Kus filosofie

Přidal: | publikováno: 20. 09. 2010

Ze široka lehl sis, domove, do staletých vrásek

pod hradbu lesů a osluněných strání!

Kolik jsi viděl úsměvů a lásek,

kolik mozolů tě kypří bez ustání!

Ach, kolik věků přes tvé přešlo lány

a kolik rukou půdu tvoji rvalo,

a kolikrát jsi měnil svoje pány

a kolik robotů tě milovalo – – ?

Od dob, kdy člověk na tvé půdě stanul,

šly těžkou bouří popleněné věky,

boj vášnivý tu, nelítostný planul

a proudy krve plnily se řeky,

ať napjal luk či tasil meč či děla

sem postavil a tanků chmurné řady,

vždy půda tvá se v krutých ranách chvěla

a plála květem věrnosti i zrady – – –

Dívám se, dívám – – Jaké strašné drama

spí ve tvých hroudách, kolébko mých dědů!

Jaké to velké, boží panorama,

jež postihnout ni slovy nedovedu!

Nač vše ten boj, ten zápas o tvou líchu!

Kde jsou dnes ti, kdož tasili své zbraně?

Jak je to všechno, všechno strašně k smíchu,

když vidíš kraj, tu tichou zemi Páně,

jež zůstává vždy pokorná a čistá,

vždy plna včel a motýlů a květů,

na níž vždy bylo pro všechny dost místa

a zůstane až do skonání Světů – – –

Dívám se, dívám do modravých dálek – – –

Kdy rozum hřích a marnou pýchu smete?

Nač tolik krve, trápení a válek?

Vy, lidé boží, modlete se! Bděte!

M. B. Stýblo

Psáno dne 21. a 22. července 1946 v Dol. Čermné. Publikováno ve sbírce Hrst rodné země (1947)

TOPlist