Obyčejný den učitelky

Přidal: | publikováno: 9. 09. 2014

V přeposílání hromadných či „řetězových“ e-mailových zpráv si opravdu nelibuji – zkrátka se mi nechce trávit čas hledáním několika růží v zahradách trní. Často se tak, bohužel, ochudím o užitečné rady, zábavné anekdoty, ale nejčastěji o kritiku vládnoucího systému, mocipánů či majoritního postavení nejmenovaných minorit. Na přečtení následujícího jistě upřímného a dle charakteru empiricky bolestného textu s názvem Obyčejný den učitelky jsem si ale čas udělal a s jeho autorkou upřímně soucítím.

Obyčejný den učitelky

Je šest ráno a paní učitelka Helena vstává. Do školy na sídlišti to má hromadnou dopravou třičtvrtě hodiny. Než vstoupí v osm do třídy, musí ještě vyplnit dva formuláře, stavit se za psycholožkou a od půl osmé má dozor u šaten. Do termosky si vaří kávu, ve škole to o přestávkách nestihne.

Obyčejný den učitelky začíná.

V kabinetu vyplní v rychlosti formulář A397 malé cé, hlášení o počtu dis….ických dětí v její třídě. A397 malé cé je součástí projektu EU potažmo krajských školských úředníků s milionovou dotací. Podepsat, odeslat. Vyplnit formulář E09 velké Dé už nestíhá.

Ve stejný čas ještě krajský školský úředník není v práci. Až tam dorazí, uvaří si kafe a přečte zprávy na internetu. Pak, možná, zkontroluje došlé formuláře A-Z.

Přesně o půl doletí Helena k šatnám, kde už se pere těžko přizpůsobivý Štefan s Patrikem, postrachem školy. Zapomněla si vypít kávu. Roztrhne je od sebe a snaží se vše vyřešit klidně. Oba dva totiž mají na svůj „handikap“ papír. Patrik Štefana šikanoval, Štefan brečí a Patrik si fotí Helenu ajfounem. Je mu to jedno a jde volat otci. Po patnácti minutách vyčerpávající snahy se Helena rozhlédne po chodbě. Na ostatní děti neměla čas, naštěstí se nikdo nezranil ani neztratil.

Za minutu osm. Rychle do kabinetu a pak do třídy. První hodina je relativně klidná, jen dvěma výlupkům zazvonil mobil. Nechala to tak – podle školního řádu podepsaného rodiči je učitel oprávněn mobil dítěti zabavit, pokud vyrušuje. Když to udělala posledně, podali rodiče na školu trestní oznámení.

Vzpomněla si, že o přestávce musí k ředitelce kvůli probíhající kauze vegetariána Oldy. Z přestávky zbyly tři minuty, Helena si nalije kávu, vytáhne přípravy a … zvoní telefon. Patrikův otec. Do telefonu řve. Helena se snaží vše vysvětlit, skutečně se snaží – zve Patrikova otce do školy aby si o Patrikovi… „JÁ nikam chodit nebudu! Víte, kdo já jsem!?“ řve sluchátko. Ví. Vzdává to, nechá na sebe ještě chvíli křičet a pak zavěsí.

Je už po zvonění, káva v hrnku na stole chládne.

Ve druhé hodině má autistu Aleše. I s asistentkou. Téměř dvacet minut řeší i s asistentkou Alešův záchvat, s vypětím všech sil dítě uklidní, o nějaké práci žáka nemůže být ovšem řeč. O nějaké práci s ostatními žáky taky ne.

O další přestávce jde do ředitelny, kde už je Patrik, Štefan, ředitel, asistentky, psycholožka. A celý odborný a vzdělaný tým řeší případ z dnešního rána. Patrikův otec volal řediteli. Patrik hledí vyzývavě Heleně do očí, není to pohled výlupka, je to pohled spratka. Chystá se kulantní řešení tak, že neutrpí pověst školy ani dětí. Skutečně? Pomyslí si Helena a jde do hodiny.

Blíží se oběd, po obědě má půl hodiny: chce dokončit přípravy, vyplnit žádost o nové mikroskopy, přichystat seznam žáků na výlet na hvězdárnu…a dát si kávu. Káva je studená, tak ji vyleje do umyvadla. Zvoní telefon a hned potom druhý: rodiče nechtějí zaplatit za hvězdárnu 80,- Kč, zdá se jim to moc a vůbec, proč to nehradí SRPŠ?! Polovina rodičů žádné příspěvky neplatí už několik let. Exkurze na hvězdárně asi nebude, škoda, pomyslí si. Chtěla dětem zpestřit výuku.

Porada. Dozvídá se od ředitele, že mikroskopy nebudou. Nejsou peníze.

Všichni se dozvídají, že bude nižší osobní hodnocení. Nejsou peníze. Kraj neposlal. Navíc chce ředitel angažovat právníka a to něco stojí.

Všichni se dozvídají, že dva mladí kantoři podali výpověď. Věděla to, už když jeden z nich roztrhal v kabinetu formulář E222 se slovy, že idiota ze sebe může dělat i jinde a ještě přitom uživí rodinu. Škoda, byl dobrý a s děckama to uměl. Teď bude po republice prodávat zubní pastu. Dostane auto a dvakrát tolik.

Je půl čtvrté. Škola utichla. Cestou domů poslouchá z rádia ředitele soukromé agentury pro vzdělávání, jak se jeho děti do dnešní školy netěší. Bodejť, pomyslí si a přemítá, co všechno dnes nestihla. Přípravy, vzorky do laboratoře, soutěž pro mladé chemiky, hvězdárna, mikroskopy… Vlastně nestihla jen to, co chtěla sama pro děti udělat.

Tak snad zítra… A pak si vzpomene: zítra musí na školení, jak správně vyplnit formuláře typu Gé. Bude je školit krajský školský úředník. Účast povinná.

Přišlo e-mailem

TOPlist