Rozhovor s knězem, který si nebere servítky

Přidal: | publikováno: 1. 10. 2013

Přinášíme vám rozhovor se správcem pražské pravoslavné eparchie. Archimandrita Marek Krupica je mužem, který byl v posledních měsících medializován v souvislosti s děním v české pravoslavné církvi. Kampaň proti jeho osobě byla vyvolána po „kontroverzní“ dubnové abdikaci metropolity Kryštofa. Za tou měly údajně být Krupicovy sobecké zájmy a ambice. Co na to „rozvraceč“ církve říká?

Vy jste, otče, stejně jako já signatářem manifestu D.O.S.T. Co Vás k tomu vedlo?

Zřejmě vrozený extremismus. Když se podívám na všelijaké ty pochody ostudy, co si říkají pochody hrdosti, na otázky podpory či nepodpory rodiny, což už se dotýká kněžské služby, učení církve a teologie, a na společenské poměry posledních dvaceti let, tak to není směr proměny, který by mi imponoval. Dobře, jsem třeba stará konzerva, nejsem pokrokový…

To je snad dobře.

To je. Čili když jsem narazil na manifest D.O.S.T., tak jsem si ho přečetl, chvíli jsem přemýšlel a nakonec jsem si řekl: Ano, to je to, co si myslím, co si myslí moji přátelé, a tady je to zformulované a ještě je možnost ho podepsat. Kromě toho v něm není nic, k čemu bych měl sebemenší výhrady.

Tak to je ideální…

To je ideální, takže jsem ho podepsal a bylo.

V současnosti se konzervativci snaží vytvořit společný politický subjekt. Myslíte si, že má šanci uspět?

Já bych byl trochu skeptický, protože tohle je hlavně otázka morální, etická, pro spoustu lidí je to otázka výkladu dějin, smyslu dějin. I když do určité míry je to jistě i věc politická. Když si vezmete pana Semína (předseda Akce D.O.S.T. a ředitel Institutu sv. Josefa), já jsem od něho četl požehnaně článků a viděl jsem stránky Institutu sv. Josefa, shodl bych se s ním v otázkách společenských, což se i stalo, když jsem se podepsal pod manifest, ale teologicky bych si s ním asi nerozuměl.

To je přirozené…

No ale přitom bychom oba byli považováni za teology konzervativní. A rozdílná konfese by roli nehrála. Některé jeho články se mi tuze líbily, k některým jsem měl výhrady a u některých jsem se obrazně řečeno málem osypal. Manifest podepsalo asi tisíc lidí. Třeba by jich ho podepsalo mnohem víc, jenže o něm lidé nevědí, a pokud ano, pak jako o něčem na způsob Charty 77 v době, kdy vznikla, tedy jako o něčem, co je potřeba odsoudit, aniž to viděli. Nevím ale, jestli je ta tisícovka politicky svorná, jestli by se z ní dala udělat politická strana nebo hnutí.

Ale nynější integrační snahy na pravici nejsou jenom otázkou Akce D.O.S.T., ale také Suverenity, Václava Klause, části bývalých členů ODS a dalších.

Myslíte si, že se tihle lidé snesou navzájem? Já ne.

Záleží na tom, jak silný bude společný nepřítel.

Samozřejmě že síla nepřítele stmeluje víc než cokoli jiného…

Je jasné, že ne všichni budou mít stejný názor. Když si vezmeme na jedné straně lidi okolo Akce D.O.S.T. a na straně druhé třeba Borise Šťastného, je pochopitelné, že se v některých otázkách budou názorově lišit. Ale jde o to, najít společné základy, na kterých se to celé postaví.

Pak je otázka, kolik se tam sejde lidí, kteří cítí potřebu být kápem za všech okolností. A těch je v pravicově orientovaných individualistech víc než v levicovém stádu. Jak se spolu dokážou snést a kdo bude „obrkápo“, to je otázka. Tady jde o to, jestli se najde natolik silná idea, že všechny tyto různorodé lidi dokáže spojit. Únor 48 nehrozí…

To já si ani nemyslím. Strašení komunisty považuji za přehnané.

Dnešní komunisté už dávno nejsou komunisté a sociální demokracie nikdy nebyla sociální demokracie. Ale co s tím? Nějak se to klasifikovat musí. Jména neodpovídají skutečnosti, scholasticky škatulkovat se nikomu nechce…

Ale nálepkuje se.

Nálepkuje se, to ano, ale mě by zajímala ta jednotící idea, o které jsme před chvilkou mluvili. Ona může být odpuzující pro ostatní…

Což by snad ani nevadilo…

To by nevadilo, ale jde o to, co dokáže být v současnosti v české společnosti sjednocující. Já nevím. Vím, že to není otázka náboženská. Většina lidí je laxní. Ne že by byli vyloženě ateisty, ale vůbec se o tyhle otázky nezajímají, nechtějí o nich přemýšlet, to je všechno. A s nimi se také nejhůř dělá. Se zapáleným satanistou si můžeme vyjasnit leccos, ale s někým, koho to nezajímá, si nevyjasníme nic. A já myslím, že v politice je to úplně stejné, ono je všem všechno jedno. Čili jak velká to musí být idea, aby dokázala zapálit přiměřený počet lidí, aby hodili aspoň ten hlas, já nevím. Kdybych to věděl, asi bych byl v politice.

Vždyť jste minulý rok kandidoval v krajských volbách. To souvisí s mojí další otázkou: Myslíte si, že se dá spojit duchovní služba s politikou a že je to správné?

Není problém to spojit s politikou. Fakt je, že už dlouho se v církvích nedovoluje paralelní výkon funkce v politice a duchovní službě. A to kvůli tomu, aby se politika netahala do kostela. To je jasné. Jiná věc je, jestli člověk je v exekutivní funkci, což zastupitelstvo podle mě zrovna moc není. Před tím rokem za mnou přišli kamarádi, že jim na kandidátce jejich sdružení NO! (Nespokojení občané, jejichž kandidátku vedl tehdejší místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím) chybí někdo jako kněz. Tak jsem to vzal. Neříkal jsem o tom ani matce, ani kamarádům, a přesto mě lidé vykroužkovali na čtvrtou pozici.

Ze sedmé.

Ano. Čili to jenom k tomu hnutí NO! Teď je zase ANO…

Už jste se na začátku dotkl pochodu homosexuálů Prague Pride. Jak je hodnotíte a jak vnímáte snahy této menšiny prosazovat své, přirozeným normám a tradičním hodnotám nepřátelské zájmy?

Bavil jsem se předevčírem s kamarády a oni vzpomínali, že když byli na studiích, tak tu a tam se nějaký nažehlený pán v kravatě snažil získat jejich přízeň. A oni dva jako medici od něho zdvořile zmizeli, protože ho považovali za člověka nemocného, zatímco jejich spolubydlící z koleje, kteří dělali ČVUT, ho vylákali někam do parku, kde ho zmlátili a okradli. Argumentovali tím, že to není člověk nemocný, ale že je to prasák. Obě pozice mají pravdu. Považuji za neštěstí, že se v 90. letech vyřadila homosexualita ze seznamu nemocí. Jestli zoofilie, pedofilie, nekrofilie…

I pedofilové letos na Prague Pride byli…

Prima. Aspoň mají děti rádi, na rozdíl od učitelů. Prostě je to nemoc. Každý si nese nějaký kříž, kdo ne od začátku, tak se ho časem také dočká. V podstatě za těmito pochody a požadavky stojí úchylná idea totální rovnosti. Každý člověk je originál. Jak jsou dva lidé stejní, jeden z nich je zbytečný. Prostě si nejsme rovni. Jako máme různé talenty, privilegia, výhody, tak také máme svůj kříž, který neseme. A nevidím rozdíl v tom, jestli někoho přitahují děti, někoho mrtvoly a někoho osoby stejného pohlaví. Nic z toho není normální. Jako teolog mohu říct, jak to odporuje Božímu řádu. Člověk, který je takto postižen, s tím musí nějak žít, stejně jako kleptoman nebo jenom zloděj. A je na něm, zda se přemůže a nebude krást, anebo povolí své vášni. Kdybych nebyl křesťan, třeba bych chtěl být nájemný vrah a pak bych přemýšlel, jestli to mám realizovat a jestli mi odměna stojí za to. Lidé nejsou stejní a to je normální. Jsou stvoření jako muž a žena a má to svůj důvod. A nevím, proč by se mělo zastírat, že někteří lidé jsou nemocní. Když má někdo rakovinu, všichni ho litují. Když je někdo buzerant, tak ho mají také politovat. A teď je na něm, jak se k tomu postaví. Každý má nějaké nemoci. A homosexualita je jednou z nich… Čili letos, jak říkáte, pochodovali i pedofilové. A příští rok přijede alegorický vůz z márnice, ne? Nebo ne za rok, ale za pět let.

Ta tendence tu je.

Ta tendence tu je, a když Mohamed mohl souložit s osmiletou, tak co to je patnáct let? Tak to sundáme. Vždyť svého času byla hranice na dvanácti letech, ve středověku se odvozovala od pohlavní zralosti, jestli ten kluk nebo holka jsou schopni uzavřít manželství a konzumovat ho. Tak proč bychom hranici nemohli snížit na osm let? Jestli je daný jedinec fyziologicky dospělý, bez ohledu na to, že si ještě hraje s panenkami, proč by si k nim nemohl přidat starší dívku? No, takže bez mravního zákona to prostě nejde. Problém je, že se homosexualita propaguje. To už je ideologie. Pojem homosexualismus, který vymyslel prezident Klaus, se mi proto tuze líbí. Na druhou stranu já do sexuální orientace nikomu nemluvím, ale v okamžiku, kdy začne tvrdit ostatním, že je homosexualita normální, tak musím říct: Ne, není to normální. Pán Bůh se slitoval nad člověkem, takže já bych měl také, proto ho neodsuzuji za jeho spády. Za ty třeba nemůže. Ale jde o to, do jaké míry jim vyhoví. Je to kříž, který nese. Nesení kříže je motiv, který se z myšlenkového obzoru lidí vytratil, takže se teď kdejaká úchylárna prezentuje jako norma, nebo přinejmenším jako alternativní cesta. Ne, to žádná alternativní cesta není.

Já s Vámi souhlasím.

To je dobře.

Má poslední otázka se týká Evropské unie. Jak ji vnímáte?

Čert aby ji vzal!

To jako odpověď klidně stačí.

No, já myslím, že je to výstižné. Nejsem přesvědčen, že by nám členství přineslo nějaké výhody. Ještě štěstí, že nemáme euro. Ale mnohem víc než Evropská unie, o které bylo referendum, mě irituje, že jsme v NATO. Když se teď podívám do novin a čtu, jak se Amerika a její spojenci snaží napadnout Sýrii…

To je také tragédie.

Sýrie byla vždycky více či méně křesťanským státem, v poslední době čím dál méně, ale tohleto je konec křesťanství. A to si vezměte, že antiochijský patriarcha už šest set let sídlí v Damašku. No, zřejmě dlouho nebude.

Bohužel to tak vypadá.

Tady se neničí něco z 19. nebo 20. století, tady se ničí systém kultury a soužití lidí různého náboženství, který fungoval přes tisíc let. To není sranda. Je to škoda a už to potom nepůjde napravit. Ale pokud jde o Evropskou unii, čert aby ji vzal. Opravdu. Neznám pozitivum, které by přinesla. Možná jsem krátkozraký, ale neznám. A to nemám na mysli jenom ekonomiku, ale všechny ty kulturní zhovadilosti, které přináší. Zkrátka, lépe by mi bylo bez ní.

Pro dnešek je to vše. Děkuji Vám za rozhovor.

Rozhovor pokračuje:

Minule jsme se, otče Marku, v našem rozhovoru věnovali některým společenským a politickým otázkám. Rád bych nyní zaměřil pozornost na českou pravoslavnou církev, která se v současnosti musí obejít bez metropolity a která nezažívá právě klidné chvíle. Vše začalo dubnovou abdikací metropolity Kryštofa. Je to tak?  

Ano, začátek je v půlce dubna, kdy Posvátný synod začal projednávat žalobu na metropolitu. Pod tíhou svědectví abdikoval na všechny funkce, aby se vyhnul pravděpodobnému odsouzení. Zřejmě se to pak jemu a jeho příznivcům rozleželo. On poskytl rozhovor jedné soukromé televizi a tam vypustil kouřovou clonu, že jde o spiknutí proti němu a že se týká církevních restitucí. Ani o jedno ale samozřejmě nešlo. Záhy se objevila série článků v jistém internetovém periodiku, což byla zjevně zaplacená kampaň. A zajímavé je, že od okamžiku, kdy jsem podal trestní oznámení, už žádný další článek nevyšel.

To bylo někdy v červenci, pokud se nemýlím.

Přesně tak. Jak to teď bude řešit policie, uvidíme, ale důkazní nouze rozhodně nebude. Když se podíváte na ty články, zjistíte, že hlavní teze je, že se jedná o spiknutí. Popravdě řečeno nechápu, jak by se takoví různí lidé dokázali společně spiknout – jednou je to stařičký arcibiskup Simeon (arcibiskup olomoucko-brněnský a metropolitní správce Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku), jednou je to dr. Šuvarský (správce katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje), jednou jsem to já, jindy zase arcibiskup Juraj (arcibiskup michalovsko-košický). Někdy se dá snadno určit, od koho ty které formulace pocházejí. Podobná kampaň byla vedena také na ruských fórech a v ruském týdeníku Pražský Expres. Autoři článků zjevně chtěli pošpinit všechny ostatní a z toho všeho vychází svatost nebohého emeritního metropolity.

U počátku té kauzy stálo svědectví jisté paní, která metropolitu Kryštofa obvinila z toho, že měl několik milenek a s nimi děti. Nakonec ale vlastní slova odvolala. Jak si to vysvětlujete?

Každý se dá koupit. Otázka jen je, za kolik. Zřejmě jí bylo dáno nebo slíbeno něco, zač byla ochotna se takhle znemožnit. Posvátný synod její odvolání označil za naprosto nevěrohodné, protože předtím písemně podala žalobu a osobně vypovídala před synodem, kde působila naprosto věrohodně. Ale ona nebyla jediná, byla první. Po ní přišli další svědci.

Autoři publikovaných článků tyto další svědky prezentovaly jako nedůvěryhodné a já osobně jsem měl pocit, jako by se čtenářům snažily vnutit dojem, že žádní svědkové už nejsou, a to i s přihlédnutím k tomu, že o nich Posvátný synod nechce nic říci.

Synod je v poměrně těžké situaci. Jednak jsou jeho jednání neveřejná, jednak jsou účastníci vázáni mlčenlivostí. Synod se skládá z kultivovaných lidí a ti nemají zapotřebí šířit nějaké drby. Mluvčí Posvátného synodu poskytl veřejnosti informaci, že existuje několik dalších svědectví včetně nahrávek. Synod je však nechce medializovat, což je správně. Kauza není uzavřená, běží dál. Ani policie by vám za takového stavu nic neřekla. Celá kampaň byla vedena tak, že všichni jsou darebáci, zatímco metropolita Kryštof je na hranici svatosti. Kryštof sám rezignoval až po těch dalších svědectvích, ne po tom prvním, které následně paní odvolala.

Čili po prvním obvinění odstoupit nehodlal?

On nepřiznal nic ani po těch dalších, ale po jeho abdikaci měl synod za to, že je celá věc sprovozena ze světa. Ale ona není, protože se zdá, že se se svojí vlastní abdikací nedokáže smířit. Ovšem proč, to už se můžeme jenom domnívat.

Takže důvody jeho abdikace trvají?

Samozřejmě. A těch důvodů je víc.

Nejde tedy pouze o milenky a děti?

Kdepak. Víte, každý člověk je hříšný a taková věc by se řešila s vlastním zpovědníkem, ale že by synod chtěl pro tohle někoho vážně soudit, to asi ne. Jenže skrze jednotlivá svědectví se začaly vynořovat další podivné věci, které se týkaly i ekonomických záležitostí. Zdá se, že zatím známe jenom zlomek toho, co se ve skutečnosti dělo.

Vaši kritici hovoří také o tom, že za abdikací Kryštofa měly být vaše finanční zájmy. Že Kryštof chtěl restituční peníze věnovat na charitativní projekty…

To jistě, no…

…což se vám nelíbilo a chtěl jste je získat pro sebe.

Ono je to celé úplně jinak. Kryštof vystoupil v televizi, kde řekl, že jde o 1,14 miliardy, což vypadá jako obrovská částka, ale už nikdo neřekne, že to je částka rozložená do třiceti let, že je to částka poměrně hypotetická vzhledem k záměrům ČSSD a některých dalších stran, které chtějí revizi zákona o nápravě majetkových křivd. Ale i kdyby se nic neměnilo, tak v praxi to pro pražskou eparchii v jednom roce dělá 24 milionů. Jenom roční mzdové náklady jsou 28 milionů. Takže pro organizaci, která zaměstnává víc než sto lidí, která spravuje desítky chrámů a dalších budov, nepředstavuje 24 milionů ročně zase tolik.

Dalším důvodem „komplotu“ proti bývalému metropolitovi měla být vaše snaha zamezit tomu, aby se Posvátný synod zabýval stížnostmi na vaši osobu, které se týkají porušení mnišských slibů.

Tyto žaloby, které pocházejí od jednoho suspendovaného a odvolaného kněze z Teplic (jde o Evžena Freimanna – o něm podrobněji níže), projednal už v dubnu. Pokud to stěžovateli nesdělil, jde zřejmě o chybu tajemníka synodu. Žaloby ale byly zamítnuty ještě za metropolity Kryštofa, takže je zjevné, že to spolu souviset nemůže.

Již několikrát zmíněné články dále uvádějí, že s vámi a s pražskou eparchií má spory metropolitní správce arcibiskup Simeon, a to kvůli tomu, co se tu děje. Prý se mu nelíbí například personální změny, které děláte.

Arcibiskupu Simeonovi se nelíbí leccos. Fakt je, že jsou právní normy, které v církvi vymezují kompetence jednotlivých osob nebo orgánů. Arcibiskup Simeon se po abdikaci stal jako nejstarší z biskupů metropolitním správcem a do dvou týdnů si u právní kanceláře objednal rozbor církevní ústavy. Analýza zjistila věci, které nikdo nečekal, a sice že statutárním správcem církve v českých zemích není on jako metropolitní správce, ale správce pražské eparchie (tedy Marek Krupica). Překvapivých zjištění tam bylo víc a arcibiskup Simeon si nejdřív oddychl, že nemá žádné povinnosti krom reprezentačních, ale po nějakém čase zjistil, že by ty pravomoci mít chtěl. Vzhledem k tomu, že je mu osmdesát sedm let, se k celé věci staví se zvláštní směsí naivity a vypočítavosti. On by chtěl mít práva, ale ne povinnosti. Tohle je přístup, který u nás zná každý od cikánů. Rád by řídil pražskou eparchii, ale to nejde, protože ústava jasně říká, že správcem eparchie má být zkušený duchovní z té dané eparchie, a on je z moravské. To ale nemíní vzít na vědomí a hledá právní či silové kličky, jak se k tomu dostat.

Skoro v devadesáti letech je to tedy zajímavé…

Vzhledem k věku tomu opravdu nerozumím. Má zdravotní obtíže úměrné věku a vůbec se divím, že si neužívá svých vnoučat a pouští se do něčeho, na co nemá. On by to sám zjistil, kdyby si stoupnul před zrcadlo. Čili on svolal metropolitní radu, ač na to nemá právo, a celý její program je jeden velký útok na pražskou eparchii. Mělo to být v Praze, bylo to ve vesničce na Hané. Já nevím, jestli na to vůbec nějak budu reagovat. Takže ano, Simeon je nespokojen, protože svět nekojí jeho ambice.

V červnu byla poslána žádost patriarchu Bartolomějovi (ekumenický patriarcha konstantinopolský, který se mezi představiteli pravoslavných církví tradičně těší postavení primus inter pares), aby do dění v české pravoslavné církvi zasáhl. Z veřejných zdrojů se mi ale nepodařilo zjistit, kdo ji poslal. Vy to víte?

Jeho Všesvatost byl koncem května několik dní v České republice. Já jsem měl tu čest s ním ve dne v noci být. Účastnil se cyrilometodějských oslav v Mikulčicích, byl také v Senátu a seznámil se se situací, která v naší církvi je. V tomto ohledu se vyjádřil sice diplomaticky, leč jasně. Emeritního metropolitu odmítl přijmout, čili jeho příznivci mu potom poslali dopis. Nikomu nic nebrání komukoli napsat, když zná jeho adresu. Můžou mu poslat pohledy, pozdravy z Prahy, žádosti o pomoc, cokoliv. I římský biskup dostává denně desítky, možná stovky dopisů…

I Paroubek mu nedávno psal…

No, asi tak. Čili každý gramotný člověk může psát na kteroukoli adresu, když má na poštovné. To je asi tak všechno, co se k tomu dá říct.

11. července byla ministerstvu kultury předána petice žádající návrat Kryštofa do funkce metropolity. Zároveň Asociace pravoslavných křesťanů České republiky podala návrh na zrušení registrace pravoslavné církve. Co si o tom myslíte?

Jsou to dvě věci. Petice za návrat metropolity Kryštofa do všech funkcí trvala pár měsíců. Vedl ji jeden docent z ČVUT, který sám pravoslavný není. Nedávno dostal informace, které ho vedly k tomu, že petici ukončil. Prostě zjistil, že si zadal s lidmi, se kterými si zadat nechtěl. Petice je zajímavá tím, že velká většina signatářů pochází ze zahraničí. Já to nezkoumal všechno, ale mám pocit, že polovina signatářů je z Kazachstánu, což je samozřejmě nejbližší partner České republiky. Jsou tam stovky Řeků…

Žijících v Řecku?

Žijících v Řecku. Stejně tak jsou tam stovky Rusů. Viděl jsem tam podpis Augusta Pinocheta, Homera Simpsona…

Tak vidíte, kdo všechno se zajímá o dění v české pravoslavné církvi…

To jo, ale Čechů, kteří by byli pravoslavní, jsem tam moc neviděl. Organizátoři se chlubili, že získali kolem tří tisíc podpisů. Z nich může být třeba desetina Čechů a je otázka, kdo z nich je pravoslavný, kdo je bez vyznání, kdo zase militantní ateista, kdo z nich bývalý důstojník StB, kterých tam skutečně několik je, to nenadsazuji. Každý člověk má u nás právo organizovat petici. Ovšem příslušný zákon předpokládá, že se předá státnímu orgánu. Ale petice, jak byla konstruovaná, státnímu orgánu určená nebyla, takže předpokládám, že ministerstvo vysloví věcnou nepříslušnost, protože ze zákona stát nezasahuje do vnitřních záležitostí církví a náboženských společností. Očekávám, že předkladatelům petice úředníci řeknou, že pláčou hezky, ale na špatném hrobě. Návrh na zrušení registrace je zase plodem Asociace pravoslavných křesťanů, to jest jednou z účelových právnických osob již zmíněného propuštěného kněze z Teplic.

Evžena Freimanna?

Ano, je to jedno z jeho sdružení, které používá, takže to pak vypadá, že se bouří půl republiky, ale on se bouří pořád jenom jeden počítač. On byl nejprve metropolitou Kryštofem suspendován, což potvrdil Posvátný synod, a na základě toho jsem ho odvolal a úřad eparchiální rady mu dal výpověď. Nastala kuriózní situace, kdy se on odmítá hnout z teplického kostela. Když mělo k předání kostela už podruhé dojít, tak to tam vypadalo jako na policejních manévrech. Takže teď jednáme s městem. Ukázalo se totiž, že kostel zřejmě patří k zámku, zámek patří městu a ona tam desítky let není nájemní smlouva. Zřejmě jde o pochybení magistrátu, které vzniklo při převodech majetků v 90. letech. Teď magistrát kličkuje, angažovat se v tom nechce, což vcelku chápu, nicméně smlouva se jeví jako nezbytný právní titul pro to, aby se mohla osoba, která není oprávněná, z toho kostela dostat. Já budu muset informovat teplickou matriku a primátora Kuberu, protože Freimann dál vesele oddává, ale podle zákona o rodině a občanského zákoníku ta manželství, která uzavřel, nevznikla. Možná potom začne být město aktivnější, protože jsem docela zvědav, co si pak počnou s těmi novomanžely, kteří zůstali snoubenci. To bude ostuda jako řemen.

Máte představu, kolik takových sňatků bylo?

To nevím, ale jakékoli číslo od nuly nahoru je příliš velké. Takže to jenom k osobě, která podala návrh na zrušení registrace. Zároveň jsem dostal pár informací, že Freimann jedná s různými schizmatickými skupinami, které se vydávají za legitimní církve, takže se s někým takovým asi spojí. Fakt je, že to přitahuje leda blázny.

Po abdikaci Kryštofově proběhla v květnu volba nového arcibiskupa pražského. Kandidoval jste vy a Michal Dandár (sloužící v jurisdikci ruské pravoslavné církve v Německu). Ani jeden z vás zvolen nebyl. Nabídku údajně dostal i hodonínský biskup Jáchym (též vikář olomoucko-brněnské eparchie a člen Posvátného synodu), ale měl to odmítnout. Víte o tom něco?

Jestli dostal nabídku, nevím. 18. května bylo eparchiální shromáždění a další bude 19. října. Jsou to zasedání mimořádná, která mají jenom zvolit nového biskupa, který se v případě pražského biskupství stává v okamžiku intronizace arcibiskupem. Bylo nominováno deset kandidátů. Volba má tři stupně. Nominovaní kandidáti jsou projednáváni eparchiální radou a ti, kteří projdou, následně schvaluje z hlediska jejich kanonické způsobilosti Posvátný synod. Třetím stupněm je samotná volba na eparchiálním shromáždění. Z těch deseti kandidátů prošli tři, jeden se ale kandidatury vzdal, takže jsem zbyl já a otec Dandár. Co se týče biskupa Jáchyma, tak ho nemálo lidí přemlouvá, aby kandidaturu přijal, ale on to odmítá.

Také by prý přicházel v úvahu otec Juraj.

Arcibiskup Juraj mezi těmi deseti kandidáty byl, ale hlasováním v eparchiální radě neprošel, což považuji za velkou chybu, protože podle mého názoru byl ideálním kandidátem.

Metropolita se vybírá z pražského a prešovského arcibiskupa?

Ano, čili nemá cenu svolávat místní sněm, dokud druhý stolec není obsazený. Navíc prešovský arcibiskup Rastislav je ve funkci necelého půlroku a opakovaně prohlásil, že na metropolitu kandidovat nechce.

A máte představu, kdy by k volbě metropolity mohlo dojít?

Opakuji, že nejdříve musí proběhnout volba pražského arcibiskupa. Ta ale nemusí být úspěšná ani napodruhé. Volební eparchiální shromáždění by se mohla svolávat opakovaně, dokud by ke zvolení některého z kandidátů nedošlo. Biskupové v Posvátném synodu se ovšem dali slyšet, že už mají té situace dost, a pokud by ani podruhé nebyl nikdo zvolen, že někoho jmenují. To by ale nebylo nic nového. Ani arcibiskup Simeon, ani metropolita Kryštof nebyli zvoleni řádně, ale přesto je synod jmenoval, takže precedenty tu jsou.

Otče Marku, děkuji za rozhovor.     

TOPlist