Děkujeme, odcházíme

Přidal: | publikováno: 6. 02. 2011

Taky Vás tato akce unavuje jako mě? A hlavně ten bezpočet jednání, která proběhla v posledních čtrnácti dnech. Zkusme si teď udělat takovou menší analýzu toho, oč těm lékařům vlastně jde.

Někdo by řekl, že se jedná jenom o peníze, a měl by vymalováno, dál by se o to již nestaral. Avšak ono to není tak jednoduché, jak se zdá. Předně je zde nastaven jakýsi studijní systém, který spoustu mladých lékařů odvádí za prací do zahraničí. Jen si to představme – na lékařské fakultě studuji celých šest let, abych získal titul MUDr., ale to nestačí, takže musím mít čtyřletou praxi v nějakém lékařském oboru, který je zakončen atestací, a tím se stávám plnohodnotným lékařem se vším všudy. Totiž jsem potom i lépe platově ohodnocen a mohu některé zákroky činit sám bez dohledu staršího doktora. Na jednu stranu je tento postup pochopitelný z důvodu zodpovědnosti, kterou za každého svého pacienta lékař přebírá, tj. jednou určím špatně diagnózu a mohu tomu člověku zničit život. Na druhou stranu se zase můžeme podivit nad tím, proč mladý perspektivní lékař musí čekat tak dlouho, než bude uznán za právoplatného doktora, a ještě určitě je po tu dobu méně platebně ohodnocen než jeho starší kolegové. První věc, která stojí za zamyšlení.

Problém číslo 2. – 30ti korunové poplatky. Tyto poplatky zavedl ministr zdravotnictví Julínek v Topolánkově vládě. Nesouhlasím s tímto přísunem financí, pokud by je měli platit i sociálně slabší jedinci a důchodci, kteří nemají zrovna velký příjem. Ale u ekonomicky činných jedinců s poplatky naprosto souhlasím. A proč? Podle vyjádření ministerstva a lékařských odborů mají jít tyto peníze na modernizaci zdravotnictví. Do toho však vstoupily krajské volby, které s převahou vyhrála ČSSD. A jelikož většina nemocnic spadá do majetku krajů, ty je buď začnou proplácet pacientům nebo tlačí na ředitele, aby je nevyžadovali. Tím však kraje přicházejí o peníze, které by mohly investovat třeba do nového vybavení nemocnic. Takže je to takový začarovaný kruh. Pokud se lidé nezačnou podílet na zvelebování zdravotnictví i tím 30ti korunovým poplatkem a za hospitalizaci 60ti korunovým, dostanou nemocnice peníze na platy a jiné vybavení jenom z peněz, které jim přiřkne rozpočet státu na rok xy.

A poslední problém nalézám v samotném platovém ohodnocení lékařů. Podle platebních tabulek si mají lékaři vydělat 40 tisíc hrubého, do toho by se neměly počítat žádné přesčasy. Nicméně sestřenice mého rehabilitéra, lékařka, si vydělá kolem 32 tisíc za asi 300 hodin měsíčně – to je skoro o polovinu více hodin než by mělo být. A jeden lékař, který nedávno přešel do privátní sféry mi řekl toto: „Aby si lékaři vydělali tolik, kolik se prezentuje, tak by museli mít spoustu hodin přesčasů a alespoň troje noční služby.“ A teď se pokusme srovnat zaměstnání lékaře s poslancem. Věřím, že to u některých vyvolá otázku, co na tom chci porovnávat. Avšak já to přesto zkusím. Takže poslanec má základním plat kolem šedesáti tisíc hrubého a schvalují či zamítají zákony plus kontrolují i činnost vlády. Ale pokud schválí nějaký špatný zákon, mohou ho za nějakou minimální dobu buď zrušit nebo novelizovat. Kdežto lékař si „podle tabulek“ vydělá kolem 40 tisíc, ale na rozdíl od poslance má daleko větší zodpovědnost při léčbě svého pacienta, protože pokud, jak už jsem jednou řekl, lékař určí špatnou diagnózu, může svému pacientovi naprosto zničit život. Proto si myslím, že lékaři by měli být lépe platově ohodnoceni, než takoví poslanci.

Co vy na to?

TOPlist