Ztráta svobody ve jménu svobody – čtení z knihy Globální SEXuální revoluce

Přidal: | publikováno: 13. 08. 2014

Předevčírem započal další ročník oslav zvrácenosti pro příznivce nyní již rozšířené komunity LGBTI*, jinak též Prague Pride. Nevím, kdy jindy bych měl doporučit k četbě knihu Globální SEXuální revoluce německé socioložky Gabriele Kuby varující před nebezpečnou ideologií genderu.

*současné označení pro lesby, gaye, bisexuály, transgender osoby a nyní již i intersexuály. Vbrzku jistě dojde k rozšíření o nová písmenka, jimiž budou uspokojeny další „genderové identity“.

Jako úvod k publikaci jsem připravil krátký přepis z první kapitoly s výstižným podtitulem…

Ztráta svobody ve jménu svobody

Deregulace sexuality

Nacházíme se v podivném procesu: základní normy lidského chování, které byly ještě před několika desetiletími všeobecně platné, ztratily svou platnost. Co bylo tehdy dobré, je dnes špatné. Tyto normy se týkají reprodukce člověka a univerzální instituce, v níž se realizuje – rodiny.

V roce 1948 formulovaly národy otřesené druhou světovou válkou Všeobecnou deklaraci lidských práv. V ní čteme: „Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.“ (Čl. 16) Rodina vzniká manželstvím muže a ženy, kteří se zavazují žít společně svůj život a jsou připraveni plodit děti a vychovávat je. Rodina potřebuje monogamii, tedy sexuální věrnost manželských partnerů. Pokud se vzdáme monogamie jako mravní orientace, rodina se zničí. Tato vznešená morální norma pro životní praxi populace byla zakotvená v hlavních hodnotových představách, zvycích a zákonech.

Příliš velká svoboda se zřejmě nezmění v nic jiného než v příliš velké otroctví, to jak pro jednotlivce, tak i pro město. Je tedy pravděpodobné, že týrání nepochází z žádného jiného stavu než z demokracie, z nejvyšší svobody vzniká největší a nejtvrdší otroctví.

Platón (Ústava)

Tyto hodnotové normy, zvyky a zákony byly za posledních čtyřicet let odbourány. V západních blahobytných společnostech k tomu začalo docházet vlivem rebelujících studentů. Dnes se to děje prostřednictvím kulturně revoluční agendy mocenských elit tohoto světa. Mocná lobby se za pomoci Organizace spojených národů, Evropské unie a médií od začátku sedmdesátých let snaží o změnu hodnotového řádu. Cílem je absolutní, jakékoliv přirozené a morální hranice zbavená „svoboda“, která považuje člověka za pouhé „nahé“ individuum.

Pro takovou absolutní svobodu, která se chce vymanit i z „diktatury přírody“, je každá přirozená danost překážkou, kterou je nutno odstranit. Následně pak pro takto chápanou svobodu neexistuje „dobro“ ani „zlo“, ani žádná norma.

Konkrétní prostředky tohoto zápasu jsou dekonstrukce bipolární pohlavnosti, změna sociálních norem a postojů populace, zejména mládeže, úplné právní zrovnoprávnění homosexuálních partnerství s manželstvím až po společenské vyobcování a zákonné kriminalizování odpůrců.

Tento proces je zarážející proto, že tento „nový člověk“ a s ním přicházející rušení jakékoliv normativnosti má při jednání OSN, EU a mnohých jednotlivých států prioritní pořadí, přestože tato kulturně revoluční strategie nijak nepřispívá k řešení velkých problémů naší doby. Ba naopak! Epochální demografický obrat vykolejí sociální strukturu nejen v Evropě. Křivky porodnosti poklesly ve většině evropských států za poslední čtyři desetiletí hluboko pod reprodukční úroveň.

Ve stejné míře, v níž se snaží vyrovnat deficit porodnosti migrací, dávají všanc vlastní kulturu. Politika skutečně orientovaná na všeobecné blaho by musela v rámci sociální politiky dát prioritu posílení rodiny. Místo toho se na objednávku malých menšin realizuje deregulace sexuálních norem a rodina se tak okrádá o její hodnotový základ.

Zarážející je tento proces i proto, že ničí podmínky, které vytvořily evropskou kulturu – úspěšný model pro celý svět. Tato kultura měla ještě před několika desetiletími křesťanský základ. Křesťanství vytvořilo morální základy, které se předávaly z generace na generaci. Podstatou této kultury je rozhodnutí našich předků pro dobro a pravdu, rozhodnutí, které od jednotlivce v každé době vyžadovalo odříkání a oběti.

Křesťanskou kulturu nedokázali vymýtit ani mocichtiví násilničtí panovníci, ani války, ani zkorumpovaní církevní činitelé či hrůzné ateistické teroristické systémy dvacátého století. Byly to rodiny, které v době nouze nejen umožnily přežít, ale za nejnepříznivějších okolností předávaly tuto kulturu dalším generacím. Po každé katastrofě znovu vyrašila křesťanská zeleň, naposledy při sjednocení Evropy na základě vznešených hodnot jejích křesťanských zakladatelů.

Co se děje teď, má hlubší kořeny. Nejde už o diktaturu proletariátu ani o diktaturu vládnoucí rasy. Teroristické režimy bylo možné rozpoznat jako utiskovatele a po dvanácti případně sedmdesáti letech porazit. Dnes se útočí na nejniternější morální strukturu člověka, která ho uschopňuje žít svobodně. Sekera je už přiložena ke kořenu.

Základní postoj, z nějž tato kniha vychází, je přesvědčení, že úžasný dar sexuality potřebuje být kultivován, aby umožnil člověku vydařené vztahy a vydařený život. Opak, nekultivované vyžití všech pudů, ničí osobnost i kulturu. Člověk sexualizovaný od dětství se učí: „Je dobré, když bez velkých úvah dáš všem svým pudům volný průchod. Je špatné, když je omezuješ.“ Používá pak vlastní tělo a tělo druhých lidí na uspokojení sexuálního pudu místo pro vyjádření osobní lásky.

Tento pud je mocný, protože má za úkol zajistit pokračování lidského rodu. Kdo se nenaučí kultivovat jej tak, aby se stal výrazem lásky, aby byl otevřený pro nový život, toho pud ovládá. Takto puzený člověk ztrácí svou svobodu. Přestane poslouchat hlas svědomí. Ztrácí schopnost milovat, ztrácí schopnost vázat se. Ztrácí touhu darovat život dětem. Stává se neschopným pro kulturní výkony. Psychicky i fyzicky onemocní. Ztrácí touhu i schopnost zachovat si vlastní kulturu a tím vytváří podmínky pro to, aby byla vystřídána vitálnější kulturou.

Křesťanský názor, že člověk je stvořen k obrazu Božímu, byl základem nedotknutelné důstojnosti každé osoby a vedl ke svobodnému uspořádání státu a společnosti. Za jedinečný vědecký a technologický rozvoj vděčí křesťansky ovlivněná rozvinutá kultura svému závazku vůči rozumu a pravdě, což umožnilo nepředpojaté zkoumání skutečnosti.

Uznání Boha Stvořitele, nedotknutelnost lidské důstojnosti, platnost univerzálních morálních hodnot a ideologické hledání pravdy se však dostaly do úzkých.

Následky jsou dramatické Mnoho lidí už nechce pokračovat v předávání života, který dostali; rozpadají se rodiny; klesá výkonnost budoucí generace; dvacet procent patnáctiletých nerozumí tomu, co přečetli; čím dál víc dětí a mladistvých trpí psychickými poruchami; není chráněno právo na život dětí v mateřském lůně ani postižených a starých; svoboda náboženství, svoboda názoru, svoboda výchovy a vědy je podkopána.

Toto vše se děje ve jménu ideologie, která popírá, že člověk existuje jako muž nebo jako žena, že tato polarita tvoří jeho identitu a je podmínkou reprodukce lidského rodu (psychické nebo fyzické anomálie na této skutečnosti nic nezmění). Nikdy předtím neexistovala ideologie, která chtěla zničit sexuální identitu muže a ženy a veškerou etickou normativnost sexuálního chování. Tato ideologie se jmenuje genderová rovnost.

V naší době existuje mnoho jiných faktorů dramatických změn: ekologické, hospodářské, vědecko-technické, ale ani jeden z těchto faktorů nemíří strategicky na kořeny člověka, na jeho identitu jako muže a ženy a na vydání jednotlivce žádostem sexuálního pudu, zbaveného všech mravních norem.

Vytváření ideologických systémů, které měly za následek nesmírné ničení a které stály život stamiliony lidí, bylo dosud záležitostí mužů. Genderovou ideologii vymyslely radikálně feministické ženy a vybojovaly i její prosazení – s nedozírnými následky. V důsledku morální degenerace zaniklo mnoho kultur. Ale skutečnost, že by morální degenerace byla politicky i kulturně vynucovaná, je nová.

Civilizace „na vysoké úrovni“ podmíněná vysokou morálkou

Každá kultura trestá překročení svých sexuálních norem. Zatímco dříve byla tabu, která byla chráněna sociálním vyobcováním až po trest smrti, považována za znak primitivních společností, konstatujeme, že dnes platí nová tabu, jejichž účinnost se prosazuje sociálním vyloučením a postupnou kriminalizací, a to právě v té oblasti, kterou všechny kultury přísnými normami chrání: v oblasti sexuality. Nastal však zvrat: dnes se vynucuje zrušení morálních norem a odpor se trestá vyloučením a právnickými sankcemi.

Anglický antropolog J. D. Unwin ve velkém vědeckém výzkumu zkoumal vztah mezi sexualitou a kulturou. Počátkem roku 1930 chtěl prověřit tezi Sigmunda Freuda, že kultura spočívá v „Sublimování sexuálního pudu“. Unwin v předmluvě píše: „Kdybych byl věděl, jak moc změním svou osobní filozofii pod vlivem této studie, možná bych si s tím nebyl vůbec začal.“

Unwin zkoumal osmdesát „necivilizovaných společností“ a civilizace Babyloňanů, Sumerů, Athéňanů, Římanů, Anglosasů a Britů s cílem vyjasnit otázku: Jaký vliv mají sexuální normy ve společnosti na úroveň její kultury?

Výsledek se dá shrnout do jedné věty: Čím větší sexuální omezování, tím vyšší kulturní úroveň, čím menší sexuální omezování, tím nižší kulturní úroveň. „Toto pravidlo platí bez výjimky. Kultury vystupují na jeviště dějin tehdy, když možnost sexuálního uspokojování pudů podstatně omezují, a z jeviště dějin odcházejí tehdy, když nechají sexualitu poklesnout na zvířecí úroveň nespoutaného uspokojování pudů (…) V análech dějin se nenajde příklad ani jedné společnosti, která měla po určitou dobu vysokou sociální energii, kromě takové, která byla absolutně monogamní.“

Při pohledu na vývoj naší společnosti se zdá, že tyto zákonitosti se znovu potvrzují.

Nový měkčí totalitarismus?

Zdá se, že naše dnešní poměry jsou na míle vzdálené od fašistických a komunistických teroristických systémů. Přesto však zjišťujeme, že prostor pro svobodu se stále zužuje. Nejdřív to zaznamenají ti, jejichž hodnoty překážejí strategiím mocných – dnes jsou to v prvé řadě křesťané. Italský spisovatel Ignazio Silone, bývalý komunista, to vyjádřil takto: „Nový fašismus neřekne: ‚Já jsem fašismus‘, ale řekne: ‚ jsem antifašismus‘.

Neexistuje žádný identifikovatelný státní vládní systém, který by zjevně usiloval o světovou nadvládu, ale existují globální seskupení, která sledují společné cíle.

Zdá se, že neexistuje státní ideologie, jejíž platnost je vynucená státem, ale to je jen klam. Nová genderová ideologie je totiž pevně etablovaná ve společnosti ve všech úrovních, v politice i na univerzitách, a pracuje ve skrytosti. Přestože lidé pojem gender ani neznají, na „gender“ se transformuje celá společnost. Jako každá utopická ideologie chce i tato stvořit nového člověka, takového člověka, který se naprojektuje podle vlastní libovůle.

Dnes se v Evropě nelikviduje obyvatelstvo v celých skupinách, ale ročně se na celém světě v těle matky usmrtí víc než čtyřicet milionů dětí ještě dřív, než se narodí.

Existuje sice demokratické zřízení, ale existují i nekontrolovatelné mocnosti, které vládnou voličům i voleným politikům: média a finanční oligarchie.

Nemáme jednotnou stranu, ale stále větší část populace získává pocit, že už není zastupována vládnoucími stranami, což se projevuje znechucením z politiky a soustavným poklesem účasti ve volbách.

nemáme ministerstvo propagandy, ale dochází k čím dál většímu zglajchšaltování médií, která vykonávají deregulaci sexuálních norem.

Neexistuje státní úřad pro cenzuru, ale existuje státní a akademická politika jazyka, která prosazuje nová jazyková pravidla s cílem vytvořit nového genderového člověka.

Nemáme systém tajných služeb a policie, který by vykonával teror, ale vzhledem k digitálnímu ukládání dat se stáváme lidmi z průhledného skla, kteří už nemají ani kousek soukromí, což vytváří předpoklady pro úplně nové formy totalitního dohledu a kontroly.

Neexistuje žádné fanatické masové hnutí zmanipulované svým vůdcem, ale existují atomizované, vykořeněné masy, které jsou zatím udržovány v klidu prostřednictvím státem přerozdělovaných dávek; potenciál jejich radikalizace se za hospodářské nouze stane nevypočitatelným.

Není sice zákaz praktikování náboženství, ale náboženská svoboda je ve jménu antidiskriminace plíživě oklešťována a sociální podmínky předávání víry budoucí generaci jsou podmiňovány.

globalni-sexualni-revoluceTotalitarismus převlékl svůj háv, dnes vystupuje v rouchu svobody, tolerance, spravedlnosti, rovnosti, antidiskriminace a plurality, což jsou jen ideologické náhražky, které se při pozornějším pohledu ukáží jako amputované a pervertované pojmy.

Tyto procesy jsou globální a jsou poháněny vpřed vlivnými lobby v mezinárodních institucích. Jádrem této globální kulturní revoluce je deregulace sexuálních norem. Tak jako deregulace finančních trhů vydává všanc trhy nenasytné žádostivosti bohatých po ještě větším množství peněz a moci, tak deregulace sexuálních norem vydává všanc člověka nenasytné žádostivosti po sexuálním uspokojení. Zrušení morálních omezení sexuality vypadá jako nárůst svobody, vede však k neschopnosti vázat se a vytvářet vztahy a tím k odbourání nosných sociálních struktur.

Kdo dnes v politickém, akademickém, mediálním a dokonce i v církevním prostředí uvádí důvody pro to, že sexuální akt patří výlučně do manželského vztahu muže a ženy a má být otevřen početí dětí, kdo vědecky diskutuje o otázce vzniku, rizicích a následcích neheterosexuálního chování nebo se dokonce staví proti strategiím sexuální deregulace, riskuje, že bude vyloučen z veřejné debaty, že bude stigmatizován nadávkami, že ztratí postavení v zaměstnání, že bude zájmovými skupinami různými způsoby šikanován a diskriminován. Kriminalizace novými trestnými činy jako „homofobie“ a „štvavý útok“ a antidiskriminačními zákony je v některých zemích už realitou a globálně postupuje vpřed.

Budou ti lidé, kteří se jistě cítí být na straně dobra, když dnes tak odvážně bojují proti státnímu teroru minulého století, stejně ochotni postavit se proti rostoucímu oklešťování svobody v naší době? Dělicí čára mezi obhajováním svobody a jejím zrazováním spočívá v ochotě zaplatit dnes cenu za to, že člověk nevyje s vlky.

Citováno z: KUBY, Gabriele. Globální SEXuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody. Kartuziánské nakladatelství, Brno 2014, str. 24-31.

Překlad knihy Globální SEXuální revoluce letos vydalo Karmelitánské nakladatelství v nákladu 2000 kusů. Kniha má 416 stran, můžete ji zakoupit např.: ZDE.

Rozhovor s Gabriele Kuby pro rádio Proglas: ZDE.

Více informací o Gabriele Kuby a její knize: ZDE.

TOPlist