Skeptik

Přidal: | publikováno: 12. 11. 2010

Úvodní komentář k článku: Následující text je inspirován Sisyfem – českým klubem skeptiků, který si podle vlastních slov klade za cíl šířit racionální myšlení a potírat pověry. Má být chápan jako parodie stavící sebevědomý styl článků vydávaných klubem skeptiků do poněkud absurdního světla.

Předem bych chtěl poděkovat redakci Kutala za laskavé umožnění uvedení několika mylných článků, které pronikly do obsahu předchozích čísel časopisu, na pravou míru. Jistě se můj článek setká i s nepříznivými reakcemi ze strany obhájců různých záhad. Nicméně, to mě nemůže odradit od seznámení ctěného čtenářstva s vědeckou pravdou.

Stále častěji se setkáváme s příběhy o setkání horníku s fantastickými bytostmi. Média si v poslední době v předkládání neprověřených a nepochybně neautentických zážitků až nezodpovědně libují. Je smutné, že tyto „zprávy“ nejsou již jen věcí bulváru a pseudovědeckých plátků, ale že pronikly i do jinak seriozního Kutala, jehož serióznost dokazuje uveřejňování mých článků. Nejhorší je, že tyto články používají jako argumenty pseudovědci pro vysvětlení svých pochybných teorií a matení laické veřejnosti tím pokračuje zesílenou intenzitou. Scénář je vždy stejný. Několik horníků se omylem (jaká náhoda) prokope do šachet o výšce několika dospělých permoníků. Tyto chodby jsou údajně osvětlovány neznámou energii tzv. elektřinou. Občas se v těchto štolách prý horníci setkávají s podivnými, nepřirozeně vysokými permoníkovitými tvory. Jsem, jak je všeobecně známo, vědec, zastánce vědeckého kritického myšlení a přední člen vědeckého spolku skeptiků Permonikos, který se zaměřuje na potírání iracionálních proudů snažících se proniknout do vědy. Historky o setkání s tzv. člověkem jsou v převážné většině výmysly senzacechtivých podvodníků. Zbytek lze vysvětlit jako halucinace nastávající při dočasné vyčerpanosti permoníkorganismu horníků či pod vlivem plynů unikajících do šachet. Ostatně není známa lokalizace oněch údajně objevených lidských šachet, které má osvětlovat neznámá elektrická energie.

Nejpravděpodobnější důvod, proč se do nich nemůžeme vrátit a vědecky je prozkoumat, praví, že tyto chodby prostě neexistují. Pseudovědci hlásající podobné teorie ani nedokáží vysvětlit, na jaké bázi by elektřina měla fungovat. A tak jedinou energií poskytující světlo, teplo a pohánějící stroje zůstává stále „pouze“ vril. Skutečně není důvod, aby se soudný permoník zaobíral myšlenkami na nějakou tajemnou elektrickou sílu drženou v rukou mytických bytostí, lidí. Na lidi bychom měli hledět jako na to, co ve skutečnosti jsou, jako na pohádkové bytosti z permoníkovského folklóru.

 

Článek profesora Groníka Permonychea v 9. čísle časopisu Kutal

TOPlist