Julius Evola – 117 let od narození

Přidal: | publikováno: 19. 05. 2015

Na jedné straně by člověk řekl, že už není o co stát, že lidé za nic nestojí, že jde o znivelizovanou masu opírající se o profánní konzum a ukájení základních lidských potřeb, které vyměnili za ony duchovní. Taky k tomu ještě člověk může být pyšný elitář („evolián“) a okatě dávat najevo svůj skepticismus ke všemu a ke všem a k tomu nemít prakticky žádnou životní zkušenost kromě četby Evoly, Guénona, Schuona a dalších perennialistů.

Myslím, že tohle je přesně to, co si Evola nepřál. Sám ve svém životě dokázal, např. že ač s různými politickými režimy nesouhlasil, tak pro odlesk Tradičního v nich byl ochoten zcela jednoznačně tyto režimy i přes jejich deformace podpořit. Evola byl člověk, který disponoval mnoha životními zkušenostmi, jež vyplývaly z jeho experimentátorství. Různé druhy drog, alkoholu, ale také sexuálních zážitků tohoto „aristokrata duše“ dostaly právě na onu existenciální úroveň, ze které později autoritativně vycházel. Lidem, se kterými byl v kontaktu byla známa jeho pověstná skromnost a stoický klid.

Současné evoliánství je do značné míry produkt postmodernismu a touhou se odlišit od vyprázdněné existence. Jedná se o berličku náročnějších, ale náročnější není diferencovaný… Diferencovaný člověk není produktem společnosti, tj. fenotypem tak, jak ho chápou současné sociální vědy. Diferencovaný člověk je především intelektuálně a emocionálně nezávislým na okolních jevech spojených implicitně s lidmi a věcmi, dnešní náročnější člověk si pouze vytváří zdání diferencovanosti. Pravdivost tohoto tvrzení se mi nejednou potvrdila, když se někteří tzv. „evoliáni“ dostali do „složitých“ životních situací – senzitivita vůči běžným těžkostem a tragédiím v jejich případě pouze potvrdila jejich falešné sebeuvědomění, které vychází z nechuti vůči současnému světu a jeho pahodnotám; chovali se a chovají totiž stejně jako všichni pro ně „běžní“ lidé, kteří svoje ontologické ukotvení derivují od zasazení do společnosti – tj. závislosti na mezilidských vztazích, životnímu standardu, zdraví, pocitu štěstí atp.

Diferencovaný člověk asi existuje, jen jsem ho ještě nikdy na vlastní oči neviděl. Viděl jsem jen ty, kteří z vlastního zoufalství nejsou ochotni přijmout vlastní identitu, která je v podstatě stejná v preferencích potřeb jako u jimi kritizované a dost často i nenáviděné společnosti.

Evola by asi zase jen koukal… Ale tak to prostě je. Máme co dělat.

TOPlist