K výročí smrti Karla Havlíčka

Přidal: | publikováno: 29. 07. 2011

Dnes si připomínáme 155. výročí úmrtí významného národního buditele Karla Havlíčka „Borovského“. Havlíček, nesmiřitelný bojovník za svou pravdu, vešel ve známost jako autor zpravidla satiricky laděných literárních děl a kritických komentářů na stránkách řady novinových plátků (sám založil Národní noviny). Bývá také považován za zakladatele české politické žurnalistiky.

Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.

Karel Havlíček Borovský

K výročí úmrtí jsem vybral báseň Jana Nerudy o Havlíčkově rouhačské duši, jež je milosrdným Pánem vzata na milost díky „modlitbě“ k sv. Janu Nepomuckému. Báseň nazvaná Ballada o duši Karla Borovského byla zveřejněna ve sbírce Balady a romance.

 

Ballada o duši Karla Borovského

Po lučině slz a vzdechů

šly dvě duše v pilném spěchu.

Za nima pak třetí duše,

hříšná duše těžce kluše.

Když až k ráji dostupaly,

na dveře tam zaklepaly.

„Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,

kdo to tluče, pohledněte. –“

„Pane, jdou dvě dobré duše,

za nima však hříšná kluše. –“

„Dvěma dobrým přístup dejte,

však té hříšné nic nedbejte.

Ukažte jí širou cestu,

kudy k pekelnému městu.“

Sotva všichni svatí spolu

k zlatému zas sedli stolu,

už zas znějí pádné rány

buch, buch! od nebeské brány.

„Vstaňte, Petře, s klíčem jděte,

kdo to tluče, pohledněte. –“

„Je tu zas ta duše hříšná,

zarputilá, tuze pyšná,

opírá se celým tělem,

do vrat našich buší čelem. –“

„Hned ji odtud vyprovoďte,

do propasti mně ji shoďte.

Hoďte ji tam vlastní rukou,

ať se setká s pekel mukou.“ –

„Ne tak, ne tak, milý synu,

odpusť hříšné duši vinu!“ –

„Zeptej se jí, matko milá,

dobrého co učinila!

Kolik svátků posvětila,

kolik pátků postem ctila,

zda-li také modlitbičku

posílala ku nebíčku?“ –

„Já jsem svátků nesvětila,

ani pátků nepoctila,

jenom jednu modlitbičku

poslala jsem ku nebíčku. –“

„Tedy duše, pěkně klekni,

modlitbičku svou nám řekni! –“

„Svatý Jene z Nepomuku,

drž nad námi Čechy ruku,

by nám Bůh dal, co dal Tobě,

náš by jazyk neshnil v hrobě!“

Usmál se pán Ježíš trochu:

„Inu – je to divné, hochu!

Ale předc ta modlitbička

pomáhá ti do nebíčka.

Sedni vedlé tam té vdovy,

ať Ti, zač sem přišla, poví. –“

„Almužny jsem grešli dala,

nebešťankou jsem se stala.

Grešlička, almužna malá,

do ráje mně pomáhala.“

Jan Neruda, Balady a romance (1883)

TOPlist