Čarodějnické procesy na severní Moravě (1679-1694)

Přidal: | publikováno: 15. 02. 2011

Na počátku tragických událostí, které zasáhly v 17. století severomoravská žerotínská panství a Šumperk, bylo přistižení chudé žebračky, která se během mše pokusila vynést ze sobotínského kostela hostii ukrytou v šátku. Žebračka jednala na přání přítelkyně, jež měla problémy s nemocnou krávou. Podle lidové pověry pouze posvěcená hostie mohla uzdravit krávu, která nedojila mléko.

Sobotínský farář Schmidt celou záležitost nahlásil losinské vrchnosti, jež podobné „bezbožné“ praktiky u poddaných nehodlala tolerovat. Hraběnka Angella Sybilla Gallová (rozená Žerotínová) povolala k vyšetření celého případu Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu (Heinrich Franz Boblig von Edelstadt). Boblig neměl zcela dokončené právnické vzdělání, nikdy nesložil doktorát. Jako juris candidatus – kandidát obojího práva (kanonického i světského) však stačil na to, aby mohl vykonávat post soudce či advokáta. Při příchodu do Velkých Losin měl za sebou šestašedesátiletý Boblig již zkušenosti přísedícího v inkvizičních procesech na Jesenicku.

Boblig se ujímá případu a v čele inkvizičního světského tribunálu postupně odhaluje údajné rozsáhlé čarodějnické spiknutí. Desítky obviněných lidí byly vystaveny kruté tortuře – palečnice, španělské boty, skřipce a rozpálená železa – a po vynuceném přiznání upáleny (autodafé). Rozsudky musely být potvrzeny u apelačního soudu v Praze, kde měl Boblig mocného příznivce v osobě spolužáka ze studií – rady Jakuba Weingartena.

Po chudých venkovanech se Boblig brzy začal zaměřovat na zámožné občany z nedalekého Šumperka. Bobligovu řádění se snažili vzdorovat duchovní – losinský farář Tomáš König a šumperský děkan Kryštov Alosis Lautner. König byl nadřízenými přeložen. Lautnera nechal Boblig obvinit z čarodějnictví a zatknout. Podkladem k obvinění byly vynucené výpovědi mučených svědků, které měly dokazovat, že byl šumperský děkan spatřen při čarodějnických sabatech s Ďáblem na Petrových kamenech. Pět let vzdoroval Lautner v kobkách hradu Mírov nelidské tortuře. Roku 1685 byl potupně zbaven kněžské hodnosti a zaživa upálen v Mohelnici. Byla mu poskytnuta pouze ta „výsada“, že mu byl na krk pověšen váček se střelným prachem, jenž mu měl smrt usnadnit. Tato metoda v jeho případě bohužel selhala.

Postupem času začala mít vrchnost Bobliga již dost. Činnost tribunálu ve Velkých Losinách i v Šumperku byla zastavena roku 1694. Během patnácti let poslal laický tribunál na smrt více než stovku lidí. Poslední obětí čarodějnických procesů byl šumperský měšťan Heinrich Peschke, který zemřel po 12 letech věznění, aniž by se přiznal. František Boblig, jehož věk se v té době již přehoupl přes osmdesátku, prožil poslední čtyři roky svého života v poklidu, zaopatřen jměním nabytým během jeho předchozí činnosti. Stihl se dokonce ještě i oženit. Za jeho největší motivaci je většinou pokládána chamtivost a touha po moci spojená se sadismem.

Události inkvizičního teroru na severní Moravě jsou dnes široké veřejnosti známy především díky jejich zpracování v románu Kladivo na čarodějnice Václava Kaplického a následně ve stejnojmenném filmu Otakara Vávry.

V Peschkově domě (známém jako Geschaderův) je dnes umístěna expozice věnovaná čarodějnickým procesům.

V červnu 2000 byla děkanu Lautnerovi odhalena v Šumperku pamětní deska.

Poznámka:

Jakýmsi manuálem pro hony na čarodějnice, které postihly v 16. a 17. století převážně střední a západní Evropu, byla kniha dvou německých dominikánů – Heinricha Kramera a Jakoba Sprengera – Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Praktikami čarodějnictví popisovanými v knize se ve dvacátých letech minulého století inspiroval dánský film Häxan – Čarodějnictví v průběhu věků. Záběry z tohoto filmu můžete vidět na následujícím videu doprovázeného sugestivní hudbou skupiny Harvest Rain.

TOPlist