Dopis fanatika fanatikovi

Přidal: | publikováno: 30. 01. 2011

Tento a příští svůj článek bych ráda věnovala tématu fanatismu, které mě svým způsobem fascinuje, neboť ukazuje, jak se může pojit krásné s odpuzujícím, jak může být ušlechtilý ideál znetvořen a jak dokáže být jedno svědomí čisté a pokřivené zároveň. Nerozumíte? Nemusíte se bát, dostane se Vám vysvětlení i odpovědí.

Dnešní článek je dopisem fanatika fanatikovi, který by Vám měl přiblížit jejich myšlení i jinou formou než jen v podobě suchých faktů. Jestli je dopis, týkající se politického fanatismu, skutečný či fiktivní, nechám na Vašem posouzení, rozumu či fantazii.

Dopis fanatika fanatikovi

Potkala jsem Tě před více jak rokem a ihned jsi mě zaujal. Do té doby jsem nepoznala člověka, který by měl tak přesně dané zásady, tak vyjasněné názory a který by tak nezkaleně viděl svou životní pouť. Já svou cestu tehdy jen tušila a Tvé ,,bude to tak a ne jinak“ mi dodávalo jistotu, a tak jsem Tě následovala.

To bylo tenkrát. Mnohé mi to dalo (mnoho teď díky tomu mohu dát já), mnoho jsem si odnesla – znalosti, ujasněné názory a … zkušenost.

Jedna idea nás sdružuje v jeden celek, věrni jedné myšlence jsme připraveni kdykoli podstoupit boj pod praporem vlasti – proti jejím trýznitelům, za národ – proti jeho škůdcům! Oproti řadě našich oponentů máme přesvědčení, za nímž pevně stojíme, pravdu, kterou budeme za cenu prolité krve a osobních ztrát hájit, cíl, k němuž společně kráčíme, a odhodlání k činům.

Svou činnost vidíme každý svou optikou, jedna idea nabývá v očích tisíce lidí tisíce podob. Tento fakt je dle mého názoru obohacující, dostávají se tak do společnosti nové myšlenky, ukazují se různé cesty do duší lidí, jimž se snažíme ukázat pravdu v dnešních časech nevítanou a sevřenou v okovech.

Mluvím však k Tobě. Ty znáš jedinou pravdu – tu svou – a svým popíráním názorů všech ostatních jsi jí také nasadil pouta. Pravdu můžeš zvěstovat, ale nikdy ne vlastnit!

Mluvíš o tom, jak málo máme prostoru k vyjádření, jak málo svobody nám zůstalo, ale byl bys mezi prvními, kdo by svobodu chytil od krkem, až by lapala po dechu.

Potřebuješ snad ideál jen proto, abys ho měl? Vždyť Tvé pojetí ideálu je jako nádoba bez obsahu. Své myšlení jsi proměnil v měsíční krajinu…Škoda!

K čemu je Ti tedy svoboda, když uznáváš jen jediný názor ,,povýšený“ na dogma a ten si postavil na piedestal?!

Proč jsi obklopen lidmi, když je stejně neposloucháš?!

K čemu cítíš lásku k vlasti, když si její ideál zdeformoval a nasadil jí tak hrůznou masku?!

Proč nadáváš na mediální halení našich lidí do roušky strachu, když svým chováním v obyčejných lidech skutečně probouzíš jen strach?! Chceš respekt, ale dívají se na Tvou tvář se strachem v očích.

I přes to nepochybuji, že Tvůj cit, to, co Tě váže k hnutí a ideji, je velice silné, avšak ,,jsou lidé, kteří sice milují …, ale tak primitivním způsobem, že … působí jen bolest.“ (Marcel Achard).

Proč Ti tohle vůbec píšu? Možná to je vzpomínka, možná varování, možná jen upozornění. Píšu dopis jednomu fanatikovi, sama se léčící z této ,,nemoci“, ale věnuji ho všem jemu podobným, všem, kteří se zatvrdili ve svém pohledu na věc a odmítají uznávat názory lidí, jimiž se obklopili. Nedělám si iluze, že ,,prozříš“ a ani zde nechci sypat z rukávů jakási ,,moudra“, ale chci se těmito slovy obrátit na všechny.

,,Važte si názorů ostatních! Každý přemýšlející člověk, který se nenechá vláčet či zadupat davem (ať již těmi ,,venku“ nebo vlastními ,,kolegy“), je nesmírně cenný. Takoví lidé svou prací, postoji, filozofií a činy dláždí cestu k cíli, vědomi si toho, že to možná nebudou oni, kdo po ní půjde, ale až další generace. Takoví lidé jsou opravdovou elitou a klenotem národa!“

TOPlist