Svatý oheň

Přidal: | publikováno: 10. 03. 2010

Dnes se mi podařilo získat další sbírku básní od zapomenutého Maxe B. Stýbla. Sbírka nese název Zářivý den a vydalo ji v dubnu 1944 nakladatelství M. Bureše v Praze. Ze sbírky jsem pro vás zatím vybral velmi pěknou báseň Svatý oheň.

Od věků v sluji, skryté lidským zrakům,

mohutně plál jak jazyk žíznivý

tajemný oheň. Temným vlkodlakům

stín vrhal v kouty těžký, děsivý,

podzemních skřítků sbor jej opatroval

a rozsvěcoval, když has‘ jeho žár,

a plamen žil, let miliony stár – –

Šly věky řadou jako tiché paní

a z kostí jedněch nový klíčil rod,

jen plamen trval ve svém skrytém plání

a skřítků sbor jej chránil o překot,

dál hořel, mocný, v majestátním lůně

a kolem vrhal ohnivou svou zář

jak pyšný vládce na podzemním trůně,

jak silných bohů velkožízná tvář – –

A stalo se, co v knihách božích stojí:

Ký‘s pastevec hnal stádo shlukem skal

a pojednou se v divné ocit‘ sloji,

kde tiše oheň od pravěku plál –

Pln úžasu šel mladý pastýř blíže

a hůl svou vnořil do plamenných vln

a náhle cítil, jak ho cosi víže

k té zemi kolem — A té lásky pln,

hlas slyšel Boha, jenž se ozval s výše:

Ty milost vzal jsi, věrný synu můj!

Buď věren horám, prosté svoji líše,

a plam té lásky dále rozsvěcuj!

Ten blahý cit nechť vždy tě plní slastí,

nechť sílí tebe v každou chvíli zlou,

ten oheň zde – toť plamen lásky k vlasti,

jdi, synu můj, a oslav vůli mou!

*  .  *

A od těch čas‘ je pusto v skalní sluji –

Sbor skřítků zmizel v šerých skalách kdes –

Jen divné větry nad skalami dují

a tichou písní ševelí tu les – –

Kam zmizel oheň? Sluj proč ve tmách stojí

a jenom deště stěny její rosí?

Ten plamen lásky k rodné zemi svoji,

ten od těch časů lidé v srdcích nosí!

TOPlist