K poslednímu dni státního smutku

Přidal: | publikováno: 23. 12. 2011

Původně jsem se ke smrti bývalého prezidenta vyjadřovat nechtěl. Václava Havla politika jsem rád neměl a Václava Havla občana ani neznal, ale v okamžiku smrti přestal být mým „protivníkem“. Udělal bezesporu hodně chyb, především těch politických, ale já ctím staré moudro, že o mrtvých by se mělo mluvit pouze v dobrém. Ostatně jej nyní soudí někdo jiný, a kdo jsem já, že se odvažuji přebírat Jeho úlohu?

Na jednu stranu mi ta havliáda vadí. Na internetu mám už strach navštěvovat zpravodajské servery, noviny nečtu, rozhlas také moc neposlouchám, a když jsem včera večer přijel za rodiči (kteří vlastní televizi) strávit společně Vánoce, tak na mě místo mrazíkovských pohádek vybafly ty havlovské. Mamka s taťkou už toho měli taky plné zuby, a tak jsme přepínali… Jednička a Dvojka HAVEL, Nova pro změnu reklamy, na Primě běžela nějaká americká slátanina a na Slovácích zase Havel. Podobnou zkušenost teď zažíváme asi všichni…

Další zajímavostí jsou ty davy na náměstích. Zaujala mě už ta skutečnost, že se nemusí hrát MS v ledním hokeji, ale davy se sejdou, světe div se, i kvůli politikovi. Není to tedy o sportu, ale o mediální masáži, která dokáže divy. Byl jsem se několikrát podívat na brněnské náměstí, kde lidé upřímně zadržovali slzy v očích. Dokonce i na mě jako člověka, který pro pana Havla moc hezkých slov nikdy nenašel, dokázal tento akt zapůsobit. Jistě je na vině spíše ta neuvěřitelná atmosféra, šlo o psychologický, nikoliv racionální jev, a kamarádi z redakce zběhlí v psychologii by vám jej dokázali i náležitě popsat a vysvětlit. Zkušenost, kterou jsem si z brněnského náměstí odnesl, se tedy netýkala bývalého prezidenta. Rozesmutnilo mě, jak snadno je člověk ovladatelný.

Co mě však zamrzelo mnohem více, než všechny reprízy slabých divadelních představení, které šly na střídačku s obhajobou nevhodných politických činů, a ještě více než plačící davy na náměstí, byla reakce některých rádoby pronárodních aktivistů, kteří začali šířit odporné nekrology útočící na Havla, který se už nemá jak bránit. Články, na které ze slušnosti ani nepošlu odkaz, plné nenávisti a mindráků, jsou vrcholem ubohosti. Havel naší zemi uškodil hodně, nebyl to dobrý politik, a jaký byl člověk, to posoudí Bůh, ale do mrtvol se, vážení, nekope.

Několik našich redaktorů se rozhodlo vyjádřit k úmrtí Václava Havla veřejně. Naše stanovisko nejlépe charakterizuje samotný akt, viz. foto.

K článku ještě přikládám druhý komentář redaktora Fero Luxe, kterému se omlouvám, že jsem jej vložil až za ten svůj (původně jsem chtěl přidat jen fotku a Tvůj článek, ale pak jsem se rozepsal, promiň mi to).

Červenobílý

Zemřel bývalý prezident Václav Havel

Dne 21. prosince byl vyhlášen třídenní státní smutek k uctění památky bývalého, třikráte zvoleného, prezidenta Václava Havla, který byl z mnoha stran označen za „největšího Čecha, filozofa, intelektuála a osobnost, jež Čechům a Slovákům přinesla demokracii“. Statisíce svíček plajících na Václavském náměstí v Praze i ve všech ostatních městech republiky, truchlící občané, kteří děkují „prezidentu osvoboditeli“ za pád železné opony a vlajky stažené na půl žerdi i v té nejmenší vísce nám říkají jediné: jak příšerně pokrytecký je dav reprezentující český národ.

Vzpomeňme na kritiku a nesouhlas veřejnosti z dob, kdy byl Václav Havel prezidentem ČR. Jelikož je očividně historická paměť našemu národu na hony vzdálená, cituji z Britských listů (bez úprav, 2001) „Podle průzkumů veřejného mínění, který minulý týden provedl český Institut pro průzkum veřejného mínění, důvěra veřejnosti ve Václava Havla poklesla jen na 46 procent – je to dosud nejnižší míra. Podle jiného nedávného průzkumu se domnívá 55 procent Čechů, že by měl prezident uvažovat o tom, že by odstoupil.“

Ano, taková byla realita. Jednu věc však nelze Havlovi upřít, stal se symbolem převratu. Znamená to ale, že nebýt Havla, revoluce by v ČSSR, stejně jako v Polsku, Maďarsku, Východním Německu, SSSR a v dalších zemích nenastala? Bylo by naivní domnívat se, že nikoli. Bohužel, takto naivních komentářů jsou média plná. Havel byl disidentem, nikoli však tím, kdo by daroval českému národu pomyslnou svobodu. Jelikož se ale má mluvit o zesnulých jen v dobrém, měli bychom uznat přínos Václava Havla a stejně tak třeba odpustit zesnulému J. V. Stalinovi jeho drobné přehmaty. Vždyť už je to jen historie…

Fero Lux

TOPlist