Těšínský starosta Josef Koždoň

Přidal: | publikováno: 8. 09. 2016

K výročí narození předního činitele Slezské lidové strany a především významného propagátora slezské národní otázky Josefa Koždoně (*8. září 1873, †7. prosince 1949) zveřejňujeme krátkou připomínku jeho životních osudů.

Josef Koždoň se narodil v rolnické rodiny dne 8. září 1873 v malé obci Horní Líštná ležící na východ od Třince, k němuž dnes také náleží.

Po absolvování německé měšťanské školy a německého Učitelského ústavu v Těšíně působil jako učitel nejprve ve Strumeni a následně ve Skočově, kde se stal od roku 1902 ředitelem. Až do roku 1918 zde žil se svou ženou Julií, která pocházela z místní vysoce postavené německé rodiny, s níž měl tři děti.

Na rozvinutí jeho proněmecké orientace se vedle výchovy a rodinného zázemí nemalou měrou podílel také evangelický pastor a přední postava šlonzáckého hnutí, dr. Theodor Haas vydávající od r. 1876 evangelicky zaměřený časopis Nowy Czas, v němž je poprvé formulována slezská národnost.

Ta smíšenina, slezská národnost, je konečným výsledkem historického vývoje, jímž procházel náš lid; před několika staletími byl odloučen od Polska, přešel pod mnohem lepší vládu německou a při zachování původního jazyka nabyl stykem s německou civilizací lepších vlastností.

Mezi lety 1908-1909 je založena Slezská lidová strana hájící zájmy Slezanů-Šlonzáků, k jejímž zakladatelům a vůdčím osobnostem Josef Koždoň od začátku patřil. Nejinak je tomu s o rok později založeným kulturním nepolitickým spolkem Svaz Slezanů. Stojí i za vznikem periodika Šlonzák, jež vycházelo v polštině s prvky místního nářečí a stalo se tiskovým orgánem Slezské lidové strany až do jeho nahrazení časopisem Nasz lud.

Koždoň byl zvolen poslancem do Slezského zemského sněmu již v roce 1909, když v bílském volebním obvodě porazil svého protivníka a vůdce Svazu slezských katolíku Józefa Lodzina. Následující rok pronesl na zemském sněmu řeč, v níž mluvil o „zvláštnostech a autochtonní individualitě slezského obyvatelstva“, kterou chce strana hájit proti velkopolským nacionalistům snažícím se Slezsko k Polsku připojit.

Před světovou válkou zastával Koždoň prohabsburské postoje a jeho SLS ostře vystupovala proti polským i českým národnostním požadavkům. Byl přesvědčen o nezbytnosti spolupráce s Němci jakožto nositeli „vyšší kultury“ a státoprávní snahy Čechů i Poláků sledoval s velkou nelibostí. Příslušnost k „německému kulturnímu okruhu“ prosazoval i ve SLS. Navíc se právem obával, že rozpadem habsburské říše může dojít i k rozdělení Těšínska.

Kromě protipolské a proněmecké orientace měla Koždoňova SLS také výrazně evangelický charakter. Přestože program obsahoval hesla jako „Slezsko Slezanům“, personální složení strany nestálo striktně na nacionálním základě, jejím členem se mohl stát Čech i Němec. V periodiku Šlonzák se před válkou útočilo především na Poláky z Haliče, jejichž příchod na Těšínsko jakožto levné pracovní síly předznamenal propouštění místních obyvatel, ale stejně tak i na přistěhovalce z Čech a Moravy.

Významným milníkem se v životě Josefa Koždoně stal rok 1918. Po pádu monarchie odmítl uznat polskou Národní radu pro Těšínské Slezsko a prosazoval přičlenění Slezska do rakouského spolkového státu, v němž by mělo zvláštní autonomní postavení.

Od konce listopadu 1918 až do května 1919 byl pro údajný zločin proti ozbrojené moci státu polskou stranou vězněn v Těšínsku a Krakově. Internace jeho negativní pohled na Polsko ještě posílila. Po propuštění pobýval až do září roku 1920 v Moravské Ostravě, odkud vedl protipolskou kampaň.

Koždoň se rovněž aktivně zapojil do řešení česko-polského sporu o Těšínsko, jehož rozdělení se snažil za každou cenu zabránit. Nejprve se pokoušel ve spojení s německými stranami dosáhnout nezávislosti a nedělitelnosti Těšínska, když však uznal tyto východiska za těžko prosaditelné, vypracovala SLS vlastní memorandum, v němž je ochota přistoupit na připojení Těšínska k Československu za podmínek udržení celistvosti a národnostní autonomie Slezanů.

protipolska

Čs. propaganda z doby plebiscitu.

Když se Nejvyšší rada v Paříži rozhodla k vyřešení těšínské otázky uspořádat plebiscit, stal se Koždoň hlavním aktérem kampaně na československé straně, v níž za současné situace viděl jedinou možnost záchrany slezanství. Zprostředkoval tak i jednání mezi zástupci československé vlády a německých stran vedených Eugenem Fuldou (Německá národní rada pro Těšínsko) a nemalou měrou přispěl k jejich rozhodnutí přiklonit se na stranu Československa – za předpokladu, že nedojde k neutralizaci Těšínska.

Když se Beneš rozhodl podrobit v těšínské otázce rozhodnutí velmocí, znamenalo to pro Koždoně porážku, v níž tušil rozdělení Těšínska. Přesto se ještě pokusil do arbitrážního řízení zasáhnout a udělat vše proto, aby nedošlo k dělení. Dokonce byl připraven odcestovat do Paříže za Benešem, který však jeho postup odmítl. Koždoň nakonec sestavil vlastní delegaci, kterou měl vést náš druhý mírový delegát Karel Kramář, jenž získání Těšínska pro nový stát prosazoval mnohem urputněji, ani ten však jeho výzvy nevyslyšel.

proticeska

Polská propaganda z doby plebiscitu

Rozhodnutí o rozdělení Těšínska ze dne 28. července 1920 znamenalo pro šlonzácké hnutí tragédii, zvláště na polské straně Těšínska, kde došlo ke zrušení SLS a zastavení šlonzáckého tisku. Koždoň se pak s rodinou přestěhoval do Českého Těšína a stal se okresním školním inspektorem a členem Slezské zemské správní komise. V roce 1923 zvítězila německo-šlonzácká koalice v obecních volbách a stal se tak starostou Českého Těšína, jímž zůstal, i za podpory českých stran, až do mnichovských dnů.

V roce 1927 napsal brožuru, v níž ostře vystoupil proti schválenému zákonu o sloučení Moravy a Slezska do země Moravskoslezské a připomněl nesplněné sliby, které v plebiscitní době dostal od prezidenta Masaryka a tehdejšího předsedy vlády Vlastimila Tusara. Vznik Moravskoslezské země považoval za křivdu, která přispěla k jeho definitivnímu příklonu k německému politickému okruhu.

Ve třicátých letech je patrný sílící proněmecký duch ve SLS, přičemž je zřejmá spolupráce se SdP, do níž část členské základny ještě před Mnichovem vstoupí. Koždoň se však v tomto ohledu projevil až v roce 1938, kdy zaslal memorandum lordu Walteru Runcimanovi, v němž líčí okolnosti neuskutečněného plebiscitu v roce 1920 a žádá, aby se případná lidová hlasování o národnostní příslušnosti mohla uskutečnit také v čs. části Těšínska.

Po příchodu Poláků v roce 1938 byl Koždoň vypovězen z Těšínska a jedenáct měsíců žil v Opavě. Po invazi německých vojsk napsal zprávu, jež výstižně charakterizuje jeho tehdejší politické smýšlení: „Moji někdejší soupeři, dr. Michejda, Pater Londzin, posl. Reger a mnozí jiní již dlouho odpočívají ve svých hrobech. Já jsem směl dožít uvítání stálého německého obsazení mého domovského města.

Slibná vidina příchodu německé armády, jež by ukončila bezpráví páchané na slezském lidu, se však brzy rozplynula. Starostovský úřad Koždoňovi vrácen nebyl, stal se jím německý úředník Wilhelm Koperberg a všechny vedoucí místa postupně obsadili další Němci. Navíc bylo zakázáno používat polštinu a slezský dialekt ve veřejném styku a ani šlonzácký časopis Nasz Lud, jehož vydávání zastavili již Poláci, nemohl být obnoven.

Mezi lety 1940-1944 působil Koždoň jako ředitel těšínské Slezské lidové banky, která sloužila již od svého založení k zajištění hospodářských potřeb SLS. Jinak byl však za okupace z veřejného života vyloučen, nicméně v roce 1943, k 70. výročí jeho narození, byl jmenován čestným občanem města Těšína.

Koždoň se dočkal konce války, kdy byl nejprve internován, ale později byl obvinění z kolaborace zproštěn. Poslední dny prožil odloučen od rodiny v opavském sociálním ústavu Marianum, kde umírá dne 7. prosince 1949.

Josef Koždoň jako starosta Českého Těšína

Josef Koždoň jako starosta Českého Těšína


Použitá literatura:

GAWRECKI, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740-2000. I. díl. Opava 2003.

GAWRECKÁ, Marie. Těšínské Slezsko a „šlonzácké hnutí“. Těšínsko. Vlastivědný zpravodaj. 3, 2010, s. 1-8.

GAWRECKÁ, Marie. Šlonzácké hnutí a Josef Koždon. Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis, 3, 1997, s. 163-175.

TOPlist