Idealism a lid

Přidal: | publikováno: 21. 03. 2011

Opět jsem přepsal starší článek od dvojnásobného rektora UK a zachránce insignií této univerzity prof. Františka Mareše. Jak již sám název napovídá, autor se vyjadřuje k otázce idealismu u naší mládeže, tedy té prvorepublikové. Prorocky také píše o zneužití idejí rovnosti. Příspěvek je sice starý devadesát let, přesto je svými myšlenkami naprosto zásadní i pro dnešek. K tomuto chápání idealismu se bez váhání přihlašuji a vidím v něm i cestu našeho studentského hnutí.

Mladá generace Národní Demokracie prohlásila se ve svém týdenníku »Zítřku« pro idealism a proti materialismu. Ku podivu: vždyť přece mládež vždy bývala plna idealismu, plna tužeb, pro jejichž splnění chtěla žíti a pracovati. Idealism znamená obětovati požitky přítomnosti práci pro lepší budoucnost. Prohlašuje-li se tedy část naší mládeže pro idealism, znamená to, že jiná velká část mládeže propadla materialismu, totiž, že chce užívati přítomnosti nedbajíc o budoucnost, že ztrácí naději, pružinu to všeho životního tvoření, že sestárla bez životní moudrosti stáří.

Pohříchu, je tomu tak. »Inteligence« odchovaná samým rozumem a samou vědou, takže její cit jest otupen a vůle zvrácená, propadá materialismu, totiž »vědeckému« názoru světa, podle kterého i lidský život je nahodilým a pomíjejícím výsledkem hmotných sil, takže nemá žádného vyššího účelu, jehož plnění by bylo člověku uloženo; podle kterého život nemá jiného smyslu, než vyžít se, užíti všeho, hromaditi prostředky pro požitky, bez povinnosti vytvořit jimi něco vyššího, dobrého pro všechny. Ano, hromada bez pořádku, to jest cíl neboli konec materialismu; neboť pořádek jest možný jen podle určité idee, sledující určitý účel vyšší hodnoty. »Inteligence« odchovaná v materialismu, chce míti i náboženství založeno na rozumu a vědě, což je konečně popírání náboženství, poněvadž náboženství se zakládá na citu, jímž člověk se cítí zavázán povinnostmi k duchovému veškerenstvu, proti všemu rozumu, který slouží sobectví jednotlivcovu.

A tak pozbyla takováto »inteligence« důvěry lidu, který se řídí ve svém smýšlení a konání vždy spíše citem, než rozumem a vědou, a který, zanedbáván jsa od »inteligence«, cítil se zanedbaným a vykořisťovaným, až podlehl svůdcům, kteří ho teprve zavedli na poušť materialismu. Hlásali mu především rovnost všech v užívání dobrých věcí tohoto světa, bez starosti, kdo bude tyto věci tvořit. A tak obětuje i lid budoucnost přítomnosti. Požaduje odstranění tříd a chce to provésti třídním bojem. Tak káže zásada rovnosti, podle ponětí materialismu. Neboť všechno pouze materialné dějství směřuje k vyrovnání všech rozdílů; a tím arci nutně k zastavení a rozptýlení všeho. Všechno zmizí v nic, vyrovnají-li se všechny rozdíly; materialism končí důsledně nihilismem. Hrozně splnilo se proroctví Dostojevského v »Běsích«. Šigalev vyšel od svobody a rovnosti domyslil se otroctví: všichni budou si rovni v otroctví. Desetina lidstva dostane osobní svobodu a neobmezené právo nad ostatními devíti desetinami. Tito ztratí osobnost a obrátí se v jakési stádo, které bude v neobmezené poslušnosti pracovati. To může se státi novým vychováváním celých pokolení; ale snáze přeskočí se strouha, uřízne-li se najednou 100 milionů hlav…

Život však trvá a tvoří stále nové rozdíly; vyrovnati všechny rozdíly znamená zastaviti život. Rozdíly mezi lidmi, jako mezi všemi živočichy, jsou přirozené; neboť jsou podmínkou všeho životního tvoření. Svoboda a rovnost obstojí pospolu jen ve smysle duchovém. Svoboda je pojem mravní: svobodný člověk koná svou povinnost, kterou si sám uložil a uznal za svou, z úcty k sobě samému, přes všechny materialné tlaky a sklony. Rovni jsou si lidé jen jakožto svobodné mravní osoby. A tu stojí nejmenší dělník konající svědomitě svou povinnost, mnohem výše, než »inteligent« otročící svým materialným sklonům.

Mladá generace, studentstvo, příští rádcové a vůdcové národa, má býti horlitelkou v idealismu. To je cesta k srdci lidu, velikému to idealistovi, kterému i materialism se jeví ideálně. Bude velmi potřebovati ideálních horlivců, až na něj dolehnou důsledky »Šigalevštiny«. Idealističtí horlivci povznesli český lid na výši svobodného, sebevědomého národa. Nemenší horlivosti třeba, aby národ zůstal na této výši a ještě výše se povznesl.

František Mareš
pro Mor.-slez. Deník 27. března 1921

TOPlist