Jedna nekorektní báseň aneb K výročí Viktora Dyka

Přidal: | publikováno: 20. 05. 2016

Minulý týden jsme si připomněli 85 let od nečekané smrti předního českého básníka a nacionalisty Viktora Dyka (31. 12. 1877 – 14. 5. 1931). K této příležitosti bych rád zveřejnil jeho velmi nadčasovou báseň, na níž jsem narazil během pročítání jeho Vzpomínek a komentářů (1927).

Báseň byla původně sepsána ve dnech „jubilejní anexe Bosny a Hercegoviny“, k níž došlo r. 1908. V této události autor – stejně jako celá vlastenecká reprezentace českého národa – spatřoval další nespravedlivý útisk slovanských národů (Srbů v Bosně) ze strany Rakousko-Uherska. Dyk se v básni zamýšlí nad osudem vojáka, jenž musí bojovat daleko od své vlasti za cizí zájmy, jež jdou proti jeho vlastním. Není tedy divu, když se nám přes svou starobylost zdá nanejvýš aktuální.

Jdi ve své řadě, vojáku mladý,

hleď mladým zrakem v krásný svět.

Láska tě čeká, láska je tady,

je úděl dvacíti tvých let.

Pohlédni: všude oheň v lících!

V kterém se zraku utone?

Vojáku, počítej na knoflících.

Milovat? Ano? Ano? Ne?

Vojáku, mračno na obzoru.

Z dálek to nějak rachotí.

Tvou věcí není soudit sporů,

za úděl bít se padlo ti.

Pochodem, pochod! Cos se řítí.

Vyslechni výzvy zákonné.

Za koho, vojáku, jdeš se bíti?

Za sebe? Za své? Ano, ne?

Jak jiný kraj, jak jiná země!

Smrt za skalisky ukrytá.

Na dálné pláně myslíš temně.

Jinak se dneska počítá.

Tvůj druh je mrtev. Dobře tomu.

Mrtvého nic už nebolí.

Vojáku, vojáku, přijdeš domů?

Ano, ne . . . Ano . . . Nikoli!

Viktor Dyk

TOPlist