Kříž.

Přidal: | publikováno: 5. 03. 2010

Poezii jsem nyní vybral trochu netradiční. Autorem je Max B. Stýblo, vlastenec, jehož jméno bylo po 45. roce vláčeno bahnem. Ostatně to neměl lehké ani za první republiky. Tehdy stál v protihradní opozici pana tatíčka, což znamenalo společenskou diskreditaci. Vzpomeňme na něj aspoň nyní, na Červenobílých stránkách. Prozatím jsem připravil báseň Kříž ze sbírky Radostná cesta z roku 1942.

Když jsem se narodil, tu paní bába

nad mnou se, červíkem, sklonila tiše

a rukou žilnatou a prsty starými

na čele zbožně mi dělala kŕíž.

A pak už život můj v znamení kříže šel.

Před jídlem, před spaním,

před prací, den co den,

v štěstí i v neštěstí, v bouřích a trápení,

jako by vedena tajemnou silou,

ruka má na čelo vždy psala v důvěře

věčné a neměnné znamení kříže.

Ten kříž jak pochodeň svítí mi na cestu,

propastmi, úskalím, bídou a psotou,

ten kříž mi zůstává, když všichni kolem mne

zchmuřeni vášněmi, klesají ke dnu,

když jsem tak samoten, že slyším srdce bít

jak ptáče zděšené nad zradou lidí,

ten kříž jak pavéza pevně ční přede mnou,

před zlobou světa a bídou mne chrání –

a až Bůh zavolá znavenou duši mou

a v počet Vlati své odevzdám srdce:

Všechno mne opustí, slunko i oblaka,

lidé i úsměvy, zpěvavé řeky,

a jenom nade mnou ze všeho zbude mi

jak maják v příboji hrůzy a zániku

rozpjatý kříž. – – –

Max B. Stýblo

TOPlist