K výročí narození Vincence Furcha

Přidal: | publikováno: 8. 08. 2013

Dnes si připomínáme 196. výročí narození českého obrozeneckého básníka, dramatika a vlastence Vincence Furcha (*8. 8. 1817 †5. 1. 1864). K této příležitosti jsem připravil jeho báseň Čechové u Baltu ze sbírky „Básně 2″ vydané v roce 1844.

Čechové u Baltu

I.
Otakar železný zas boj nový chystá,
Vůdce on vítězný, při něm sláva jistá,
Každý vojín prsa křížem si znamená,
V sever táhne mládež roznícená.

Otakar rekovný smělé vede voje
Naproti pohanům do krutého boje,
Do Sambie mhlavé, k moři baltickému,
Nižádný vrah posud neodolal jemu.

Staví na bojišti kříž a modly kácí,
K Bohu křesťanskému Prušan se obrací,
Vede král své Čechy, lítají prápory –
Již lev bílý hlídá v siné moře s hory!

Hle tiché, velebné moře, obraz míra,
Nepřehledně se před vojskem odevírá,
Zelenavé vlnky na břeh vystupují,
Otakara temným šumem pozdravují.

Prápor český věje nad pomorským krajem,
Klesají Čechové na kolena vzájem:
„Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli,
– Po prvníkrát moře baltické uzřeli.

II.

Zhasly hvězdy, zhasly rodu Přemyslova,
Zkazila poslední plod ruka vrahova,
Jiný se vyskytnul rod na stolci českém,
Jak bludice počal rudým svítit leskem.

Bludice nestálá – jezdí semotamo
Bohatyrský Jan, aj bylo pod ním známo
Na sedáních, v bitvách, po Evropě celé
České rytířstvo cti žádostivé, smělé.

Svět jej obdivuje, vrah se koří jemu,
I vítězně táhne až k moři sinému,
Balt jej pozdravuje, vítá šumem tajným,
Šeptá o shledání k synům cizokrajným!

Zde ustal lev český u vítězném běhu,
Hle červenobílý prápor věje s břehu:
Hle voj zastavil se – v tiché moře zírá,
Ježto se velebně před ním odevírá.

I hle kleká Jan a rázem jak na heslo,
Celé vojsko české na kolena kleslo:
„Hospodine, pomiluj ny!“ slavně pěli.
– Po druhékrát moře baltické uzřeli.

III.

Slavně Jan pad v bitvě, zesnul Karel drahý,
S ním v kochané vlasti pominul věk blahý,
Mistr Hus upálen zahynul v Kostnici,
Celý národ český povstal hanbu mstící.

Pomsta nesmírnou v něm sílu probudila,
Že celé Německo hrůza ohromila,
Kněz kalich vyzdvíhá! za ním voj nadšený –
Veškeren odpůrník hyne poražený.

Východ již a západ před nimi se třese,
Voj k poledni, jiný v sever hrůzu nese,
Marný všechen odpor, u vítězném běhu
Vede Prokop voj až k baltickému břehu.

Hle před nimi tiše u velebné kráse
Nepřehledné moře rozeprostírá se,
Dojat jemným citem hrozný Taborita
Oslzeným okem siné moře vítá.

Kněz kalich vyzdvíhá, vojíni klekají,
Zem opět viděnou Čechové líbají! –
„Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli.
– Po třetíkrát moře baltické uzřeli.

Vincenc Furch, Básně 2 (1844)

TOPlist