Šerm. Staré umění nebo fraška?

Přidal: | publikováno: 9. 11. 2010

Zdravím dobří lidé.  Každý z vás určitě již někdy navštívil hrad nebo zámek, či jinou podobnou památku. Většina z vás jistě zajásala, když viděla vylepené ohlášky na rytířské turnaje a šermířská klání. Přišli jste na místo, kde se turnaj měl konat, a celí natěšení jste čekali, až to začne. Najednou začala hrát hudba. Ale co to?! Vždyť to hraje ze špatně ukrytého CD přehrávače! Mezitím vpochodují dovnitř chlápci, kteří jsou celí oplátovaní a povětšinou mají buď dlouhé vlasy, nebo jsou naopak plešatí. Nic jiného není. A noční můra započala….

Odpusťte ubohému Cyranovi dobří lidé, ale musím konstatovat, že se v našich končinách šíří mor s názvem historický šerm. Definice takového historického šermíře je prostá. „Pokud začínám, tak si koupím rychle nějaký meč, protože bez něj to prostě nejde. Kostým zatím nepotřebuji, boty nahradím gumáky nebo kanadami, místo kalhot upnuté tepláky a jako přehoz mi stačí prostěradlo pokreslené fixou (ano tohle vše váš chudák Cyrano viděl). A může se jít vystupovat.“ Samozřejmě s trochou nadsázky jsem vám popsal typického historického šermíře.

Co to vlastně znamená historický šerm? Je to taková slovní schovávačka. Kombinuje totiž divadlo a šerm dohromady. Ano, můžete oponovat, že scénický šerm a historický jsou dvě odlišné věci, ale ne v hlavách těchto šermířů. Je to hlavně berlička, o kterou se mohou opřít. Hned vám vysvětlím, jak to myslím. Jděte za jedním z členů skupiny historického šermu po „vystoupení“ a řekněte: „to byl ale špatný šerm, co jste dělali“. Zpravidla odpoví: „no já vím, ale my děláme hlavně divadlo“. A pak jděte za jiným členem skupiny a položte mu podobnou otázku, akorát šerm zaměňte za divadlo a dostane se vám odzbrojující odpovědi: „no víš, my děláme hlavně šerm“. Ano, i tohle jsem zažil.

Další věc, kterou jsem již nakousl, jsou kostýmy a výzbroj. Šermíře začátečníka jsem již popsal. Pokročilý na to jde jinak. Ten se pro jistotu celý oplátuje a kde nejde dát železný plát, dá alespoň kroužky. Copak lidi nechodili v ničem jiném? A splést si gotický obouruční meč s renesančním šaršounem chce taky snad dar od Boha. Nemluvě o tom, že se šermíři pro nedostatek hradů stěhují již i do školních tělocvičen a dokonce i na parkoviště, což je přinejmenším degradující.

Dost již té Cyranovy nesmyslné kritiky. To, co tady píši, není samozřejmě něco, co se dá uplatnit úplně na všechny šermíře. Jsou i velmi dobří a kvalitní šermíři, kteří tuší, o co jde. Jen jsem chtěl poukázat tímto prvním článkem ze série o šermu, že když chce člověk dělat toto umění kvalitně, musí k němu mít absolutní úctu, ale taky musí uznávat etiku, která v dnešních dobách již skoro vymizela. Tímto se s vámi dobří lidé prozatím, loučím. Factum illud, fieri infectum non potest.

TOPlist