Seriál o české šlechtě, 3. díl: Aldringenové

Přidal: | publikováno: 25. 03. 2014

Též Aldringenové se v českých dějinách představili spíše epizodicky, ale výrazně v osobě císařského generála Jana z Aldringenu. Přestože vlastně rod svou existenci záhy končí, jméno se zachovává ve spojení erbu i titulu jako Clary-Aldringen.

Původní znak Aldringenů byl čtvrcený a v prvním a čtvrtém zlatém poli měl knížecí korunu s dvěma černými háky, zbývající modrá pole nesla stříbrné šesticípé hvězdy. Oba erbovní symboly pak přešly i do znaku spojených rodin.

Rod Aldringenů pocházel z Lotrinska, z Thionville, dnes francouzského města těsně u hranic s Lucemburskem a Jan z Aldringenu přišel do Čech v neklidných dobách třicetileté války. Proslavil se na bojištích skoro celé Evropy, a v Čechách získal veliký majetek, který po jeho smrti přešel zprvu na bratry a potom na sestru.

Jan Aldringen se narodil v prosinci roku 1588 a v mládí se jako páže dostal do mnoha zemí. Jako šestnáctiletý vstoupil do pluku ve španělských službách, později přešel do milánských služeb. Pak svléká vojenský kabátec a stává se písařem u kardinála Madrucciho, ale po dvou letech se již definitivně věnuje jen vojenské kariéře. V Habsburských službách velí setninám, později plukům. Vyznamenává se pod Valdštejnovým velením (spolu s Jindřichem Šlikem) hrdinou obranou mostu proti Mansfeldovi v bitvě u Dessavy v roce 1625. Možná, že už zde, v zdůrazňování zásluh o vítězství, byl položen základ budoucí roztržky mezi oběma schopnými vojevůdci.

Jan z Aldringenu byl povýšen císařem Ferdinandem II. za své zásluhy do panského stavu a válčil na dalších bojištích Evropy. Po dobytí Mantovy se vrátil na německá válčiště a po smrti Tillyho převzal velení vojsk. Císař ho povýšil do stavu říšských hrabat a jmenoval polním zbrojmistrem. Když však Valdštejnova sláva začala ohrožovat samotného  císaře, využil služeb svých věrných generálů.

Triumvirát Jana Aldringena, Jana Matyáše Gallase a Ottavia Piccolominiho se zasloužil o Valdštejnův pád. Polní maršálek Jan z Aldringenu získal dominium, které tu zbylo po Valdštejnově smrti, ale dlouho se z něho netěšil. Za poněkud záhadných okolností zahynul Jan z Aldringenu ještě na jaře roku 1634, v bitvě u Landshutu. Jak uvádí J. Janáček: „z císařské armády vymizelo více postav, jež sehrály přední úlohu ve valdštejnské tragédii„.

Janovy statky přešly po jeho smrti na bratry a roku 1664 vymřel  Janem Markem z Aldringenu rod po meči. Jan ale ještě za svého života postoupil veškerý majetek sestře Ammě. provdané za Jeronýma Clary, rovněž císařského generála. Císař jim udělil svolení spojit obě jména v jeden titul.

TOPlist