Černé sotně

Přidal: | publikováno: 7. 02. 2011

Černé sotně (rusky soťna = setnina) byly v Rusku přelomu 19. a 20. století tajnou organizací, jejímž cílem bylo bránit carské impérium před jakýmkoli liberálním či levicovým vlivem. Černé sotně vznikly jako tajná podorganizace vlivné pravicové strany Svazu ruského národa. Činnost Černých sotní byla prý provázána s Ochrankou – carskou tajnou policií. Bývalý carův ministerský předseda hrabě Sergej Witte podává ve svých pamětech značně nelichotivý obraz Svazu ruského národa a jeho tajné organizace, která se v dosahování svých cílu často uchylovala k metodám pláště a dýky.

„Tato strana je ve své podstatě vlastenecká, a proto je při našem kosmopolitismu sympatickým jevem.. V jejích základech neleží však rozum a šlechetnost, ale vášeň. Většina jejích vůdců jsou političtí selfmademani, lidé špinavého myšlení a nečistých úmyslů, nemají jedinou životaschopnou a poctivou politickou ideu a celé jejich úsilí směřuje k rozpoutání nejnižších pudů zdivočelých, temných mas. Pod křídly dvouhlavého orla dokáže tato strana vyvolávat nejhrůznější pogromy a otřesy, je však s to působit jen negativně. Ztělesňuje divoký, nihilistický patriotismus, který se živí lží, nactiutrháním a podvody;  je to strana divoké a zbabělé beznaděje, nemá v sobě statečnou a prozíravou tvůrčí sílu. Skládá se z temné,  divoké  masy, vůdců – politických nýmandů, z tajných členů pocházejících z kruhů lidí od dvora a z různých šlechtických elementů, ozdobených nejrůznějšími čestnými tituly… Ke cti šlechty budiž řečeno, že tito tajní stoupenci Černé sotni tvoří jen zanedbatelnou menšinu uvnitř urozeného ruského rytířstva. Jsou to degenerovaní šlechtici, zhýčkaní milodary z carského stolu (i když jsou to milionové obnosy). A chudák car sní o tom, že obnoví velikost Rusi za pomoci této strany…

Proto se člověk ani nediví, když se dozví, že velkokníže Nikolaj Nikolajevič má blízko k vůdci… Černé sotni… A že se později postavil sám do čela revolucionářů zprava. Ti se ani svými metodami, ani zásadami (účel světí prostředky) neliší od revolucionářů extrémní levice. Liší se od nich jen v tom, že revolucionáři z levice jsou lidé, kteří sešli ze správné cesty, z valné části však jsou to v podstatě lidé čestní, opravdoví hrdinové, kteří obětují pro své nesprávné myšlenky všechno, i život, zatímco členové Černé sotni sledují převážně jen egoistické cíle, cíle svého žaludku a své peněženky. Jsou to nízké duše, vraz ze zálohy. Jsou stejně připravení k vraždě a zabíjení jako revolucionáři zleva, ale ti provádějí svou věc sami, kdežto černosotněnci si najímají vrahy. Jejich armáda se skládá z nejnižšího druhu chuligánů. A jen vlivu velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče lze přičíst, že panovník si Černou sotni oblíbil,… že vychválil její členy jako nejlepší syny ruské země a označil je za vzory vlastenectví, za pýchu národa. A je třeba vědět, kdo stojí v čele těchto lidí: Dubrovin, Konovnicyn, mnišský kazatel Iliodor a jiní, kterým se člověk musí pokud možno vyhnout a kterým slušný člověk nepodá ruku.“

Protižidovsky orientovaným Černým sotním a Ochrance je často připisováno vytvoření Protokolů sionských mudrců. Tato organizace ve své činnosti tak jako tak po svržení cara Mikuláše II. a bolševickém puči v listopadu 1917 selhala.

TOPlist