Alternativní dějiny, 1.díl

Přidal: | publikováno: 16. 03. 2014

 Vrhám se do velmi vrtkavé činnosti historických disciplín a tou jsou alternativní nebo také virtuální dějiny. Je to jeden z dalších seriálů, který připravuji a věřím, že bude minimálně tak úspěšný jako seriál o vyvracení historických lží. Budu tak postupně procházet  různými mezníky v českých dějinách a nutno podotknout, že někdy si budeme s historií opravdu hrát. Někomu to může být proti srst, ale to se nedá nic dělat, mně je proti srsti spousta věcí a také je skousnu.

Předem upozorňuji, že se nejedná o jakkoliv pravdivý výklad historie, ačkoliv veškeré příběhy budou vycházet z historicky podložených skutečností. Jejich gradace však bude jen smyšlená, ovšem opět vycházející z pravděpodobných tezí. Prvním tématem bude „Co by se stalo, kdyby Mojmír II. porazil Maďary“ , ale mohu slíbit, že se v dalších dílech dotknu také knížete Václava, Přemysla II., Karla IV., Jana Husa, Jana Žižky, Viléma z Rožmberka, Prokopa Holého, Jana Sladkého Koziny, Františka Palackého, Ludvíka Jagellonského či dokonce Jaroslava Haška. Proto dále neváhejme a pojďme to roztočit s dějinami.

Co by se stalo, kdyby Mojmír II. porazil Maďary

Nejdříve je potřeba se trochu zorientovat v době, protože ne každému je tato část dějin natolik známa. Mojmír II. se stal vládcem Velké Moravy po smrti svého otce Svatopluka, který z ní vybudoval skutečně nepřehlédnutelnou říši. Mojmírův bratr Svatopluk II. dostal do správy údělné nitranské knížectví. Ovšem v některých pramenech je možné nalézt zmínku o dalším bratrovi, nějakém Preslavovi, což měl být syn druhé Svatoplukovy manželky Svatožiny. Preslav údajně založil Bratislavu, která se původně nazývala Preslavgrad, a podle latinských rukopisů Brezalauspruc.

Začátek vlády neměl Mojmír II. vůbec jednoduchý. Uzavřel sice prakticky okamžitě mír s východofranckým panovníkem a budoucím císařem Arnulfem, ale hned po roce jeho panování se od Velké Moravy odtrhli Češi a zavázali se na říšském sněmu v Řezně Arnulfovi věrností. Mojmír sice hned reagoval trestnou výpravou do Čech, ale moc toho už nezměnil. K tomu všemu této situace využili Srbové a také se zbavili závislosti na Moravě. Také Mojmírův bratr Svatopluk II. hledal útočiště u Arnulfa.

Spor mezi oběma bratry vyvrcholil válečným střetnutím a na dolním toku Moravy a Váhu vypukla občanská válka. Toho okamžitě využil Arnulf, mír nemír, vyslal na Moravu vojenskou výpravu Bavorů. Mojmír ovšem tento útok odrazil a roku 899 dokonce oblehl Svatopluka v Nitře. Na to reagoval Arnulf další vojenskou výpravou, jenže dosáhl jen toho, že vysvobodil Svatopluka a jeho družinu a dopravil jej do Východní marky, což je de facto dnešní Rakousko. Víc toho nestihl, protože umřel. Bavoři se pokusili zaútočit ještě jednou roku 901, jenže opět neúspěšně. Ovšem nyní bylo potřeba vyjednat mír, protože se objevil společný nepřítel. Maďaři. Nutno podotknout, že uzavření míru bylo jednoznačné diplomatické vítězství Mojmíra II.

Mír byl uzavřen tak tak, protože už roku 902 poprvé Maďaři vpadli na Moravu, ale podle Herimanovy kroniky byli zahnáni na útěk. Bohužel o dalším období nás dochované materiály příliš nepoučily. Navíc se dosti rozcházejí. Jedny tvrdí, že se Mojmír II. pokoušel s Maďary usmířit sňatkovou politikou, což pokud byla pravda, tak rozhodně Mojmír nepochodil. Protože podle zprávy tzv. Saského letopisce „Maďaři jsou potřeni od Moravanů“. Historikové podle dalších záznamů usoudili, že došlo k strašné bitvě pravděpodobně někde pod Nitrou a Moravané tu měli být rozdrceni a Mojmír II. měl s největší pravděpodobností padnout. Tím byl ovšem osud Velkomoravské říše zpečetěn.

Nuž pojďme si trochu pohrát s historií a představme si, že Mojmírova vojska porazila Maďary a vyhnala je do uherské pusty. Je velmi reálné, že Mojmírovo vítězství by zachránilo nejen Velkou Moravu, ale přineslo by i její rozšíření o dnešní Maďarsko. Zatímco Maďaři by ustoupili až někam do Moldávie a jihozápadní Ukrajiny, kde by časem vybudovali vlastní stát. Velmi pravděpodobně by také dosáhl Mojmír podrobení Prahy Moravě. Uvnitř říše by tak dosáhl celkového klidu, ovšem jeho vláda by jistě nebyla klidná. Pokoušel by se o rozšíření říše pod záminkou šíření křesťanství. Bojoval by se Slezany, Polany a Vislany a po dlouhých bojích by nakonec jejich území přičlenil k říši. Oblast Panonie a Dolních Rakous se pro změnu stala předmětem boje mezi Moravou a Bavorskem, který rozhodla až bitva u Vídně ve které Mojmír II. zvítězil, a to hlavně zásluhou najatých maďarských jezdců (poměrně velká podoba s pozdějšími Kumány v době posledních Přemyslovců).

Po smrti slavného krále Mojmíra II. usedá na trůn jeho syn Mojmír III., ten ovšem nezvládá po úmrtí otce vládu a Velkomoravská říše se ocitá ve vážném ohrožení.  Do této doby pohanské Polabské Slovany a křesťanské Čechy se pokusil pokořit saský král Jindřich I. a během poměrně krátké doby rozšířil své hranice až k Labi a následně přitáhl k Praze.  Mojmír III. vpadl velmi rychle do Čech a dobyl území zpět. Přímo na Pražském hradě pak založil trojlodní baziliku sv. Konstantina a Metoděje, která se nakonec stala největším křesťanským chrámem na východ od Rýna a na sever od Alp. Dnes svým velmi atypickým tvarem představuje dominantu města na Vltavě.

Následující roky provázejí Evropu kruté války mezi Moravany a jejich slovanskými a maďarskými spojenci a Sasy s Bavory. Až Rostislavovi II. Velikému (synovi Mojmíra III.) se podařilo S Otou I. Liudolfovským uzavřít mír s tím, že západní hranicí Moravy bude tok Labe a Berounky. Tím pádem nemohla vzniknout Svatá říše římská. Německé země byly tak pouze nárazníkové území mezi Francouzským královstvím a Velkomoravskou říší. Rostislav III. ustavil hlavním městem Rostislavgrad na řece Moravě a nahradil hlaholici latinkou.

Až za dlouho, v 16. století, přenesl své sídlo do Vídně na Dunaji král Svatopluk IX. z dynastie jagellonsko-mojmírovské (po vymření Mojmírovců po meči Rostislavem VII. v roce 1381 se princezna Blažena provdala za litevského velkoknížete Jagiella). Praha se stala pouze provinčním městem, k čemuž dosti dopomohlo i přesunutí správy Čech do Kutné Hory díky notným nalezištím stříbra.

Mongolové sice roku 1286 zničili Kyjevskou Rus, ale u Krakova padli do léčky moravského vojevůdce Boleslava Slezského (mladší syn krále Rostislava V.) a utrpěli krutou porážku. Chytří Moravané poté ovládli Chorvatsko, Srbsko a Bulharsko a od benátské republiky odkoupili přístav Dubrovník. Získali tak přístup k Jaderskému moři a vedle Benátek a Janova se stali nejvýznamnějšími obchodníky ve Středomoří a bohatá Morava největší evropskou mocností.

V polovině 20. století vybudovalo Moravské království (1848 ustanovena jako konstituční monarchie) vodní průplav Dunaj – Odra – Labe. Moravština se stala úředním jazykem. Metropole Rostislavgrad na řece Moravě se stala vyhlášeným památkovým souborem na seznamu UNESCO. A „pravé olomoucké tvarůžky“ jsou dnes vysoce ceněnou a ve speciálních obalech do celého světa vyváženou lahůdkou, cenově se pohybující na úrovni kaviáru.

Je to dosti pravděpodobné, že se mnou mnoho z vás nebude souhlasit, nebo bude vidět vývoj trochu jinak, proto budu jen rád, pokud napíšete nějaký reakční článek a teorii o něco více rozvedeme.

TOPlist