Disciplinace společnosti – panoptikon

Přidal: | publikováno: 13. 01. 2011

Milí přátelé, pokud bych se Vás zeptal, o co byste nikdy nechtěli přijít, většina z Vás by bez váhání odpověděla, že se za žádných okolností nehodlá vzdát své svobody. Každý svobodu chápe jinak, někdo se cítí svobodný teprve tehdy, když může v jakoukoliv dobu odejít ze svého místa a dělat si, co se mu zamane, jiný je svobodný, když může vyjádřit svůj názor, někomu prostě stačí myšlenky v jeho vlastní hlavě. Všichni si ale svou svobodu brání a nenechají si ji vzít. Nebo si to alespoň myslí.

Ve skutečnosti si nikdy žádný vládce nepřál, aby jeho lidé žili svobodně. Ani tvůrcům Velké francouzské revoluce nešlo o blaho a práva lidu, nýbrž o vlastní užitek. Sotva se králova hlava odkutálela z popraviště a zfanatizovaný dav zakřičel: ,,Liberté, égalité, fraternité!“, už začalo pronásledování politických odpůrců, popravy, teror a především dohled nad společností. I veliký příznivce VFR Jeremy Bentham (1748-1832), liberál a zakladatel utilitarismu, odmítal uznání lidských práv jedinců od samotného počátku (tedy jejich narození). A právě tento pán je také vynálezcem tzv. panoptikonu, typu věznice s centrální věží a cel rozmístěných v kruhu kolem této věže. Čili dozorci vidí vše a zároveň nemusí být viděni. Cely jsou jako divadla, individualizace funguje jako garant pořádku a permanentní stav vidění ,,zajatce“ zabezpečuje automatické fungování moci. Panoptikon je zároveň i laboratoř na rozlišování rozdílů, realizaci experimentů a kontrolu vlastních funkcí. Mechanismus panoptikonu se zakládá na hierarchizaci, integraci do systému ,,uzavřené otevřenosti“ a disciplíně.

Historik a filozof Michel Foucault (1926-1984) viděl v panoptikonu metaforu pro soudobou západní společnost. Na příkladě morového města Foucault poukázal na přirozenost disciplinace společnosti a poukázal na její metody (přísná parcelace města, kontrola prostoru, registrace osob, pořádek a disciplína), přičemž v panoptikonu viděl její ideální formu. S aplikací tohoto systému se můžeme střetnout ve školách, nemocnicích, věznicích a především v centralizované státní policii. A dnes vlastně všude okolo.

A jak se k tomu staví lidé? Žijí si ve svých celách pohodlné životy, neboť jim zůstává stále pár svobod a práv, nevidí totiž dozorce, přičemž dozorci mají úplný dohled nad vězni, chci říct nad lidmi. Příkladem jsou občanské průkazy, pasy, čipové karty, kamerový systém, SIM karty, …

Lidé nejenže si neuvědomují, co všechno prozrazuje jejich identitu či současnou polohu, navíc sami sebe udávají na sociálních sítích. Facebook shromažďuje osobní informace o půl miliardě lidí na světě (jména, data narození, bydliště, …) a na jejich základě zobrazuje uživatelům cílenou reklamu. Pro příklad: Je-li Vám 18 let a jste muž žijící v Praze a nemáte přítelkyni, s velikou pravděpodobností se Vám nyní zobrazuje na facebooku reklama na seznamku, obrázek s pěknou dívkou, která údajně žije několik bloků od Vašeho domu. Dnes reklama, zítra třeba potíže.

Přečtěte si:

FOUCAULT, Michel: Dohlížet a trestat. Praha 2000, 427 s.

TOPlist