Jaroslav Durych: Sedí hospodář

Přidal: | publikováno: 14. 01. 2014

Následující příspěvek pochází z pera plk. Jaroslava Durycha (1886-1962), původní profesí vojenského lékaře, který se do našich dějin mnohem více zapsal jako přední katolický vlastenecký spisovatel, autor celé řady znamenitých básnických sbírek, próz, novinových článků a dramat. Krátká stať Sedí hospodář pochází z posmrtně vydané sbírky krátkých próz Tam.

Sedí hospodář v radě se syny svými.

Hvězdy stojí na stráži na vrcholcích hor a v korunách smrků. A synové sedí na kamenech, s rukama na kolenou, a obracejí se k hospodáři.

Ticho jest na úhoru. Jen zvěř, ukrytá v houští, jest nepokojná. A v hrobech bdí mrtví.

Hospodáři, o čem se radíš se syny svými?

Ale hospodář nevšímá si hlasu podruhova, neboť jest se svými syny.

Sedí synové na kamenech, s rukama na kolenou a mlčí.

Proč mlčíte, synové hospodářovi, když jest hospodář s vámi?

Ale synové hospodářovi si nevšímají hlasu podruhova, neboť jsou s hospodářem.

Tehdy obrací se smutný podruh k mrtvým, kteří bdí v hrobech.

Proč bdíte a nespíte, mrtví v hrobech?

Ti však neodpověděli. Jejich nehybné oči jsou nastaveny prázdnotě nebes, na níž dosud se nerozsvítil orloj času.

Němá jsou ústa ve svém rozpadnutí. To jen hroby bdí za ně v očekávání znamení, které se ukáže od východu slunce až do západu.

I táže se nepokojné zvěře v houští.

Ale zvěř přijala již jména cizí a nerozumí hlasu domácích.

Když řekl mi hospodář: bdi se mnou této hodiny, a nebděl jsem? A proč musím bdíti této noci, a hospodář neodpovídá, neboť sedí v radě se syny svými, a synové neodpovídají, neboť sedí s hospodářem, a ti, kteří bdí, neodpovídají, neboť němá jsou ústa jejich ve svém rozhodnutí, a zvěř, která přijala již jména cizí, nerozumí hlasu domácích?

Ale připravím semeno, které zbylo, a za úsvitu vyjdu na oraniště, abych zaséval.

I učiní tak.

A když slunce vzešlo a otevřelo okna lesů, aj, vycházel oblak jako z prachu a mlh, a nesen byl na oraniště. A rozletovalo se z něho chmýří a peří, neboť byl to zajisté oblak semene bodlákového.

Tu zděsí se podruh, neboť vidí, že nadarmo oral a nadarmo sil. I rozpomene se na hospodáře, který sedí v radě se syny svými, jemu však neodpovídá. Dí:

Jak dlouho, hospodáři, budeš seděti v radě se syny svými?

Ale hospodář odpovídá:

Co tobě je do toho?

Znaje pak způsoby jeho, praví podruh:

Což není nic tobě do toho, že hyneme? Vím, že jsi hospodář přísný, který žneš, co jsi nesil, a sbíráš, co jsi nevysypal. A že dobře dobře tobě býti se syny svými. Ale už se mi stýská živu býti.

Ale hospodář odpovídá:

Není tvojí věcí znáti čas.

Dí podruh:

Zasil jsem zrno dobré a aj, padl na pole oblak semene bodlákového.

Ale hospodář sedí v radě se syny svými a synové jeho sedí na kamenech, s rukama na kolenou, a obracejí se k hospodáři. A hvězdy stojí na stráži na pahrbcích a v korunách smrků. Zvěř, ukrytá v houští, jest nespokojena, a v hrobech bdí mrtví.

I dí podruh hospodáři:

Proč má takto kvíleti podruh, nemaje společenství s tvými syny? Rci tedy, ať umru!

Ale hospodář neodpovídá. A když podruh opět pozdvihne oči, vidí korunu hospodářovu i koruny synů. I zděsí se jejich velebnosti, padne na tvář, více mrtev než živ.

A když opět pozdvihne oči, vidí světlo, vycházející z kostí hlavy jednoho každého, které se rozšiřuje po všem okrsku země. Jen on sám leží v stínu, jako by zúžila se země podle délky a šířky jeho a kolem ní povstávala již země nová.

Tu podruh se rozpomene na zrno hospodářovo, na zrno dobré, které rozséval na oraništi; na které padl však oblak semena bodlákového a zakryl je. Dí:

Kdy přijdeš, hospodáři, abys spatřil své pole?

Není tvojí věcí znáti čas.

I dí podruh:

Proč tedy mám viděti korunu tvoji i koruny synů?

Abys mlčel a věřil!

Jaroslav Durych

Vydáno posmrtně r. 1968 ve sbírce Tam

TOPlist