Anastazij Andrejevič Vonsjackij

Přidal: | publikováno: 6. 07. 2010

Po delší době přidávám historicky zaměřený článek, a to osobnost Anastazije Andrejeviče Vonsjackého. Článek nám přišel na redakční e-mailem a podle ruských zdrojů jej napsal A. Dvižennyj. Životní osudy tohoto významného Rusa jsou jistě zajímavé a rádi tento článek zveřejňujeme. Tímto také vyzýváme každého, kdo by chtěl na naše stránky přispět článkem, poezií, kresbou či nám pomoci jakkoliv jinak, aby nám napsal na náš redakční e-mail.

Anastazij Andrejevič Vonsjackij byl jeden ze zakladatelů ruského fašismu, organizátor a vůdce ruského fašistického hnutí v USA. Druh a spolubojovník K. V. Rodzajevského, briskní propagandista a řečník.

Narodil se 12. července 1898 ve Varšavě. Předkové A. A. Vonsjackého zasvětili celý svůj život službě ruskému impériu. Praděd Anastazia Anrejeviče se za svoji bezpodmínečnou oddanost dočkal osobní pochvaly od cara Mikuláše I. Jeho děd se účastnil potlačení polského povstání v roce 1863. Jeho otec plukovník Andrej Nikolajevič Vonsjackij, velitel varšavské policie, byl zavražděn 16. června 1910 polskými teroristy ve městě Radome, osmdesát kilometrů jižně od Varšavy. Smrt otce nesmazatelně poznamenala veškeré další osudy mladého Vonsjackého.

V roce 1916 Anastazij Andrejevič nastoupil do petrohradského Nikolajevského vojenského učiliště. Budoucí kadet A. A. Vonsjackij byl přidělen k 5. husarskému pluku Imperátorky Alexandry Fedorovny, čili, jak byli obyčejně nazýváni, k „černým husarům“, protože jak uniformy, tak koně měli černé barvy.

V průběhu bolševického převratu bojoval Vonsjackij za Rusko v řadách bílé Dobrovolnické armády. Na konci listopadu 1917 se přidal k několika stovkám jiných carských kadetů a s nimi se po více jak dva a půl tisíce kilometrů dlouhé cestě dostal do Jekatěrinodaru, kde generál A.I. Děnikin formoval Dobrovolnickou armádu. Dva roky bojoval Anastazij Andrejevič proti bolševikům na východní Ukrajině a na Donu. Za tu dobu několikrát jen o vlásek unikl smrti. Jizva na hlavě po šavli i památka po bolševické kulce v břišní krajině mu do konce života připomínaly ty strašné dny.

Občanská válka zanechala v duši A. A.Vonsjackého nesmazatelné následky. Vyvolala v něm neuhasitelnou nenávist ke komunismu, jenž odsoudil Rusko k zániku a smrti. V ní se také zrodilo osobní pouto mezi Vonsjackým a ostatními vojáky Dobrovolnické armády, kteří ve třicátých letech vytvořili jádro jeho Fašistické strany. Obecné otázky se pak staly základem jednoty ruských fašistů.

V prosinci 1919 byl A. A.Vonsjackij nucen přerušit svoje bojové nasazení proti bolševikům z důvodu onemocnění tyfem a silných omrzlin na nohou. V tom měsíci navštívil Jaltu. V březnu 1920 odcestoval do Konstantinopole a poté nastoupil na léčení do britské nemocnice v Gallipoli. Po odchodu z nemocnice zůstal naprosto bez existenčních prostředků, jeho jediným majetkem byla vojenská uniforma. Při hledání práce přemýšlel o tom, že odjede do západní Evropy. Po několika měsících se objevil na jihu Francie, kde se živil příležitostnými pracemi. Nakonec se stal zaměstnancem scény v pařížském koncertním sálu „Foli-Berger“. V Paříži se seznámil s Američankou Marry Ann Stevens, rozenou Marion Backingham Rim. 30. července 1921 přijel Vonsjackij do New Yorku, kde se v témže roce na podzim s Marion oženil. Marion před svatbou přijala pravoslavnou víru. Svatba se konala v pravoslavném Nikolském kostele v New Yorku. V průběhu dalších dvou let se manželé usadili v rodinném sídle Rimů Kerolin Hall v Thompstonu ve státu Connecticut. Po smrti Marioniny matky toto rodinné sídlo prodali. 12. června 1925 Marion koupila hospodářství – hovězí farmu Lenard Place asi míli jižně od Thompstonu.

30. září 1927 se A. A.Vonsjackij stal občanem USA, ale nepřestal toužit po návratu do Ruska. Už ve dvacátých letech začal přemýšlet o tom, že je nutné založit politickou organizaci schopnou přispět ke zničení bolševické nákazy v Rusku. Vonsjackij vždy tíhnul k monarchismu, ale odrazovala ho rozhádanost a nejednota monarchistických emigrantských organizací. Východisko našel ve fašismu, který tou dobou nabíral na síle. Mládí, dynamika a univerzálnost přicházejícího fašismu dávaly Vonsjackému naději na zbavení Rusi komunistického jha. Kromě toho Duce italských fašistů Benito Mussolini přinášející novou vizi Homo Fascistus, byl blízký Anastaziji Andrejeviči svým temperamentem i způsobem vedení. Ve fašismu viděl především aktivní antikomunismus stejně jako K. B. Rodzajevskij, který řekl, že slovo “fašismus” je opravdovým dějinným klíčem proti komunismu.

Před založením Všeruské fašistické organizace v roce 1933 A. A. Vonsjackij zkontaktoval celou řadu politicky činných bílých emigrantů. Koncem roku 1927 přijel do Paříže, setkal se s aktivisty ruských emigrantských organizací, zejména s generálem A. P. Kutepovem, jehož aktivní povaha Vonsjackému imponovala. Po příjezdu do Paříže daroval Vonsjackij Kutepovu Všeobecnému ruskému svazu 10 000 Franků na provoz “Časovogo”, hlavního orgánu Svazu. Ve svých vzpomínkách Vonsjackij jmenuje Kutepova jako jednoho ze zakladatelů ruského fašismu.

V zimě mezi roky 1927-1928 v průběhu pobytu v Paříži vytvořil Vonsjackij s atamanem donských kozáků generálem P. N. Krasnovem Bratrstvo ruské pravdy. Bratrstvo si stanovilo za cíl národní svržení sovětské vlády a vytvoření monarchie. Na finanční zabezpečení práce Bratrstva Vonsjackij věnoval 25 000 dolarů. Vonsjackij byl pověřen vedením jednoho z devíti amerických oddílů Bratrstva.

Vida bezperspektivnost současných ruských emigrantských organizací na jedné straně a triumf fašistů v Itálii a nacionálních socialistů v Německu na druhé straně, A. A. Vonsjackij 10. května 1933 společně s bývalým spolubojovníkem z Dobrovolnické armády D. I. Kunlem založili Všeruskou nacionálně revoluční a dělnicko-křesťanskou stranu fašistů. Časem se tento název zkrátil na Všeruskou fašistickou organizaci (VFO). Vonsjackij se stal jejím vůdcem. Hlavním orgánem VFO se staly noviny ,,Fašist”. První číslo Fašisty vyšlo v srpnu 1933 v nákladu 2 000 výtisků jako měsíčník.

Když Vonsjackij poznal ostrou vyhraněnost jednotlivých radikálních emigrantských spolků v Evropě, vydal se v září 1933 do Berlína na setkání s jejich vůdci. Třístranné rozhovory se odehrály v hlavním štábu ROND. Nehledě k podobnosti ideologií a společným cílům, vůdcové organizací se nedokázali shodnout na sjednocení.

Koncem roku 1933 A. A. Vonsjackij dostal dopis od K. V. Rodzajevského, který v té době vedl Ruskou fašistickou stranu (RFP) s návrhem navštívit Charbin a sjednotit VFO a RFP. Vonsjackij přijal návrh K. V. Rodzajevského a 1. května 1934 odjel do Charbinu. Cestou do Charbinu zajel do Tokia, kde se setkal s K. V. Rodzajevským. V tokijském štábu RFP spolu vedli předběžné rozhovory o sjednocení názvů obou organizací. Rozhovory probíhaly normálně, nevyřešené zůstaly jen dvě otázky: vztahy k atamanovi G. M. Semjonovovi a vztahy k židům. Vonsjackij se ostře stavěl proti atamanu Semjonovovi, kterého chápal jako loutku v rukách Japonců. Krom toho Vonsjackij nebyl až tak antisemitsky naladěn jako jeho budoucí spolubojovníci z RFP. Nehledě k tomu, rozhovory skončily úspěšně a v dubnu 1934 byl podepsán protokol č. 1, v němž bylo vyhlášeno sjednocení RFP a VFO do jednoho celku pod názvem Všeruská fašistická strana (VFP), která se profilovala jako ,,obecná antikomunistická fronta” vytvořená ,,k boji s komunistickou nadvládou”. Zde je nutno připomenout, že v té době ještě nebyl Vonsjackij zcela vyhraněný v židovské otázce tak jako později. Nicméně již v roce 1921 vyšel článek v ruském časopise “Poslednye novosti” č. 363, který vycházel v Paříži, popisující popravu bílých důstojníků vykonanou na Krymu třemi bolševiky-židy. Pod článkem je podepsán A. Vonsjackij. Jak dokazuje John Steven ve své knize o ruských fašistech 20.-40. let 20. století, A. A.Vonsjackij potvrdil, že materiál byl převzat z jeho osobního deníku jedním známým, který ho předal k tisku. Další faktem, který vypovídá o jeho negativním postoji k židům je, že jeden z jeho blízkých spolubojovníků, fakticky stranický ideolog, Michail Michailovič Grott publikoval v listu ,,Fašist” pod pseudonymem Spassovskij. Grott neskrýval svůj antisemitismus ani svůj obdiv k Hitlerovi. Byl to on, kdo ve ,,Fašistovi” od číslo k číslu zveřejňoval překlad Mein Kampf.

Po skončení předběžných rozhovorů Vonsjackij odjel do Charbinu. Cestou pobyl v Dairenu a setkal se tam se spolubojovníky K. V. Rodzajevského, pronesl projev v Ruském klubu před mnoha členy RFP a zástupci tisku. Fakticky to byla generální zkouška před Charbinem. V této své řeči předložil všechny základní teze o metodách a cílech společného boje. Svoje vystoupení završil výzvou do zbraně: ,,Vyzýváme všechny ruské emigranty, všechny patrioty ruského národa, aby vstoupili do fašistických organizací, aby, až přijde rozhodující den, jste byli připraveni splatit svůj dluh a svrhnout komunisty.” V článku ,,Fašisti přemýšlejí o zdravém Rusku” noviny Manchuri an Daily News označily Vonsjackého řeč za ,,bouřlivou”.

26. dubna 1934 A. A. Vonsjackij přijel do Charbinu. Na nádraží byl oficiálně přivítán. V mnohočetném zástupu stáli v černých uniformách členové RFP. Přivítat ho přišli také čelní zástupci různých oddílů RFP – Ruského ženského fašistického hnutí, Svazu předvoje, Svazu mladých fašistů, Svazu fašistických dětí. Krom toho přišli i představitelé jiných emigrantských organizací a zástupci kozáctva. Po setkání na nádraží A. A. Vonsjackij navštívil pravoslavný chrám a následovně se zúčastnil tiskové konference. Večer téhož dne vystoupil s projevem v Ruském klubu. Ve svém projevu zopakoval svoje teze o nevyhnutelnosti sjednocení ruských emigrantů do jedné fronty pro realizaci základního cíle – národní revoluce v Rusku. Nastínil, jak je v boji se silami, které si podrobily Rusko, potřeba soustředit se na pracující a na křesťany a vytvořit z nich místo pouhé zálohy antikomunistického odboje přesvědčené stoupence fašistické revoluce. V průběhu vystoupení se Vonsjackij obrátil k předsednictvu s přáním, aby nedocházelo k velkým třenicím a sporné názory na židovskou otázku aby byly odsunuty do pozadí.

Následující dny byly zasvěceny poznávání Charbinu a setkáním se spolubojovníky.

Po odjezdu z Charbinu Vonsjackij navštívil Šanghaj, kde se seznámil s Konstantinem Steklovym, který následně po několik let zastupoval zájmy A. A.Vonsjackého jako jednoho z vůdců ruského fašismu na Dálném východě. Mezi lety 1936 až 1942 vydával časopis ,,Russkij avangard” (Ruský předvoj), kde prezentoval Vonsjackého názory na vývoj ruského fašismu.

22. května se Anastazij Vonsjackij vypravil k ruským emigrantům, žijícím na Blízkém východě a v Evropě, usiluje o získání nových spolubojovníků pro fašistické hnutí. Krom toho chtěl získat audience u vůdců fašismu v Itálii a nacismu v Třetí říši. Je známo, že přijetí u Benita Mussoliniho se mu nedostalo, ale setkal se s představitelem italské rozvědky Carlo Rossim. V Německu se setkal s Alfrédem Rosenbergem.

Ačkoliv se A. A. Vonsjackij a K. V. Rodzajevskij snažili zahladit rozdíly v názorech na atamana Semjonova a podřízenost dálněvýchodních ruských fašistů Japoncům, tyto protichůdné názory vypluly na povrch v plné síle koncem roku 1934. Ve ,,Fašistovi” č. 13 v říjnu 1934 byla vytištěna stať od atamana Semjonova, jejíž název hovoří sám za sebe: ,,Je potřeba ho rozstřílet!” Odpověď dálněvýchodních fašistů na sebe nedala dlouho čekat. 11. ledna noviny ,,Naš puť” publikovaly článek o tom, jak VFP trpí činností A. A.Vonsjackého, a proto ho vylučuje z řad VFP. Tak sotva po svém zniku se už rozložil svazek mezi A. A. Vonsjackým a K. V. Rodzajevským. Následující roky vůdcové ruského fašismu věnovali vzájemnému obviňování, nezpůsobilí vést politický boj v zájmu národní revoluce. Avšak jak vyplývá z materiálů hlavní obžaloby K. V. Rodzajevského, při posledním výslechu uvedl: ,,Ve čtyřicátých letech došlo k usmíření RFS s A. A. Vonsjackým, znovu jsme si dopisovali, ale tento styk byl přerušen japonsko-americkou válkou.” Z toho můžeme usuzovat, že rozkol mezi Vonsjackým a Rodzajevským a současně rozkol v řadách VFP nebyl konečný a nezvratný – v období mezi rokem 1940 až 7. prosincem 1941 (den vstupu USA do války) se svaz ruských fašistů obnovoval, ale tento proces byl přerušen okolnostmi, které nemohl ovlivnit.

Anastazij Vonsjackij předválečné roky strávil v USA. Jen v roce 1939 navštívil Šanghaj, kde se setkal s Konstantinem Steklovym. V tomto období se snažil přivést na svou stranu ruské emigranty sympatizující s fašismem a také navázat spojenectví s bílými americkými nacionalisty, částečně také s americko-německým Amerikadeutscher Volksbund. Tato činnost se stala důvodem ke zvýšenému zájmu amerických bezpečnostních služeb o jeho osobu. Také Kongres projevil nezdravý zájem o jeho činnost. Kongresman Deekstein usiloval o deportaci Vonsjackého jakožto ,,nežádoucího cizince”. FBI vzala Vonsjackého pod tichý dohled.

Začátek války mezi SSSR a Německem uvítal Vonsjackij stejně jako Rodzajevskij s nadějí na brzké vypuknutí ruské nacionální revoluce. Ale Vonsjackij byl v tomto ohledu pragmatičtější, když řekl: ,,Jestli Hitler půjde proti Rusku, Ruská fašistická strana půjde proti němu. Ale jestli vystoupí proti porobitelům Ruska, bolševikům, tehdy budou taktické zájmy ruského fašismu a německého nacionálního socialismu shodné”.

Po vypuknutí druhé světové války politické názory a práce Vonsjackého, jeho aktivity a kvality jako jednoho z vůdců ruského fašismu, vyvolaly u amerických vlastenců přání ho zničit. Jestliže ve třicátých letech stroze vytýkali Vonsjackému nevhodné chování, 6. června 1942 byl po udání provokatéra uvězněn. 10. června mu bylo předloženo obvinění ze špionáže ve prospěch států Osy. V rozsudku byl Harvardským soudem odsouzen k odnětí svobody v trvání 5 let a pokutě 5 000 dolarů. Po několika dnech po slavnostním vyhlášení rozsudku byla pokuta zrušena.

Po propuštění z vězení A. A. Vonsjackij prakticky zanechal veškeré své politické činnosti a všechen svůj čas věnoval rodině. V roce 1953 otevřel v Sankt-Petersbugu (v USA) muzeum cara Mikuláše II. V roce 1960 v San Paulu vyšla pod názvem ,,Rasplata” (Vyrovnání) kniha vzpomínek A. A. Vonsjackého. Tak uběhly poslední roky jeho života.

5. února 1965 v 8 hod. 45 min. ráno A. A. Vonsjackij skonal na srdeční selhání.

Z ruských zrojů přeložil A. Dvižennyj

TOPlist