Český Malín – uctění památky obětí německé zvůle

Přidal: | publikováno: 12. 09. 2011

Pár dní po 68. výročí masakru se Červenobílí vydali do Českého Malína, aby uctili památku nacisty vyvražděných obyvatel na místním hřbitově u památníku věnovaném českým obětem.

Český Malín a jeho osud je naší veřejnosti prakticky neznámý, ač se velmi podobá osudu Lidic a Ležáků. Historie této obce je bohužel značně deformována a mnohá „fakta” již není možné hodnověrně ověřit. Při hledání podkladů pro tento článek jsem našel i teorie o tom, že vesnici vyvraždili Rusové nebo dokonce „Banderovci” (vojáci Ukrajinské povstalecké armády – UPA) převlečení do německých uniforem. Tyto teorie odsuneme do oblasti sci-fi, ale i tak nám zůstává řada nejasností a protichůdných informací i v oficiálních zdrojích.

Upřímně řečeno si nejsem jist ani tím, jestli někdy „Český Malín” existoval. Nejdříve hodlám prezentovat verzi, která je u nás nejrozšířenější a následně své osobní dojmy a poznání z místa (neusurpuji si patent na pravdu).

Volyňští Češi

Na Slovanském sjezdu roku 1867 byla učiněna dohoda s Ruskem, která umožňovala Čechům příchod na málo osídlené ruské území. Českou delegaci vedl František Palacký a František Rieger. Součástí dohody byly daňové úlevy a náboženská svoboda (která vzala za své roku 1884). Důvodů proč Češi odcházeli do Ruska bylo vícero. V Rakousko-Uhersku v té době panovaly žalostné podmínky a nákup vlastní půdy za levný peníz patřil mezi velká lákadla. Dalším důvodem jistě byla podpora slovanské soudržnosti. Kolik Čechů odešlo do Ruska není jisté, ale bylo jich řádově desetitisíce.

Volyňští Češi neztráceli svojí identitu, a tak byli přítomni jak u zrodu čs. legií, tak při vzniku 1. československého armádního sboru (tzv. Svobodova armáda). Po válce byli z většiny přesídleni zpět do vlasti, přičemž přišli o své majetky.

Život obce

Dle oficiálních informací byla obec založena v letech 1871-72 ve Volyňské oblasti mezi městy Luck a Rivno (ukrajinské názvy). Češi byli na Ukrajině známí svojí pracovitostí a dobrým hospodářstvím, a tak obec rychle vzkvétala. Několikrát jí prošla fronta a mnohdy přitom byla i vyrabována. Mezi válkami se stala součástí Polska, což přineslo velké problémy, jelikož tehdejší vztahy Čechů a Poláků byly poznamenány územními spory ve Slezsku. Za II. sv. války se obec dostala nejdříve do područí Sovětského svazu (na základě rozdělení Polska mezi SSSR a Německo) a následně do oblasti ovládaného nacistickým Německem.

Vyvraždění obce

Dne 13. července 1943 německá vojska, přibližně v počtu 1500 mužů, obklíčila Český Malín a sousední Ukrajinský Malín. Lidé byli nahnáni do stodol, školy a do kostela, které následně zapálili. Do hořících budov a do sklepů, kde se obyvatelé ukryli, byly vhozeny granáty. Jen malé hrstce z nich se podařilo přežít běsnění německých vrahů. Němci byli genderově uvědomělí, tedy nedělali žádné rozdíly mezi muži, ženami, a dokonce ani dětmi. Při tomto zločinu zahynulo celkem 374 Čechů (před válkou jich v obci žilo 444), z toho 108 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let. Ukrajinců údajně zemřelo 132 a ještě bylo zabito 26 Poláků.

Je těžké si představit horší zločin, než upálení nevinných žen a děti v kostele. Člověku nezbývá než se ptát co se stalo s evropským, rytířským, vedením války.

Záhadný zůstává důvod tohoto zločinu. Údajně se tak stalo kvůli tomu, že v okolí operovali „Banderovci”. Nějak se vám to, milí čtenáři, nezdá. Nic si z toho nedělejte, také mi to příliš nesedlo.

Návštěva Ukrajiny

Při rozhovoru se staršími obyvateli Ukrajiny, kteří znali Volyňské Čechy, jsem dospěl k přesvědčení, že mezi Čechy a Ukrajinci panovaly velmi dobré vztahy. Rodiny se navštěvovaly a spojovaly je i společné obavy z Poláků. Pro vztah Čechů a Ukrajinců byla nejčastější použitá charakteristika „družba” (následovalo až obligátní „ale s Poláky NE!”).  Byl jsem z toho celkem překvapen, jelikož je obecně známo, že „Banderovci” Čechy nesnášeli a dopustili se na nich řady zločinů. Místní při vyslovení tohoto názoru jen nevěřícně kroutí hlavou a odsuzují ho do oblasti bolševických pohádek. Můj osobní názor je ten, že skutečně panovaly nadstandardně dobré vztahy, ovšem i vojáci UPA někde museli brát zásoby, ale místní zase museli, pod hrozbou trestu, odvádět potraviny Němcům. Je pochopitelné, že ukrajinský nacionalista si raději vezme zásoby od Čechů, než od Ukrajinců, což jistě muselo způsobovat konflikty.

Návštěva obce

Dle oficiální verze měl Český Malín zaniknout, ale místní o ničem takovém jako Český Malín neslyšeli. Když jsme zjišťovali cestu a ptali se místních, kde stál Český Malín, nikdo neměl tušení, o čem mluvíme. Všichni nás posílali jen do obce Malín (korektní přepis z azbuky je Malyn). Záhadu se zřejmě podařilo rozluštit až v samotném Malíně, když nám několik místních vysvětlovalo, že neexistoval nikdy žádný Ukrajinský a Český Malín, ale jen jeden jediný. Z odpovědi na dotaz, jestli alespoň nebyl rozdělen na českou a ukrajinskou část, se vše začalo vyjasňovat ještě více. Obyvatelé svorně tvrdili, že nikoli, že Češi a Ukrajinci žili v obci rovnoměrně rozděleni. Oficiální verze tedy začíná dostávat první vážné trhliny a my jsme o něco blíže k vyřešení záhady, proč musela obec lehnout popelem. Mezi Ukrajinci a Čechy evidentně panovaly v Malíně velmi dobré vztahy a obyvatelé tedy neměli přirozenou potřebu se segregovat. Další nesrovnalost přišla s pomníkem obětí masakru na místě, kde stál kostel. Na pamětní desce stojí napsáno, že zde zahynulo 850 lidí (čísla poněkud nesedí, které je pravdivé, zůstává otázkou). Mimo to je na desce psáno, že je i na paměť 223 sovětských vlastenců umučených… poslední řádek je ofrézovaný, ale asi není příliš velkou záhadou, co tam stálo. Mimo to zde můžeme najít i pomník vojákům UPA.

Měli jsme ohromné štěstí a nalezli dokonce ženu, která jako dítě přežila vyvražďování. Při příchodu Němců se společně s rodinou schovala ve sklepě, do něhož bylo následně vhozeno několik granátů. Z rodiny přežila jen ona a její sestra, která ale přišla o nohu. Žena byla vzpomínkami velmi rozrušená a i po téměř sedmdesáti letech nedokázala zadržovat slzy. Podle jejího vyjádření byli důvodem k vyvraždění obce vojáci UPA, kteří v okolí prováděli sabotáže a poslední kapkou německé trpělivosti mělo být zabití německého vojáka (nebo vojáků) nezjištěné hodnosti. Dotazu, proč tedy byli povražděni Češi, když potíže Němcům dělali vojáci UPA, žena nerozuměla. Otázce nebyla schopna porozumět ani po několika změnách formulace (přes ukrajinského tlumočníka). Pak teprve mi to vše došlo. Otázce nebylo možné rozumět.

Shrnutí – možné vyřešení nejasností

Dle všech informací, které jsme zjistili, se mi zdá, že Malín byl jen jeden. Mezi Ukrajinci a Čechy panovala „družba”. V každé obci musí být během války velká míra sounáležitosti (což známe i u nás), tedy pokud z vesnice operovali vojáci UPA, tak Češi o tom museli minimálně vědět, nebo se toho aktivně účastnit. Osobně mi dělá velikou radost, že zřejmě nebyli jen pasivními oběťmi, ale hrdiny, kteří se podíleli na boji proti germánskému nebezpečí.

 

Pro návštěvníky

Do Malína můžete jet buď od města Luck, nebo od Rivna. Zatímco cesta od Rivna je tou nejhorší, jakou jsem kdy viděl, od Lucku je velmi dobrá (my zvolili špatně).

Problém jsme měli s květinami. Na Ukrajině jsou květiny všude, ale nenarazili jsme ani na jedno květinářství. Pokud byste tam jeli jen na otočku, tak doporučuji nakoupit květiny doma. Další možnost je koupit si je od místních (dají je zadarmo, ale my jsme slušně vychovaní, tak jim nějaké peníze vnutíme), ale nečekejte, že seženete květy dle vaší libosti.

Pokud budete chtít do Malína zajet, tak se na nás neváhejte obrátit s případnými dotazy.

TOPlist