Balada

Přidal: | publikováno: 26. 03. 2010

Jedna kratší balada od O. V. K. ze začátku 25. roku. Na ukázce chci jasně demonstrovat, že už tehdy měli národovci plné zuby Hradu. Báseň byla otištěna v Národní republice dne 21. ledna 1925.

Byl jeden stát s vládnoucí klikou

ne velký – zván byl mladou republikou,

tam za úlisné řeči a jiná vnadidla

žádali vládcové pocty a kadidla,

zvláště cestující ministr si na to potrpěl,

když nějakou „chytrou“ úmluvu v kapse měl.

Jako Cesar vracel se se svoji „drahou“ chotí,

vítali jej družičky a všichni roboti,

kteří s posvátnou úctou naň hleděli,

za to na významných místech seděli.

Volali jemu slávu z plných plic –

ubohé ty loutky v srdcích neměly nic.

Blahosklonný úsměv na jeho tváři hřál,

přijel ze země, kde ruku mu tiskl král

a blaženost se šíří v celé republice,

zásluhou novin, jež slouží jeho klice.

Národ utěšen svého ministra prací,

den ze dne v cizině renomé ztrácí,

klesá valuta, ohrožen obchod celý –

a dále slávu křičet mu předáci velí.

Kdo chce jíti proti a nectí pána,

tomu výpověď na hodinu jest dána,

pan ministr nehledí na dřívější zásluhy

a kolem sebe má jen – věrné posluhy.

*  .  *

Několik moudrých lidí společně se schází,

ti prohlédli dávno, že samou frází

šálen jest lid, by úctu a lásku

měl k těm, již dali vše v sázku…

Oni dobře ví, že ten klam a mámení

zakrývá chabé diplomatické umění

ministra, jenž stále z cest se vrací

a po cestě že jen svůj rozum ztrácí.

Ten hlouček lidí touží a čeká nápravy – – –

dočká – že jednou pan ministr bez hlavy

vrátí se – pak oni budou volat sláva,

protože potom bude republika zdráva.

TOPlist