K výročí narození Jaroslava Žáka

Přidal: | publikováno: 28. 11. 2011

Připomínáme si 105. výročí narození českého spisovatele a pedagoga Jaroslava Žáka. Ten je dnes známý především díky svým humoristickým spisům ze života studentů, přestože ty tvoří jen malou část z autorovy bohaté tvorby. Jelikož jsme hnutím studentským, rozhodl jsem se vybrat ukázku ze spisů zaměřených na toto téma.

Nakonec mě napadla oblíbená pasáž z knihy Cesta do hlubin študákovy duše (1938), která je volným pokračováním jeho nejslavnější knihy Študáci a kantoři (1937); obě knihy byly vzápětí zfilmovány. Následující kapitola nese příznačný název Recese a zajímavostí je, že se na její tvorbě podíleli i tehdejší autorovi žáci, kteří sepsali onen povedený „úřední tarif“ na konci ukázky.

RECESE

Recese tkví svými kořeny již v trampském dávnověku a za její předchůdce dlužno označit slavné kanadské žerty, na něž, dovolíte laskavě, se slzou v oku povzpomínáme.

V oné překrásné době, když pisatel byl ještě útlým děckem, jež jen s jistými obtížemi pozvedlo Coltův revolver, aby přestřelilo stanovou tyč nad hlavou spícího kamaráda, v oné době blahobytu a míru, jenž vypukl hned po válce, vyšel mladý lid, většinou študácký, do přírody a počal tam vést život zálesácký, plný drsného kouzla a velkolepých dobrodružství.

Jaká to byla rozkoš, prchati na zpěněném ryzáku pralesem a mít v patách četu vládních zvědů, ačkoli ve skutečnosti dotyčný dobrodruh běžel pěšky a bos a honili ho prozaičtí četníci, protože lezl na hrušky někam, kam neměl. Kovbojská fantazie však vykouzlila mladému muži Divoký Západ dvě hodiny za Prahou, někde v Posázaví, kde bylo možno rýžovat zlato a pak platit v trafice nugety a zlatým prachem, sestřelit známému pistolníku Jimovi sombrero (třebas jen prakem), utkati se s rudokožci (obyčejně na facky) nebo číhat s prstem na spouští (špuntovky) u brodu a plašit nic netušící squaw, které šly máchat prádlo.

Drsní desperádové, obývající pralesy podél českých řek, bavili se ovšem mužným způsobem a jejich chlapské zábavy budily hrůzu u zženštilých paďourů. Byly to tenkráte časy!

Tak vznikly proslulé kanadské žertíky. “Máš kytaru?” ptal se jeden traper druhého, když je vlak unášel za hranice civilizace do Modřan nebo Tišic. “Mám,” odvětil nic netušící druh. Načež mu vtipný kanaďan vyhodil hudební nástroj oknem a podotkl: “Už nemáš kytaru.” Toto je klasický kanadský žertík, jenž se vyskytoval v nesčetných obměnách a variacích. Jak vidno, byly to žerty hrubé a jejich oběť byla vždy nějak poškozena, ať materiálně nebo duchovně, případně i fyzicky.

Nuže, romantická doba trempířů měnila se zvolna v idylické tábornictví a kemping, z bývalých dobrodruhů se stali otcové rodin a mužové význačného postavení a nesluší se přece na pana vrchního tajemníka, aby vyhazoval kolegovi komerčnímu radovi kufry z vlaku. A tak se podobalo pravdě, že kanadské žerty úplně zanikly. Leč není tomu tak.

Kanady se vyvíjely během doby v jemnější druh žertování. Civilizace a kultura zachvátily další generace studujícího lidu a časem se přišlo na to, vlivem zmáhající se vzdělanosti, že není fér rozmlátit kamarádovi motocykl, aby byla nějaká psina. Žert jako takový přestal mít za cíl poškození oběti. Moderní kanaďan čili recesista sleduje prostě tendenci, aby předmět jeho žertování byl uveden z míry, aby žasl, popletl se, aby prostě, jak říkají recesisté, “zíral”.

Tak tedy vznikla recese (samozřejmě v Praze) a je zahaleno v tajemství, kde se vzalo její podivné jméno. Nemá to nic společného s renesancí, ani se známou secesí. Je nutno, abyste vzali na vědomí, že vrcholná forma študáckého žertování se zove recese a nepídili se po vzniku tohoto termínu.

Nuže, popišme čtenářům některé recesní žertíky, aby pronikli hlouběji do podstaty recesismu.

Recesisté tvoří jakási bratrstva, jež přijímají nové členy jen tehdy, splní-li podmínky, to jest vykonají-li předepsané úkoly. Adept se musí jednu noc vyspat na kulečníku, oběhnout poklusem Václavské náměstí, udělat před muzeem stojku a konečně nasadit vybranému typu klobouček ŕ la Napoleon. K tomu účelu zvolí si typického pražského flinka a se zdvořilým “dovolte” provede nasazení kloboučku. Potom poodstoupí vzad, zjistí, že klobouček je správně naražen a s důstojným “děkuji” odejde. Zde je také vidět, že recesisté nemají nic společného s flákači, naopak, flinkové jsou vhodnými objekty k zdařilé recesi.

Poměrně snadnou recesí pro nováčky je metání kozelce s přípravou a bez přípravy. Kozelec nutno metati na frekventované ulici, při čemž chodci zůstávají stát a zírají. Kozelec s přípravou koná se za přítomnosti recesní komise, která metrem vyměří místo potřebné k metání, prostře na chodník noviny a výkonný recesista obřadně splní svůj úkol.

Bratrstva mívají již na slovo vzaté odborníky na jednotlivé disciplíny. Existují metači kozelců, stojkaři, zvonkaři apod. Zvonkaři se oddávají recesi na přechodu křižovatek. Přecházejí vážným krokem, zvoníce na zvonek.

Oblíbenou recesí je drcení typů. Družstvo recesistů vybere si vhodný typ flákače, kymácejícího se zvolna po Příkopech, načež jdou proti němu ve vzdálenosti asi padesát metrů jeden za druhým. Prvý zasvěcenec se podívá flinkovi pátravě na kalhoty nebo boty, zatváří se užasle a zavrtí hlavou. Druhý účastník žertíku se rovněž podívá flákači na nohy a vyprskne smíchem. Drcený typ vydrží stěží tři až čtyři takováto setkání, načež chvatně zmizí v průjezdě a hledá defekt na svém bezvadném úboru.

Pěkná recese je jít s Župíkem do biografu. Mladý muž, jenž vede Župíka na provázku, se vážně dohaduje se slečnou u pokladny, může-li být Župík připuštěn na představení. Župík je tak zvyklý na svého velitele, že bez něho nedá ani ránu, a ostatně ve všech biografech mu byl dovolen vstup, neboť se chová zcela způsobně. Vyhlédne-li slečna z pokladny, aby se na zázračného pejska podívala, zjistí, že Župík je brambor, přivázaný na provázku. Potom recesista hrdě vstupuje do kina, vede Župíka za sebou.

Odvážnou recesí je najímání bytu. Byt je vyhledán podle inzerátu a je naprosto nutno, aby se recesisté tvářili smrtelně vážně, když prohlížejí místnosti, dívají se za obrazy a zkoumají, není-li pod linoleem houba. Hlavní zájem je věnován tomu, kde bude spát Župík, a když jeden z pánů prohlásí, že bude nutno pro něj vykopat v salóně doupě, začne majitel bytu zírat a recesní bratrstvo se dává na svižný ústup.

Zajímavá situace vznikne, střetnou-li se na ulici dva recesisté, kteří se neznají. Potkají se dva mladí mužové a jeden počne metat kozelec bez přípravy, načež druhý uchopí aktovku jako promítací přístroj a počne výjev filmovat. Oba recesisté se pak srdečně obejmou.

Překrásný recesní žertík přejalo jedno pražské bratrstvo z knihy známého humoristy Kučery. Recesista je přítomen nějaké domácí akademii, kde zpívá nadějná dcerka. Mladý muž vzkřikne divoce “hoří”, všechno prchá a o zábavu je postaráno. Potom se omluví, že chtěl vlastně křičet “nehoří” a že se spletl.

Jiný žertík je telefonování. Provádí se v kavárně nebo z pouličního automatu, přičemž se nechají otevřená dvířka. Telefonující mladík se zuřivě hádá s nějakou dívkou, vyčítá jí nevěru, vyhrožuje jí, prosí a vyráží zoufalé výkřiky tak dlouho, až se venku nakupí dav bavícího se obecenstva. Potom vyjde důstojně ven, pozdraví zástup smeknutím a odchází, provázen užaslými pohledy.

Jedna přímo skvělá recese, o níž jsme dostali zprávu, se nám zvláště zamlouvá, ale zdá se nám, že náš informátor poněkud přeháněl. Jeden z nejlepších recesistů současné doby prý přišel v ordinačních hodinách k váženému lékaři, vyšetřil ho a předepsal mu lék.

Recese je ovšem i oblíbenou zábavou ve třídě, kde je největším požitkem vidět mocného a obávaného kantora, an zírá. Pokusíme se popsat jeden takový výtečný případ, zaručeně pravdivý. Bohužel, nelze nám jej znázorniti zvukově, nebo hlavním půvabem celé příhody je hvízdání. Vešel učitel a třídní otec septimy do své klasy, předem již nakvašen, neboť mu bylo právě vyslechnouti množství stížností na jeho svěřence. Zjednav diktátorským pokynem ticho, zahájil ostrou domluvu. Pojednou někdo vzadu zahvízdal. Vyloudil ze sebe dva tóny, příbuzné známému kukaččinu volání. Tedy, račte si představit, hvízdané “kuku”. “Kdo to udělal?” zahřměl pedagog. Místo odpovědi ozvalo se znovu zvučné “kuku”. Vychovatel změnil pohotově taktiku: “Já vím, kdo to dělá,” řekl téměř šibalsky, “tak ať dá pokoj, nebo s ním zatočím.” Neznámý přitakal souhlasným “kuku”. “Tak teď ale dost, vy tam, rozumíte?” rozkřikl se prófa. Pohotové “kuku” zvěstovalo, že oslovený rozumí. Pedagog se rozběhl do zadních lavic: “Tady někde ten holomek je,” pokřikoval zuřivě, “řekněte mi, kdo to dělá, nebo potrestám celou třídu.” Načež z prvních lavic se ozvalo stejným tónem zahvízdané, melodické “kuku”. Mlčky a mračně kráčel zhnusený třídní zpět ke katedře, obřadně rozevřel třídnici a zapsal celé septimánstvo do černé knihy; když ji zaklapl, tajemný hlas to kvitoval spokojeným “kuku”.

Tolik o recesi ku potěše duchů junáckých. Ještě bych rád sdělil ctěné veřejnosti, jaká je to slast býti třídním recesní třídy. Autor byl totiž postižen tímto trudným údělem a poctivě to vydržel celý rok. Především si představte, že byste měli gramofonovou desku, která by vám celý rok hrála několikrát denně: “Pane kolego, ta vaše kvinta, to je něco hrozného…” Dále se račte vžít do situace učitele, jenž objeví zdařilou recesi a musí začít spílat, ačkoli je mu hrozně do smíchu. A potom si představteale raději uvedeme konkrétní případ, jenž mluví za celé svazky.

Když řádění recesistů počalo ohrožovati zdárný vývoj ústavu, ba vyskytly se obavy, že nepřístojné chování kvinty B otřese v základech ideály středoškolské výchovy, usnesl se třídní za nadšeného souhlasu docentů ve třídě působících, aby každý zločin zchátralé klasy byl potrestán pokutou ve prospěch zanedbaných dítek téhož ústavu, neboť co chvíli se stala škoda na školním inventáři. Tu byl porouchán vodovod a kvinta se změnila v akvárium, v němž byly konány vodní hry čili naumachie, tu opět uspořádaly dítky cvičnou střelbu křídou do ampliónu nad tabulí, se zásahy vesměs zdařilými.

Opatření zle postihlo dovádivou mládež, neboť pokuty se platí vesměs z kapesného. Vyslali tedy deputaci ke třídnímu se žádostí, aby si směli zavést samosprávu. Vybraní borci, coby lidový sovět, budou ručit za společný majetek a budou sami ukládat pokuty za každé poškození, což prý lid dobrovolně odhlasuje. Tento výtečný námět se vychovateli zalíbil.

Rovněž sbor přijal podnět pochvalným mručením. A když druhého dne vstoupil třídní otec do své milované klasy, visela na stěně vyhláška obsahu ryze recesního, kterou přesně reprodukujeme. Už proto, že je to opravdu ukázka skvělého studentského humoru, po kterém marně, třebas úpěnlivě, volají pražští redaktoři studentských časopisů. Autory nemůžeme jmenovat, protože se jedná o osoby mladistvé. Zde doslovné znění vyhlášky:

ÚŘEDNÍ TARIF

(po konfiskaci druhé, opravené vydání)

1 obyčejná rána:

křídou……………………………………………….. Kč.       —.40

houbou……………………………………………… “          1.—

hadrem……………………………………………… “          1.50

krabičkou od křídy……………………………….. “          2.—

košem na papír…………………………………… “          2.05

kalamářem prázdným…………………………… “          3.—

kalamářem plným……………………………….. “          4.—

nádobou na ústředním topení……………….. “          5.—

1 rána do ampliónu:

křídou……………………………………………….. Kč        1.—

houbou……………………………………………… “          5.—

hadrem……………………………………………… “          5.—

krabičkou od křídy……………………………….. “          20.—

košem………………………………………………. “          100.

židlí…………………………………………………… “          300.

tomahavkem……………………………………… “          300.

palcátem……………………………………………. “          300.

sudlicí……………………………………………….. “          300.

bumerangem……………………………………… “          300.

pravým indiánským lukem…………………….. “        500.

(nejlepší rány budou odměněny věcnými cenami od 50 do 5000 Kč)

browningem, kulometem, houfnicí (pouze v průvodu rodičů)  Kč           600.—

ručním granátem (rovněž v průvodu rodičů neb poručníka)      “             1000.—

rychlopalným dělem (pod dozorem vojenského odborníka)      “              10.000.

Těžkou Barborou (dávka ze zábavy a režijní příspěvek)                “              2.75

 

Vrhání do tabule:

nožem………………………………………………. Kč        1.—

dýkou……………………………………………….. “          2.—

assagájem………………………………………….. “          2.30

oštěpem……………………………………………. “          5.—

halapartnou……………………………………….. “          10.—

tomahavkem……………………………………… “          20.—

Svévolné vytrhávání parket:

hasákem……………………………………………. 1m2    Kč    300.—

dynamitem………………………………………… “          “       1000.—

ekrazitem………………………………………….. “          “       2000.—

krakatitem (pouze na vlastní nebezpečí)….. “          “       1,000.000.

Činnost s vodou

lití vody na lavice…………………………………. Kč        —.50

lití vody do kapes a za krk……………………… “          1.—

lití vody na amplión 1 litr……………………… “          1.—

lití vody na amplió  2 litry…………………….. “          2.—

atd.

stříkání vody na amplión pomocí hasičské stříkačky:

  5 minut…………………………………………….. Kč        300.—

10 minut……………………………………………. “            900.—

atd.

 

zaplavení učebny:

do výše:

1 m………………………………………… Kč        1000.—

2 m………………………………………… “          2000.—

atd.

 

V neděli a ve svátek 50 % slevy. Prvních 14 dní 35 % slevy. Rovněž pro spolky, korporace, sdružení, organizace, kroužky a tělocvičné jednoty 35 % slevy. Pro cvičnou střelbu při vyučování zvláštní sleva. Využijte našeho výhodného splátkového systému!

Zúčastněte se propagačních dnů! Zdar!

Četl a schválil

Jaroslav Žák, třídní.

 

Z knihy Jaroslava Žáka: Cesta do hlubin študákovy duše

Nakonec ještě videoukázka ze stejnojmenného filmu:

 

 

 

TOPlist