexuální výchově na základních školách.

 

1)     Sexuální výchova není exaktní ani společenská věda

Primárním problémem sexuální výchovy je, že dětem nepředkládá výhradně fakta, nýbrž domněnky současných rádoby vědců, založené na neefektivních psychologických výzkumech, které mají za úkol děti naučit akceptovat společensky nepřípustné a nevhodné chování (promiskuita, free love a jiné necudnosti). Navíc nezohledňuje lidskou individualitu a snaží se dětem vsugerovat pocit určité uniformity – všechny děti mají být nevázané a beze studu mají hovořit o své sexualitě naprosto s kýmkoliv. Toto nám dokazuje kapitola 15 Příručky k sexuální výchově, ve které se uvádějí hry s dětmi, které učitelé mají pořádat. Ve hře Kompot žáci sedí v kruhu na židlích a vyměňují si místa, osloví-li je stojící dítě uprostřed ve snaze získat židli. Místa si pak mají vyměňovat ti, kteří už někdy onanovali. Místa si mají vyměnit ty dívky, které již menstruovaly. Dle mého názoru tato hra nerozvíjí zdravé sebevědomí ani lidskou upřímnost, nýbrž pouze odstraňuje společenské zábrany jistící slušné chování ve společnosti.

Sexuální výchova je navíc zaměřena především na předání informací o tom špatném – neplánované těhotenství se probírá neúměrně déle než těhotenství plánované, představují se sexuálně přenosné choroby a způsoby antikoncepce, nikoliv důvody, proč by si dítě mělo zachovat svou čistotu pro partnera, kterého bude milovat, ospravedlňuje se vražda dítěte ve prospěch nechtěné rodičky (i když je žena znásilněna, dítě nemůže za to, co provedl jeho otec). Tak to ale funguje ve vzdělávání obecně, jen porovnejte, kolik toho z dějepisu víte o Hitlerovi a kolik o Florence Nightingale.

 

2)     Sexuální výchova omezuje svobodu rodičů na výchovu svých dětí

Děti by se skutečně měly dozvědět pravdu o rozmnožování a vztazích mezi ženami a muži, ale zejména by jim toto mělo být vysvětleno jejich rodiči. Školní sexuální výchova nebude respektovat vyznání a filozofii rodičů, jejich názory na sporné učení tohoto předmětu a bude tedy silně zasahovat do svobod občanů naší země.

 

3)      Ne každé dítě správně pochopí probíranou látku

Děti, byť jsou žáky stejné třídy, jsou různě vyspělé – emočně, intelektuálně i fyzicky. Jedno bude chtít probíranou látku vyzkoušet v praxi, druhé se zalekne sexuálně přenosných chorob a jeho sexualitu to značně ovlivní k horšímu, třetí nebude vědět, o čem je řeč a bude si do sešitu kreslit, čtvrté začne plakat.

Nepřipravme mladou generaci o dětství! Není pravda, že dnes děti dospívají dříve. Vždyť za potřebu tyto děti seznamovat s problematikou sexuální výchovy můžeme my sami! To my z vlastní pohodlnosti chceme vidět ve filmech, reklamách, novinách a na ulici sexuální podtext. Děti by se na sex nikdy neptaly, pokud by jim ho dospělí nevnutili perverznostmi, které kolem sebe šíří.

Sexuální výchova není pro všechny děti a neměla by být povinným předmětem a ani by neměla být vyučována v rámci rodinné výchovy. Pokud je například náboženství vyučováno nepovinně a to odpoledne po vyučování, stejně tak by to mělo být se sexuální výchovou.

TOPlist