Červenobílý redaktor Vojtěch

Přidal: | publikováno: 8. 02. 2011

Buď pozdraven, milý náš čtenáři. Od dnešního dne se budeš setkávat s mými články, ať je Ti to milé nebo nikoli. Doufám v první. Pokud se Ti mé názory a články líbit nebudou, tak mi o tom dej do komentářů vědět společně s vysvětlením, abych věděl, čeho se pro příště vyvarovat, nebo abych věděl, že jsem stoupl na kuří oko přesně tak, jak jsem zamýšlel.

Přispívat zde budu pod pseudonymem Vojtěch. Jistě se ptáte proč zrovna Vojtěch? Je to prosté. Nemám sebemenší talent na vymýšlení pseudonymů, a tak jsem použil jedno z mých jmen zvolených při křtu. Vojtěch je jméno slovanského původu. Je to složenina dvou slov ,,těšit“ (válečný) ,,voj“, tedy dávat naději do boje. Osobně věřím, že naše civilizace je ohrožena a že jisté formě boje se nevyhneme. Historie nás učí, že válka neprobíhá hned na válečném poli, ale vždy nejdříve začíná na bojišti politickém, sociálním, ekonomickém, kulturním… Bojujeme tedy každým dnem za zachování naší civilizace a právě do tohoto boje bych chtěl vnášet naději.

Můj patron sv. Vojtěch svému jménu jistě nezůstal nic dlužen. Jeho vlastní lid jím opovrhl, představitelé jeho milované země, které věrně sloužil, jej donutili ji opustit, vyvraždili mu celou rodinu, ale ani to jej nedokázalo zlomit a dál šířil světu myšlenky, které považoval za správné. Zavraždili jej zřejmě Prusové, kterým vlezl do posvátného háje. Stejně jako sv. Vojtěch budu říkat to, co pokládám za správné, ač se to mnohým jistě nebude líbit, a stejně tak si vyhrazuji právo vstoupit i na půdu, které je pro mnohé svatá. Místní pohané se však bát nemusí (zatím! 🙂 ), jelikož se hodlám courat výhradně po posvátných místech moderní doby.

Mým terčem se stane náboženství, které si na oltář postavilo člověka a jehož věřící se modlí výhradně ke svým vlastním orgánům. Mnoho lidí si myslí, že víra v člověka, tedy humanismus, je něco hezkého. Ne, není. Lidé nevěří v nic, co je přesahuje. Necítí nad sebou žádnou moc, neuznávají žádný vyšší princip. Svět je zde pro člověka, jenž si s ním může dělat, co chce. Pravda se stala relativní. Již se nehledá pravda absolutní, ale pravda taková, která se člověku hodí. Dobré je to, co je pro člověka dobré. Z této víry pramení veškerý zločin (třebas zákonem posvěcený). Člověk si uzurpuje právo dělat si s jinými lidmi to, co uzná za vhodné. Může je zotročovat, vykořisťovat…vraždit. Možná někdo namítne, že tohle je pravý protiklad k humanismu. Nikoli, je to jeho naplněním. Lidskou obětí moderní doby jsou tak lidé tvořící hodnoty, kterým stát vezme polovinu práce a přerozdělí ji tam, kam uzná za vhodné. Většina lidí čtyři hodiny pracovní doby (života) z každého pracovního dne věnuje státu, aby stát rozhodl, kam mají tyto peníze přijít. Snad není člověka, který by nesáhl po klacku (nebo něčem ostřejším), kdyby k němu došel nějaký Dezider (nezaměstnaný recidivista) a chtěl po něm jeho peníze, ale většina lidí si zvykla, že mu peníze odevzdá ze svých daní. Samozřejmě namítnete, že Dezider není jediná věc placená z daní. Máte pravdu, většinu daní totiž spotřebuje sám Otesánek sociálního státu na úředníky, kteří vymýšlí nařízení, zákazy, příkazy, zákony, dotace, povolení…, sloužící mnohdy jen k tomu, aby se nám žilo hůře a složitěji.

Heslem Jana Lucemburského bylo ,,Já sloužím“, což by mělo být podstatou každého státníka i každého člena státního aparátu. Dnes je tomu naopak. Stát se chová jako bandita, vezme si, co není jeho, přerozdělí kořist kamarádíčkům a okradeným dá jakousi chiméru, že je ochrání. Najdete mne tedy v posvátných hájích politické korektnosti, jak přimalovávám moderním modlám prasečí ocásek.

Hodlám psát články z historie, ovšem nemusíte mít obavy z představy školního dějepisu, který historii znechutil již několika generacím. Historie je zde od hledání principů pro dnešní dobu. Celkově se hodlám zaměřit na hledání trvalých hodnot, z nichž naše civilizace povstala, a na hledání nositelů těchto hodnot do dnešních dnů. Samozřejmě budu hledat i protiklady, které jsou naší civilizaci nebezpečné. Těšit se můžete třeba i na recenzi filmu, knihy nebo hudebního počinu.

Váš červenobílý redaktor Vojtěch.

TOPlist