Úryvek z knihy Létající hospoda

Přidal: | publikováno: 24. 03. 2015

Pro všechny zájemce o zítřejší Odpoledne s mluveným slovem jsem připravil krátkou ukázku ze satirického románu Létající hospoda od G. K. Chestertona, který budeme zítra od 14:30 prezentovat. Pojednává o návratu hlavní postavy románu, irského dobrodruha Patricka Dalroye, zpět do hostince U Staré lodi, který se z posledních sil vzpírá prohibičním zákonům, jejichž zavedením se chce britská vláda zalíbit mohamedánským spojencům.

Úryvek ze III. kapitoly

Někdejší král ithacký stoupal po přímořském svahu ke Staré lodi zvolna a s přestávkami. Připlul sem na člunu z válečné lodi, jež se teď vzdalovala k obzoru, a dosud na sobě měl oslnivý stejnokroj v barvách mořské zeleně a stříbra, který sám vymyslel jako stejnokroj námořních sil, jež nikdy příliš neexistovaly a nyní neexistovaly vůbec. Po boku mu visel rovný námořní meč, neboť podmínky jeho kapitulace nikdy nevyžadovaly, aby jej odevzdal; a ve stejnokroji a vedle meče bylo to, co tam bývalo vždy, totiž starý a krapet vyjevený mužský s drsnými rudými vlasy, jehož neštěstím bylo, že měl dobrou hlavu, ale že jeho tělesné síly a tělesné vášně na ni byly poněkud příliš mocné.

Praštil svou drtivou váhou na židli před hostincem dřív, než mohl hostinský nějak vyjádřit svou zkoprnělou radost. Jeho první slova byla: „Máš nějaký rum?“

Poté, jako by cítil, že takový postoj si žádá vysvětlení, dodal: „Zdá se mi, že zítřkem počínaje nebudu již nikdy námořníkem. Proto potřebuji rum.“

Humphrey Pumpa měl k přátelství vlohy a porozuměl starému příteli dokonale. Bez jediného slůvka zašel do hostince; a vrátil se, ledabyle postrkuje či kutáleje střídavě levou a pravou nohu (jako by hrál kopanou s dvěma kopacími míči najednou) dva předměty, kotoulející se bez nejmenších potíží. Jedním byl velký soudek či sud rumu a druhým notné a poctivé kolo sýra. K tisícovce jeho dalších fortelů patřilo čepovat bez kohoutku a čehokoli, co by stálo v cestě otáčivým či valivým vlastnostem sudu. Když hmatal v kapse po nástroji, jímž takové problémy řešil, jeho irský přítel se rázem napřímil, jakoby zburcován ze spánku, a promluvil s mocným, až neslýchaným irským přízvukem.

„Och, děkuji ti, Humpo, nastokrát; myslím, že vlastně vůbec pít nepotřebuji. Teď, když vím, že mohu, po pravdě ani nechci. Ale jedno chci – “ a náhle třískl svou velkou pěstí do stolu tak strašně, že jedna noha nadskočila a bezmála pukla – „jedno chci, a to, aby mi někdo vysvětlil, co se v té vaší Anglii děje, a nekřápal při tom nesmysl za nesmyslem.“

„Hm,“ pravil Pumpa, poklepávaje prsty na oba dopisy.

„A čemu říkáš nesmysl?“

„Nesmysl říkám tomu,“ zvolal Patrick Dalroy, „když se Řadí korán k bibli, a ne k apokryfům; a nesmysl říkám tomu, když potrhlý farář může beztrestně navrhovat, aby se na Svatopavelskou katedrálu dal půlměsíc. Vím, že jsou nyní Turci našimi spojenci; ale bývali jimi často už předtím a nikdy jsem neslyšel, že by Palmerston či Campbell [ministerští předsedové Británie, pzn. redakce] trpěli takové tatrmanství.“

„Lord Brectan je velký nadšenec, já vím,“ řekl Pumpa se zdrženlivým úsměvem. „Zrovna onehdy se dal slyšet na květinové výstavě, že nastal čas pro úplné splynutí křesťanství a islámu.“

„A říkalo by se tomu křeslám, ne?“ Pravil Ir a oči mu poteskněly. Upíral je teď nad šedé a purpurové lesy, jež se pod nimi prostíraly z druhé strany hostince a v nichž střemhlav a beze stopy mizela strmá bílá cesta. Ta strmá cesta vypadala jako počátek dobrodružství; a Ir byl dobrodruhem.

„Páni mívají své vrtochy, kapitáne, ale pokud vím, nikdy jim dlouho nevydrží.“

„Myslím, že tentokrát jde do tuhého,“ řekl jeho přítel a zavrtěl velkou ryšavou hlavou. „Toto je poslední hospoda na zdejším pobřeží a brzo bude poslední v celé Anglii. Pamatuješ se na hostinec U Maurovy hlavy? Stával u moře nedaleko odtud.“

„Jakpak by ne,“ přisvědčil hostinský. „Moje teta tam byla, když nájemce věšel svou matku. Ale hospoda je to kouzelná.“

„Zrovna jsem tudy šel, a Maurova hlava je zničena.“

„Zničena požárem?“ zeptal se Pumpa a přestal drhnout ručnici.

„Nikoliv,“ pravil Dalroy. „Zničena limonádou. Vzali jí licenci, či jak tomu říkáte. Složil jsem o tom píseň, kterou ti nyní zazpívám.“ A s překvapujícím výrazem náhle procitlé energie zaburácel na prostý, avšak živý nápěv vlastní výroby tyto verše:

„Kde Maurova hlava mezi ploty stojí,

tam se víckrát vínem nikdo nenapojí,

neboť staré báby, pyšné na své mravy,

čajovnu už mají i z Maurovy hlavy.

 

Je Maurova hlava rodem z Arábie,

kam si náš král Richard pro vítězství přijel;

a kde ustanovil pro svou chasu stravu,

tam pozvedl kopí – a Maurovu hlavu.

 

Tak Maurova hlava přežila i krále,

jenom jedné věci děsila se stále:

standardního chleba, mýdlového zdraví

a maurského pití u Maurovy hlavy.“

 

„Hola!“ zvolal Pumpa a znovu tiše hvízdl. „Vždyť tamhle přichází jeho lordstvo. A řekl bych, že ten mladík v okulárech je výbor či co.“

„Jen ať přijde,“ řekl Dalroy a jal se hulákati ještě zemětřesněji:

Tak Maurova hlava je teď maurská znova,

s čajem místo vína – směšná převýchova!

Do smrti se budu tázat vyčítavě,

odkud se to vzalo v té Maurově hlavě.“

Jaký bude osud hostince U Staré lodi, si přijďte poslechnout zítra od 14:30 v Clubu Alembiq.

Těšíme se na viděnou!

Více informací ZDE.

TOPlist