Louis de Wohl – Nepokojný plamen

Přidal: | publikováno: 26. 02. 2016

Nedávno jsem se dostal k četbě biografického románu o životě svatého Augustina z pera pozoruhodného katolického spisovatele Louise de Wohla (1903-1961). Připravil jsem tedy krátké seznámení s tímto autorem a jeho titulem Nepokojný plamen, jež bych touto cestou rád představil a doporučil k četbě.

Louis de Wohl

Životní osudy autora tohoto a řady jiných historických románů, jsou velmi pohnuté. Louis de Wohl se narodil v roce 1903 v Berlíně jako Ludwig von Wohl. Jeho otec měl maďarskou národnost, matka byla Rakušanka, a přestože byli oba židovského původu, hlásili se ke katolické víře. Wohl se již od útlého dětství věnoval spisovatelské činnosti a brzy se stal slavným autorem románů, jež byly hojně filmovány.

Poté, co Wohl v roce 1935 z obavy před nacistickým režimem emigroval do Anglie, získal dosti neobvyklou práci jako astrolog ve službách britské MI5, která jej během války využívala především k tzv. černé propagandě. Po válce se setkal i s papežem Piem XII. a tato audience znamenala zásadní obrat v jeho životním směřování. Zvláštní vliv na něj měla zejména výtka milánského arcibiskupa, později Janem Pavlem II. blahoslaveného kardinála Ildefonsa Schustera, jež jej napomínal k dobrému psaní, neboť podle něj bude také spravedlivě souzen.

„Let your writings be good. For your writings you will one day be judged.”

Cardinal Ildefonso Schuster

De Wohl si vzal napomenutí k srdci a pozvolna se stává celosvětově známým autorem katolických bestsellerů, v nichž dokáže čtenáře s neuvěřitelnou lehkostí vtáhnout do dobové atmosféry a snadněji tak přiblížit poselství svatých hrdinů, jimž se v biografických románech věnuje.

První životopisný román z katolického prostředí vydává již v roce 1947 a je zaměřen na život svaté Heleny a jejího syna Konstantina. Historické romány z katolického prostředí vycházejí i na přelomu 40. a 50. let, kdy spatří světlo světa již do češtiny přeložený titul o životě sv. Ignáce z Loyoly Zlatá niť, který získal autorovi světový věhlas. V následujícím roce pokračuje životopisným románem spoluzakladatele jezuitského řádu, sv. Františka Xaverského a v psaní neustane až do své smrti, umírá v roce 1961 ve švýcarském Lucernu.

Do češtiny byly doposud přeloženy a povětšinou v Karmelitánském nakladatelství vyšly následující tituly:

Dobývat nebe. Život svaté Kateřiny Sienské (2011)

Zlatá nit (2012)

Svatá Jana z Arku (2012)

Longinovo kopí (2014)

Nepokojný plamen. Život svatého Augustina (2014)

Tiché světlo. Román o Tomáši Akvinském (2015)

 

The-Restless-FlameNepokojný plamen.

Život svatého Augustina

Originální název: The Restless Flame (St. Augustine of Hippo)

Autor: Louis de Wohl

Rok vydání: 2014 (v orig. 1951)

Nakladatelství: Karmelitánské nakladatelství

Počet stran: 256

Vazba: Vázaná

Možnost objednání: ZDE.

Anotace:

Román známého beletristy nám přibližuje život svatého Augustina (354-430), velkého učitele církve a jednoho z nejpozoruhodnějších mužů všech dob. Autor vypráví příběh Augustinova přerodu z marnotratného, ctižádostivého mladíka v muže Božího, v duchovního spisovatele i teologa, jehož literární díla utvářela po staletí západní myšlení. Augustin díky Boží milosti zvítězil sám nad sebou, podobně jako později vítězil nad odpůrci církve.
Louis De Wohl dokázal oživit historické pozadí Augustinovy doby, bouřlivou atmosféru římské říše v posledních dnech před jejím zánikem, přičemž do děje zakomponoval i jiné osobnosti, které měly na Augustina velký vliv: jeho statečnou matku Moniku, moudrého milánského biskupa Ambrože a mnoho dalších. niha Nepokojný plamen sleduje Augustinovo složité hledání i nalézání, jiskří napětím a nápady, čímž přesně vystihuje Augustinovu vášnivou povahu i jeho dramatické životní osudy.

Ukázka z díla

To nevydržím, pomyslel si Augustin. Je strašně silný – vyzařuje příliš jasu, oslepuje mě a já to nedokážu snést. Sténal.

Kdykoli se znovu pokusil dospět k onomu záblesku pochopení, k onomu neuvěřitelnému stavu štěstí, cítil se obklíčen tělesnými věcmi, které se pevně semkly a pochodovaly proti němu jako vojsko. Bránil se a zdálo se, že ony ječí škodolibou radostí. Cítil se zjitřený, nejistý a absurdně nicotný.

Nikdy v životě se necítil tak nešťastný.

Avšak Plótínos mu poskytl další úžasné řešení – řešení problému, který byl velký téměř jako problém podstaty božství. Zlo už pro něho nebylo žádnou podstatou. Stará Máního teorie o dvou podstatách, poslední pozůstatek jeho učení v Augustinově mysli, byla překonána.

Neexistuje žádné absolutní zlo. Zlo je nedokonalost. Věci se kvůli nedostatku harmonie jeví jako zlé, ačkoli ve vlastní nižší sféře jsou dobré.

Naučil se nyní zapisovat si své myšlenky.

A seznal jsem jasně, že věci potud jsou porušitelné, pokud jsou dobré; kdyby totiž nebyly dobré, nebo byly svrchovaně dobré, nemohly by se porušiti. (Vyznání, VII, 12)

A později:

… Co se porušuje, ztrácí nějaké dobro. Kdyby tedy bylo zbaveno všeho dobra, bylo by zbaveno i svého bytí; neboť kdyby i potom zůstalo bytí a nemohlo již podlehnouti zkáze, stalo by se lepším, že by totiž nezůstalo neporušitelným.

Co však jest pošetilejším než tvrzení, že věci zbavené všeho svého dobra, stávají se lepšími?

Jsou-li totiž zbaveny všeho dobra, musí nutně býti zbaveny i svého bytí. Pokud tedy jsou, jsou dobré; cokoliv tedy jest, jest dobré. Ono pak zlo, o jehož původu jsem tolik pátral, není podstatou; kdyby totiž bylo podstatou, bylo by dobré. Skutečně, buď tedy byla by to podstata neporušitelná – tedy opravdu veliké dobro –, nebo by to byla podstata porušitelná, která by rovněž nemohla se porušiti, jsouc dobrá. (Vyznání, VII, 12)

Se zachvěním se rozpomenul na větu z První knihy Mojžíšovy. Z knihy o Bohu, jenž stvořil svět, kterou po celá léta považoval za směšnou. Na větu, která se stále opakovala: „Bůh viděl, že je to dobré.“

Dokonce ani samotná hanebnost není podstatou, ale pouze odklonem vůle od vyššího směrem k nižšímu.

nepokojny-plamen

TOPlist