Hrad Valdštejn

Přidal: | publikováno: 9. 09. 2011

K seriálu legend a pověstí jsem se rozhodl připojit také povídky z prostředí hradů v českých zemích. Tyto povídky a informace o daných místech můžete zároveň považovat za tip na zajímavý výlet. Úvodem jsem vybral zříceninu hradu Valdštejn ležící v Českém ráji.

Valdštejn

Jméno Valdštejn patří k nejznámějším mezi starodávnými českými rody, a to díky císařskému vojevůdci z třicetileté války Albrechtovi a jeho náhlému tragickému konci. Jméno Valdštejn nese také místo, na kterém stál hrad tohoto jména, postavený ve druhé polovině 13. století proto, že příslušníků rodů Markvarticů přibylo tolik, že pro ně bylo nutno postavit nové sídlo. Protože si stavebník hradu vybral místo v kraji hlubokých lesů, kde nebylo nouze o ohromné, divoce působící balvany, které v plánu stavitelů znamenaly i bezpečnou hradbu proti možným nepřátelům, bylo hradu dáno podle tehdejší módy německé jméno Waldstein.

Možná, že stavebníkem byl Jaroslav z Turnova nebo také z Hruštice, ale jisté je, že jeho syn Zdeněk se už psal z Valdštejna. Rod Valdštejnů se rozrostl do několika větví, ale na hradě Valdštejně nikdo později nesídlil. Od roku 1404 už byl hrad v majetku Jindřicha z Vartemberka a po něm Vojanovských a Smiřických, kteří museli hrad opustit a odejít do bezpečí za hranice.

V tom okamžiku se hrad Valdštejn jako konfiskát dostal znovu do rukou opravdového Valdštejna, samozřejmě Albrechta. Ale to už byla zřícenina, kterou na konci 17. století obsadil vyšehradský varhaník a skladatel chrámové hudby Václav Holan Rovenský, jenž se tu zařídil jako poustevník. Za ním sem přicházeli mnozí poutníci, a toto oživení přimělo Valdštejny k opravě některých hradních částí, vybudování přístupového mostu a postavení osmi soch českých světců, jejichž tvůrcem byl sochař Jan Jelínek z Kosmonos. Další renovace valdštejnských trosek vrcholila postavením kapličky Jana Křtitele, již vyzdobil akademický malíř Antonín Machek obrazem světce, jehož obličej je prý podobou Karla Hynka Máchy.

Další úpravy Valdštejnu nedaly na sebe dlouho čekat. Začal s nimi Jan Lexa z Aehrentalu, který zříceninu koupil, a pokračoval jeho syn Alois zpřístupněním objektu. Na konci 19. století byl postaven pseudogotický palác, do jehož vnitřní výzdoby malíř Jan Prousek z Turnova přidal erby všech bývalých majitelů hradu.

Valdštejn se stal turistickým cílem. Často sem putoval hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster, kterého romantika místa inspirovala k několika hudebním skladbám.

V roce 1945 hrad převzal Klub českých turistů, ale od roku 1948 jej opravoval stát tak, že byly zničeny vzácné interiéry. Roku 1959 byl celý objekt přidělen městu Turnovu, které Valdštejn nejen spravuje, ale také opravuje. Například kostel, který má za sebou už dvě přestavby a po další obnově bude otevřen na jaře roku 1995. Při stavebních úpravách odborníci v roce 1989 přišli na to, že původní Valdštejn byl dvojhradem, s jednou částí obrannou, druhou obytnou, které spojoval most. V takzvaném „zámečku“ se pořádají příležitostné výstavy.

Dračí skály

V rozervaných skalách pod Valdštejnem hnízdil za dávných dob pár lítých, krvelačných supů. Byli tak nenasytní, že nic živého, co jen mohli svými spáry uchvátit, před nimi neobstálo. Lovili zajíce i srnčí mláďata, přepadali ptáky na hnízdech a odnášeli kořist do své skrýše uprostřed nepřístupných skal. –

Když vylovili drobnou zvěř, vrhali se na ovce pasoucí se na úhorech, a jestliže se jim naskytla příležitost, loupili matkám pracujícím na poli jejich malé děti.

Veliký strach pojal všechen lid, neboť se domníval, že jsou to draci, jichž nebude moci nikdo zapudit. Když pán na Valdštejně uslyšel o řádění supů, poslal do skal svoje zbrojnoše, aby tam dravce vyhubili.

Výprava vrátila se s nepořízenou. Vůdce stanul v úzkosti před svým pánem a počal se omlouvat:

„Pane náš milostivý, úkol, který nám byl svěřen, je nad lidské síly. Ne že bychom se snad supů báli, avšak jejich hnízdo nachází se na strmé, vysoké skále, na niž není z žádné strany přístup. Jako zeď je hladká, jako stěny propasti srázná. Marně bychom při zlézání skály život mařili.“

„Kliďte se mi z očí, zbabělci!“ zahromoval rytíř a dal rozhlásit, že bohatě odmění toho, kdo supy zahubí. Uplynulo kolik týdnů, nikdo se nepřihlásil. Lid si dále naříkal, zámecký pán zuřil. V té době právě byl držen na hradě ve vězení zločinec odsouzený k smrti. Když uslyšel od stráže o řádění supů a o ceně za jejich vyhubení, nabídl se, že se pokusí úkol ten vykonat. Smrti se nelekal, neboť jeho život stejně již byl v sázce.

Rytíř přijal jeho nabídku a učinil slib, že mu daruje život, jestli se mu dílo podaří. Když byl zločinec zbaven okovů, radostí si zavýskl a povyskočil. Přichystal si provaz, dláto kladivo, sekeru a dřevěné kůly a doprovázen stráží odebral se ke skále, na níž hnízdili supi.

Obešel skálu, odměřil si zrakem její výšku a pustil se s chutí do práce. Dlátem díry v skále vytloukal, do děr kůly vrážel – krok za krokem výše a výše stoupal po svém vratkém žebříku.

Po tři týdny vytrvale tesal, po tři týdny visel jeho život na nitce. V hloubce pod ním číhala smrt a svou chladnou náruč k němu rozpínala. Zločinec unikal však šťastně všem jejím spádům a šplhal se vytrvale k temeni skály. Konečně zbývalo mu práce sotva na jediný den. Za jediný den mohl již pohlédnout v supí hnízdo a zároveň shledat se takto se životem, s nímž se po rozsudku v duchu rozžehnal!

Když se rozšířila po okolí zpráva, že se odvážlivec blíží k svému cíli, sešlo se pod Dračími skalami značné množství lidu, aby bylo svědkem jeho zápasu. Sám rytíř nelenil a přispěchal zhlédnout vzácnou podívanou.

Bylo to právě v sobotu před polednem, kdy vyhoupl se odvážlivec na temeno skály. V tu chvíli vrhla se proti němu supí samice a počala na něho dotírat. Štěstí měl, že přichystal si sekeru, kterou se mohl bránit. Bez dechu sledoval lid jeho zápas s rozlíceným dravcem a pojednou vykřikl vzrušeně jako jedním dechem:

„Hejda, ťal ho! Leží, drak leží!“

Když zabil samici, zapálil vítěz hnízdo s mladými supy, shodil mrtvého dravce pod skálu a spustil se dolů mezi jásající lid.

Když se diváci rozešli a když i odvážlivec, hojně obdarován, zamířil k svému domovu, opět volný jako pták, přiletěl na skálu druhý sup. Zakroužil divoce okolo zničeného hnízda, z něhož se ještě kouřilo, a snesl se pod skálu, kde spatřil svou družku. Když poznal, že je mrtva, vyrazil z hrdla divoký skřek, vznesl se vysoko do oblak a zamířil kamsi k jihu, aby se už nikdy nevrátil do zrádných Dračích skal.

Tvář pěvce Máje

Když zemřel Karel Hynek Mácha, nadšený obdivovatel romantické krásy českých hradů, nachladiv se při hašení požáru, byli čeští vlastenci dvojnásob zarmouceni. Nejen proto, že odešel mladý, nadaný básník, nýbrž i z toho důvodu, že nezůstala po něm žádná podobizna, která by zachovala budoucím věkům jeho podobu.

Tím větší radost způsobila jim zpráva Máchova přítele, že seděl Mácha kdysi modelem malíři, který byl pověřen výzdobou kaple sv. Jana Křtitele na hradě Valdštejně. I vypravili tam pražští vlastenci malíře, aby obkreslil tvář sv. Jana Křtitele, vymalovanou podle Máchovy hlavy. Když se malíř vrátil se svými náčrty, poznali na nich i ti, kdo nebyli do věci zasvěceni, ihned mladého, zvěčnělého básníka. A tak po malých změnách získána byla konečně věrná podoba nezapomenutelného „pěvce Máje“.

Ještě dodnes hledí na nás z obličeje svatého Jana Křtitele v kapli na Valdštejně zasněné tváře a hluboké, zadumané oči básníkovy. Pod obrazem pak čteme verše Svatopluka Čecha, jež jsou úryvkem básně „Na Valdštejně“:

– – – Toť, Hynku, pohled tvůj! Opásán drsnou koží,

Jan Křtitel pouště té, sníš divný sen tu boží.

A jak zřím na tebe, vše náhle jiné kol:

Je večer májový, o lásce šeptá mech,

strom kvetoucí i bor, i růže vonný vzdech.

 Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků (1934)

Více o hradu Valdštejn: ZDE.

K září 2011:

Otevírací doba: květen-září: denně 9:00-17:30, duben a říjen v soboty, neděle a svátky od 9:00-17:30.

Vstupné: plné: 40,- | studentské: 20,-

TOPlist