Jak dopadly parlamentní volby v Srbsku – 2. díl

Přidal: | publikováno: 3. 04. 2014

Jak jsem slíbil, zveřejňuji i druhý díl článku o nedávných parlamentních volbách v Srbsku. Dozvíte se, jaké jsou naděje srbských vlasteneckých stran do budoucna, a také řadu dalších důležitých informací o volbách v Srbsku.

V předchozím díle jsme rozebrali příčinu neúspěchu vlasteneckých stran a naopak faktory, jež vedly k triumfu Srbské pokrokové strany. Jedná se o dosud nejpodrobnější reportáž na toto téma, jež byla vydána v českém jazyce.

Přelomové změny na srbské politické scéně

Nedávné volby přinesly také několik dalších významných změn na srbské politické scéně. Především došlo k rozkolu v Demokratické straně, jež byla donedávna nejvýznamnější prozápadní stranou v Srbsku. Její někdejší předseda Boris Tadić, jenž byl v letech 2004-2012 prezidentem Srbska, se spolu se svými příznivci odtrhl a založil „Novou demokratickou stranu“, zatímco v čele původní Demokratické strany stojí bývalý populární starosta Bělehradu Dragan Djilas. Obě dvě demokratické strany se dostaly jen těsně do parlamentu, přitom v minulosti byla DS jednou z nejsilnějších stran v Srbsku a např. v roce 2008 zvítězila jimi vedená koalice ve volbách se ziskem 38 % hlasů.

Další výraznou změnou a jedním z mála pozitivních faktů je to, že se do parlamentu nedostala Liberálně demokratická strana (LDP). Jedná se o stranu, jež je pro srbské vlastence symbolem kolaborace. Otevřeně totiž požaduje vstup Srbska do NATO, podporuje nezávislost Kosova, je proti všemu srbskému a naopak vyzdvihuje vše „západní“, např. podporuje průvody homosexuálů a tzv. boj za jejich práva atd. Její předseda Čedomir Jovanović i další přední představitelé jsou nechvalně známí závislostí na drogách, konkrétně na kokainu. Až dosud se tato strana vždy dostala těsně do parlamentu, její program je však natolik extrémně liberální a prozápadní, že s ní žádná vládnoucí prozápadní strana nemohla oficiálně vytvořit vládní koalici a LDP tak byla neustále v opozici.

Obdobně pozitivním faktem je také to, že se do parlamentu nedostala strana Sjednocené regiony Srbska (někdejší strana G17 plus), kterou vede největší tunelář v Srbsku a hrobař srbské ekonomiky Mladjan Dinkić, který je kvůli zodpovědnosti za divokou privatizaci, rozkrádání státního majetku a tunelování nejvíce nenáviděným politikem v Srbsku. Od roku 2003 stál téměř nepřetržitě v čele různých ekonomických ministerstev a ničil srbské hospodářství, tentokrát se však už ani nedostal do parlamentu.

srs-volby2

Nacionalistická mládež Srbské radikální strany během předvolební kampaně, na tričkách mají vyobrazení svého předsedy Vojislava Šešelje

Charakteristika Srbské pokrokové strany a její dřívější falešný nacionalismu

Srbská pokroková strana vznikla odtržením od Srbské radikální strany, a aby si získala sympatie jejích někdejších voličů, vystupovala zpočátku jako umírněně nacionalistická. Ve skutečnosti však od začátku spolupracovala se Západem, jímž byla finančně podporována a jejich hlavním poradcem byl někdejší americký velvyslanec v Bělehradě. Dokonce i její program byl napsán nejprve anglicky a až následně byl přeložen do srbštiny. I uniklé americké depeše wikileaks svědčí jasně o tom, že za vznikem Srbské pokrokové strany stála americká ambasáda a západní tajné služby. Jejich cílem bylo oslabit a časem srazit na kolena v té době velmi silnou nacionalistickou Srbskou radikální stranu, od níž se pokrokáři odtrhli.

Masku vlastenectví tato strana plně odhodila po nástupu k moci. Od té doby vede čistě prozápadní a liberální politiku a téměř úplně se vzdala Kosova výměnou za alespoň malé přiblížení se ke vstupu do EU. I přesto si však, díky faktorům popsaným v předchozím díle tohoto článku, získala značnou popularitu a triumfovala v nedávných volbách. Její představitelé mimo jiné, na rozdíl od předchozí vládnoucí garnitury, nejsou dosud spojeni s žádnou velkou korupční aférou či s rozkrádáním státního majetku a dokonce uskromnili i dříve nákladný životní styl vládních činitelů. Důvodem toho je jednak fakt, že po rozsáhlých privatizacích dnes již v Srbsku nezůstalo nic, co by šlo rozkrást, dále také to, že předseda pokrokářů Alexandar Vučić touží patrně mnohem více po moci než po materiálním bohatství.

Dalším faktem svědčícím o plně prozápadní orientaci pokrokářů je to, že součástí jejich předvolební koalice je Srbské hnutí obnovy (SPO). Jedná se o liberálně konzervativní stranu, jež je spolu s výše zmíněnou LDP nejvíce prozápadní stranou v Srbsku, otevřeně souhlasící s nezávislostí Kosova a podporující nejen vstup do EU, ale dokonce i vstup do NATO. Předseda SPO Vuk Drašković přitom prohlásil, že se spojil s pokrokáři, neboť fakticky realizují jeho program.

Drtivé vítězství prozápadních sil v Srbsku přináší také nebezpečí změny srbské ústavy. Ta byla schválena v roce 2006 a v té době silné vlastenecké síly prosadily, aby obsahovala jasné ustanovení, dle nějž jsou Kosovo a Metochije neoddělitelnou součástí Srbska a žádná srbská vláda nemá právo se jej vzdát. Proto v současnosti nemůže srbská prozápadní vláda oficiálně uznat nezávislé Kosovo. Díky drtivému vítězství ve volbách mají prozápadní strany naprostou kontrolu nad srbským parlamentem a mohou schválit změny ústavy. Těmito změnami se rozumí vyškrtnutí článku o Kosovu jakožto neoddělitelné části Srbska. Tento krok by pak prozápadní vládě v Bělehradě umožnil také oficiálně uznat nezávislé Kosovo a tak plně uspokojit mocipány ve Washingtonu a Bruselu. Doufejme však, že prozápadní vláda tak daleko nezajde, ačkoliv má tuto možnost.

Jaké jsou budoucí šance vlasteneckých sil v Srbsku?

Srbsko, jež bylo po 20 let v podstatě baštou obranného nacionalismu v Evropě, se dnes zařadilo po bok velké části evropských zemí, v nichž nejsou vlastenci ani zastoupeni v parlamentu. Současný vývoj v Srbsku tak není pro vlastence ani v nejmenším příznivý. To se však v budoucnu může opět změnit. Základní chybou nacionalistů je jejich nesvornost. Snad si po letošním debaklu vedení jejich stran více uvědomilo potřebu spolupráce a v příštích volbách konečně nastoupí společně v jedné široké vlastenecké koalici, která se již dostane do parlamentu. Ostatně tímto způsobem se úspěšně do parlamentu dostala nejedna nacionalistická koalice v Evropě.

Srbsko má nadále velký potenciál mít silnou nacionalistickou stranu. Na rozdíl od většiny ostatních evropských národů totiž většina Srbů nadále pociťuje silnou národní hrdost a upřímně miluje svoji vlast. Vlastenectví tak Srbům není v žádném případě cizí, ba právě naopak, Srbové patří k nejvíce hrdým národům dnešní Evropy. Pouze nepříznivé okolnosti popsané v tomto i v předchozích článcích způsobily neúspěch nacionalistů ve volbách.

Pokud se dnes již malé nacionalistické strany dokážou sjednotit a spolupracovat, pak lze předpokládat jejich návrat na výsluní srbské politiky. Obzvlášť pokud se jim dostane podpory z Ruska. Ostatně pokud nedokážou nacionalisté uspět v dnešním Srbsku, pak si jen stěží můžeme představit, že by uspěli kdekoliv jinde v Evropě, neboť snad nikde jinde nemají tak dobré předpoklady pro úspěch jako právě v Srbsku.

Předchozí články na dané téma:

Jak dopadly parlamentní volby v Srbsku, I. část

V Srbsku se budou konat předčasné volby

Výsledky voleb v Srbsku a vměšování Západu

Mají vlastenci v nadcházejících volbách v Srbsku šanci na úspěch?

 

Více informací o Srbské radikální straně:

Místopředseda SRS: Kosova se nevzdáme!

Více o Kosovu a Šešeljově Srbské radikální straně

TOPlist