Transplantace podle sovětského vzoru

Přidal: | publikováno: 20. 04. 2011

HOAX! Byla má první reakce po zhlédnutí přiloženého videa. Vědci by se přeci nesnížili k takto pro svět nedůležité absurdní operaci. Nicméně v Sovětském svazu bylo možné všechno (i když západ není, co se etiky týče, o nic lepší), a tak se jednou vědátoři rozhodli vytvořit vlastního Kerbera.

Potvrzení o skutečnosti této absurdity nalezneme na stránkách periodika Time v článku ze 17. ledna 1955 (ZDE).

Pro neangličtináře jsem připravil amatérský překlad článku:

Věda: Transplantovaná hlava

17. leden 1955

V sovětském Ogonku (nachází se přibližně mezi Čeljabinskem a Omskem v oblasti sousedící s Kazachstánem, pozn. red.), Georgi Blok popisuje senzační prezentaci, která proběhla při nedávném setkání Moskevské chirurgické společnosti. Na jevišti, blízko diváků, stál velký bílý pes vrtící ocáskem. Ze strany jeho krku vyrůstala hlava malého hnědého štěněte. K úžasu diváků hlava štěněte kousala nejbližší bílé ucho, načež bílá hlava zavrčela.

Dvouhlavý pes, nikoliv zrůda či hříčka přírody, byla posledním výtvorem chirurga Vladimíra Petroviče Demikhova, vedoucího laboratoře organických transplantací při Sovětské akademii medicíny. Doktor Demikhov, tvrdí Blok, začal dlouhou cestu transplantace výměnou srdcí psů za umělé krevní pumpy. Odstranil velkému psovi část plíce, aby udělal místo v hrudníku pro další srdce. Druhé srdce pokračovalo ve svém vlastním tlukotu nezávisle na prvním. Doktor Demikhov opakoval tuto operaci mnohokrát, neboť dvouhlaví psi vždy zemřeli nejpozději za dva a půl měsíce. Původní srdce přestalo bít jako první a druhé srdce nesneslo vzniklou zátěž a zkolabovalo také.

Povzbuzen úspěchy doktor Demikhov zkoušel opačnou operaci. Odstranil většinu těla štěněte (všimněte si toho mírnějšího „odstranil“ použitého vědci namísto slov uřezal, spálil apod., pozn. red.), narouboval hlavu a přední končetiny ke krku dospělého psa. Srdce velkého psa pumpovalo dostatek krve pro obě hlavy. Jakmile dvouhlavý pes nabyl vědomí, hlava štěněte se probrala a zazívala. Velká hlava se zmateně rozhlížela a snažila se druhou hlavu setřepat.

Hlava štěněte si uchovala vlastní osobnost. Přestože neměla téměř žádné vlastní tělo, byla hravá jako kterékoliv jiné štěně. Mručela a vrčela se směšnou divokostí (nechápu, jak to někomu mohlo přijít směšné, pozn. red.) a olizovala ruku, která ji hladila. Pes hostitel byl vším unaven, ale brzy se s neovladatelným štěnětem připojeným ke krku smířil. Když dostal žízeň, štěně žíznilo také a horlivě pilo přinesené mléko. Když se v laboratoři zatopilo, oběma psům bylo hork a obě hlavy vystrčily jazyky, aby se osvěžily. Po šesti dnech společného žití obě hlavy i se zbytkem těla zemřely.

Demikhův dvouhlavý pes nebyl pouhou senzací, říká Blok. Byl součástí dlouhodobého pokusu zjistit, jak mohou být poškozené orgány vyměněny, či jak může být jejich funkce mechanicky nahrazena.

Jasně, vědci používají ke svým pokusům myši, potkany a spoustu jiných zvířat, ale my laici křičíme, až když vidíme dvouhlavého psa. Dostali jsme se však do doby, ve které týrání zvířat již není přestupkem proti morálce, pokud tak však nebylo i dříve.

Na anglické Wikipedii se pak můžeme dočíst, že Christiaan Barnard, který provedl první úspěšnou transplantaci lidských srdcí, navštívil laboratoř doktora Demikhova v letech 1960 a 1963 a Demikhova považoval za svého učitele. K tomuto výroku však chybí citace. Stejně chybí citace i pro výrok jednoho z komentátorů přiloženého videa, že štěně přišlo před operací o své tělo, když jej přejelo auto. V článku z periodika Time se však výslovně píše, že Demikhov tělo štěněte odstranil.


Video zde:

TOPlist