Hudba bohů

Přidal: | publikováno: 23. 11. 2013

Lafcadio Hearn, spisovatel irsko-řeckého původu a korespondent amerických novin, přijel do Japonska v období Meidži, které pro Japonce znamenalo prudké otevření se světu, modernizaci a industrializaci podle západních vzorů. Hluboce duchovně a umělecky zaměřený Hearn byl Japonskem uchvácen.

V jeho tradiční kultuře spatřil alternativu k materialismu západního světa druhé poloviny 19. století. Získal místo učitele anglické literatury na císařské univerzitě v Tokiu, oženil se s ženou ze samurajské rodiny a přijal japonské jméno Koizumi Jagumo. Hearn se stal pro západní veřejnost sběratelem japonských legend, strašidelných příběhů kaidan banaši, lidových zvyků a buddhistických a šintoistických moudrostí, o nichž sami Japonci v této době začali ztrácet povědomí. Následující Hearnova úvaha tvoří závěr z českého vydání jeho textů Hora lebek – V Japonsku plném duchů od nakladatelství Volvox Globator.

„Někde se říká, že lidský život je hudbou bohů – že jeho vzlyky a smích, jeho písně, výkřiky a modlitby, jeho křik slasti a zoufalství doléhají k sluchu nesmrtelných jako dokonalá harmonie… Proto si nemohou přát, aby tóny bolesti umlkly. Pokazilo by to jejich hudbu! Tuto souhru bez tónů utrpení by božské uši vnímali jako disharmonii.

V jednom jsme my sami bohům podobní – ke stavu vytržení, který nám poskytuje hudba a který prostupuje pamětí našeho těla, vede pouze spousta bolestných a radostných zkušeností z nespočtu minulých životů. Veškeré potěšení a zármutek zmizelých pokolení se k nám navracejí, aby nás obklopovaly nesčetnými podobami harmonie a melodie. Přesto i milion let poté, co přestaneme hledět na slunce, bude potěšení i zármutek našich vlastních životů vstupovat s ještě bohatším hudebním doprovodem do jiných srdcí a tam na jediný tajuplný okamžik vyvolají hluboké a intenzivní napětí smyslné bolesti.“

Publikace k dostání ZDE.

TOPlist