Joseph Fouché – úryvek z divadelní hry

Přidal: | publikováno: 27. 05. 2013

Krátký úryvek z divadelní hry o konci života francouzského císaře Napoleona odehrávající se od jeho návratu z vyhnanství na ostrově Elba. Děj samotného úryvku nás přesouvá na konec května a jeho hlavním „hrdinou“ je několikanásobný ministr policie a intrikán Joseph Fouché.

FOUCHÉ (ukazuje na troje dveře): Přišli?

SLUHA: Ano, Excelence.

FOUCHÉ: Popros, aby chvíli posečkali. Zavolám tě. (sluha odejde.) Gaillarde, patrně jsem byl opominut, jinak bych věděl, proč císař o tom mluvil. Nechtěl bych, aby byl Napoleon sám vyjednával ve Vídni o návrat svého syna a mne nechal mimo hru. Sedni si, musím ti svěřit velmi choulostivé tajemství. Před několika dny poslal mi Metternich prostřednictvím nepravého zástupce jedné vídeňské banky tento lístek, psaný tajným inkoustem; důvěrně ti jej přečtu: „Mocnosti nechtějí Napoleona Bonaparta. Povedou proti němu válku na život a na smrt. Rádi bychom věděli, co zamýšlí Francie i jaké jsou vaše osobní záměry. Pošlete osobu, jíž důvěřujete, na místo, jež vám označí doručitel tohoto listu. Váš zmocněnec najde tam osobu, se kterou bude mu jednati.“
Neposlal jsem nikoho. Teď už nesmíme mařit čas. Jdi si připravit zavazadla a odjeď do Basileje: to je místo schůzky… Tady (dá mu obálku) je napsáno jméno hostince, kde nalezneš agenta Metternichova, a poznávací znamení. Návod je stručný. Co zamýšlí Francie? Totéž, co sněmovna. Řekneš, že volby jsou dílem mým; že parlament je můj. A mé záměry? Řekneš, co si myslím o situaci. Návrat z Elby? Poslední výbuch hasnoucího vulkánu. Stal jsem se jeho ministrem, abych řídil události ve všeobecném zájmu. Ale musíš se pokusit vyzvědět, co opravdu se mnou zamýšlejí. Kdyby se Napoleon zřekl trůnu ve prospěch svého syna, dovolil by rakouský císař chlapci, aby se vrátil jako císař do Francie s Marií Luisou, vladařkou? A byl bych já v regentské radě?… Rozumíš? Gaillarde, nejbližší budoucnost dává tři možnosti. První: syn Napoleonův francouzským císařem; druhá: návrat Bourbonů s králem Ludvíkem; třetí: králem se stane vévoda Orleánský. Svěřuji ti, abys bděl nad tou první možností. Jdi a ukaž se ještě před odjezdem po audienci u císaře, pro případ, že bych ti chtěl ještě něco říci. (Zazvoní).

GAILLARD (vstane): Fouché, měj se na pozoru, hraješ nebezpečnou hru… (Vejde sluha).

FOUCHÉ: Na nebezpečí myslím sám. Odejdi těmito dveřmi. Na shledanou!

(Gaillard odejde vpravo. Fouché ukáže na první dveře vlevo. Sluha jimi vyjde, ale hned se vrátí, uváděje hraběte de Fresnay; poté odejde dveřmi v pozadí.)

FOUCHÉ: Odpusťte, pane hrabě, že jsem vás nechal chvíli čekat.

FRESNAY: Oh! Excelence…

FOUCHÉ: Měl jste nějaké nepříjemnosti za svého pobytu v Paříži?

FRESNAY: Ani jediné, Excelence.

FOUCHÉ: Můžete říci Jeho královské Výsosti, princi Orleánskému, že jeho tajní vyslanci mohou klidně žíti v Paříži i za napoleonského režimu.

FRESNAY: Když jsou pod ochranou Vaší Excelence…

FOUCHÉ: Nemyslím, že by totéž mohli říci zvědové krále!… Vrátíte se tedy do Anglie k Jeho Výsosti.

FRESNAY: Zítra po slavnosti na Martově poli; rád bych sdělil Jeho Výsosti podrobnosti…

FOUCHÉ: Nuže, zde je pro vás lístek… (dá mu jej), není ovšem na vaše jméno. Jest tam napsáno, kudy se dostanete na své místo na tribuně. Budete přítomen slavnosti dosti chladné. Situace, jak jste jistě sám pozoroval, se změnila. Nadšení, s nímž byl císař přijat, vyprchalo při myšlence na blízkou válku, kterou nelze skončit vítězně, protáhne-li se. Neuvidím vás již před vaším odjezdem. Přinesete velmi důležitou zprávu Jeho Výsosti: jeho akcie velmi stoupají. Naskytla se mi příležitost, abych je vyhnal do výše, a chopil jsem se jí. Pomyslete si: odjezd králův byl tak překotný a jeho ministři ztratili tou měrou hlavu, že ministr zahraničních věcí zapomněl tady tajnou smlouvu, kterou uzavřel král francouzský s rakouským císařem proti Rusku.

FRESNAY: Není možná. Ale to by se měl dovědět ruský car.

FOUCHÉ: Už se stalo. Opis té smlouvy je už v rukou ruského cara Alexandra. Teď pochopíte, že Rusko jistě nebude podporovat návrat Ludvíka XVIII., nýbrž bude si přát, aby francouzský trůn byl dán princi Orleánskému…

FRESNAY: Excelence… tato zpráva je nesmírně důležitá… vděčnost Jeho Výsosti…

FOUCHÉ: Vděčnost… V politice není vděčnosti, anebo lépe nemělo by se na ni spoléhat… Jednám tak, poněvadž soudím, že liberální vláda prince Orleánského by nejlépe vyhovovala zítřejší Francii. Tlumočte, prosím, moji úctu Jeho Výsosti a řekněte mu, jak je důležité pro panovníka, aby měl ministry…, kteří nezapomínají tajné smlouvy ve stole. (Podá mu ruku. Zazvoní.)

FRESNAY: Excelence, stane-li se můj princ jednou králem… (Vejde sluha.)

FOUCHÉ: Pssst ! Podejte mi zprávy, a… šťastnou cestu.

FRESNAY (ukloní se): Excelence! (sluha ho doprovází ke dveřím vlevo.)

FOUCHÉ (pokyne na druhé dveře vlevo; Sluha jimi vyjde a vrátiv se uvádí paní de Marsan; pak odejde v pozadí): Promiňte, nejkrásnější dámo, že jste musila chviličku čekat. Měla jste nějaké nepříjemnosti za svého pobytu ve Francii?

PANÍ DE MARSAN: Díky Vám, Excelence, žádné…

FOUCHÉ: Můžete tedy říci Jeho Veličenstvu, králi Ludvíkovi, že jeho tajní poslové mohou dobře žít v Paříži i za vlády Napoleonovy. Pochybuji, že by totéž mohli říci zvědové prince Orleánského. Vaše poslání vám dovolilo zkoumati výtvory nové pařížské módy: jsou velmi roztomilé tyhle pláštěnky od Mme Eloffové, ale vidím, že jste docela zanedbala nové kabelky, červeň na rty a tvářičky od Mme Chaumetonové; to je chyba…

PANÍ DE MARSAN: Skutečně, Excelence, nezbylo mi dosti času. Touha nechyběla. Ale vy, Excelence, dovedete uhodnout i touhy žen…

FOUCHÉ: Uhodnout a také je splnit, když mohu. (Vezme krabičku ze skřínky za psacím stolem a podá ji dámě.) Zde naleznete poslední výrobky Mme Chaumetonové… jsou znamenité…

PANÍ DE MARSAN: To je neuvěřitelné…

FOUCHÉ: Myslíte, že policejní ministr musí být jako obyčejný dráb? Madame, kdysi měl být ze mne kněz… a být „abbé“, znamenalo tehdy mít smysl pro eleganci… instinkty zůstanou.

PANÍ DE MARSAN: Jste opravdu velmi laskav. Jak vám mám poděkovat?

FOUCHÉ: Neděkujte mi a mluvme raději o tom, co nás zajímá. Odejdete dnes v noci do Gentu a uvidíte Jeho Veličenstvo krále. Ujistěte jej, že jsem zde na svém místě, abych pro něho pracoval. Pozná to při první příležitosti. Řekněte mu, že jsem byl velmi zarmoucen onou příhodou s tajnou smlouvou proti Rusku, kterou ten zmatený Jaucourt zapomněl zde v Paříži. Pokusil jsem se ji zničit… ale nepodařilo se to… Ale jaké ministry si to vyvolilo Jeho Veličenstvo! Na štěstí ta věc nebyla tak důležitá… ano, a doporučte svému králi, aby byl zdvořilý k Wellingtonovi… Anglie bude vždy více a více o všem rozhodovat. A teď vám svěřím svou osobní věc, o niž se, prosím, zajímejte. Předevčírem napadl mne jeden pařížský list. Tisk je svobodný, nemá významu a váhy. Avšak důležité je toto: domnívám se – snad se mýlím – ale soudím, že tento útok byl inspirován někým od královského dvora z Gentu. Myslíte, že se mýlím?

PANÍ DE MARSAN: Kdo ví… Snad…

FOUCHÉ: Snad… To stačí, dál se vás neptám. Snad… Všichni máme nepřátele a patrně nějaký můj nepřítel u dvora má proti mně dobrou zbraň. Připomíná stále Jeho Veličenstvu, že jsem já byl jeden z těch, kteří v konventě… je tomu již dávno… odhlasovali smrt jeho bratra, nešťastného Ludvíka XVI. Avšak král teď musí pochopit, že se časy mění a s nimi mění se všecko… V politice třeba myslit na budoucnost, minulost náleží do archivů… Z toho útoku na mne je vidět, že u dvora nemají jasné představy o tom, jaká je moje posice v Paříži… dnes…

PANÍ DE MARSAN: Oh! dovedu ji dobře vyobrazit: jste tu dnes jistě nejmocnějším mužem…

FOUCHÉ: Děkuji. Vím, že to učiníte. Ale nezdá se vám, že by bylo velmi užitečné, kdyby ten žurnalista, který na mne podnikl útok, napsal na příklad tomu, kdo ho navedl, že pokládá za nutné upustit od těch útoků, protože napadat dnes ministra Fouchého je totéž jako činit se nepopulárním atd., atd. Nemyslíte, že takový dopis…

PANÍ DE MARSAN: Který by se shodoval s pravdou…

FOUCHÉ: Zajisté. Nemyslíte, že by otevřel oči mnohým lidem v Gentu, takže by se jinak dívali na skutečnou situaci v Paříži?

PANÍ DE MARSAN: To by bylo jistě velmi cenné, ale… mít takový dopis.

FOUCHÉ: Kdybych jej měl, vy, madame… která znáte dobře prostředí a víte, kdo jsou tam ti moji nepřátelé – za vše, co pro vás činím… nemohla byste vy sama dopis odevzdat… neříkejte, že ne…

PANÍ DE MARSAN: Neříkám, že ne… ale mít takový dopis…

FOUCHÉ: Díky, madame. (Zazvoní a povstane.) Nepochyboval jsem o vaší ochotě. Račte ještě okamžik posečkat, prokážete mi tím velikou službu. Ostatně jde o naši společnou věc. Okamžik, prosím. (Propustí ji dveřmi vlevo a řekne sluhovi, který na zazvonění vstoupil:) Uveď toho pána, který čeká v předsíni! (Vrátí se k psacímu stolu. Sluha uvádí novináře.) Promiňte, pane, že jsem vás vyrušil. Váš list uveřejnil… sedněte, prosím… (novinář usedne) včera útok proti mně.

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ (povstává): Pane ministře, tisk je svobodný.

FOUCHÉ: A to říkáte mně? Byl jsem největším příznivcem svobody tisku. Svoboda tisku dovoluje vám novinářům dělat skvělé obchody.

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Co tím chcete říci Vaše Excelence… ?

FOUCHÉ: Možnost pomlouvat vládu zvyšuje prodej listu. Čtenáři rádi slyší, když se buší do vlády, i když o ní dobře smýšlejí, a ještě raději čtou pomluvy o mužích, kteří jsou právě u vesla.

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Pane ministře, můj list nedělá oposici z prodajné vypočítavosti. Ale dnes můžete si koupit kterýkoliv list…

FOUCHÉ: Pane, já nikdy nekupuji novin, kupuji vždy majitele novin.

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Korupce, který dnes…

FOUCHÉ: Poslyšte: tiskněte si články o korupci, ale nenuťte mě, abych je četl. Tedy mluvme věcně: dnes je středa. Minulého úterý vyjela z Gentu krásná dáma, vysoká, elegantní brunetka, vyzvědačka dvora. Dostala se do Francie, poněvadž jsem ji pustil přes hranice. Minulé neděle přišla ta dáma k vám, do vašeho bytu v ulici Saint-Honoré 44, v druhém poschodí, a odevzdala vám jménem dvora dvacet tisíc franků a zapečetěný balíček s instrukcemi. Podle těchto instrukcí uveřejnil jste ten útok proti mně. Tisk má zaručenou svobodu, ale ne royalistické pikle. ta dáma je dosud v Paříži; měla odejet dnes, ale mohl bych ji dát zatknout zrovna tak jako vás a dát vám vpálit čtyři kule do zad pro spiknutí proti Jeho Veličenstvu císaři. Připomněl jste v svém článku, že jsem dal roku devadesátého třetího v Lyoně postřílet dva tisíce občanů. Pochopíte, že ten, kdo dal postřílet dva tisíce občanů, mohl by snadno dát zastřelit jednoho. To je jasné. Není-liž pravda? Nuže, teď zapomeňte, co jsem vám řekl. Neřekl jsem nic. Hle, váš obličej nabývá opět barvy, vaše rty se již nechvějí.

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Excelence…

FOUCHÉ: Vám, který znáte dobře situaci v Paříži, nezdálo by se mnohem moudřejší a prospěšnější pro věc, které sloužíte, vzkázat těm pánům tam třeba tohle (vezme lístek a čte): „Pokládám za oportunní zanechat teď útoků proti policejnímu ministru. Tyto útoky jsou nepopulární a vydávají můj list neoblibě lidu. Ministr Fouché je dnes mužem, v nějž všecko měšťáctvo, všichni liberálové i demokrati skládají své naděje.“

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Pravda, pravda…

FOUCHÉ: „Má v rukou sněmovnu…“

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Pravda, pravda…

FOUCHÉ: „Ať se stane cokoli, bude nutno s ním jednat. Pokládám proto za vhodné učinit vše, abychom si zajistili jeho blahovůli a ochranu.“

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Nikdo nemůže popřít, že to vše je pravda…

FOUCHÉ: Nestačí nepopírat, je nutno to tvrdit… (přistrčí mu dopis a pero) a podepsat! Vaše jméno má, tuším, čtyři písmena… (Vyjme ze skříně čtyři váčky s penězi a postaví je do řady.) První… druhé… třetí… čtvrté. (Ukazuje na stůl.)

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: Pane ministře, jsem zvyklý podepisovat se také křestním jménem.

FOUCHÉ: (pohlédne naň a usměje se; pak připojí ještě pátý váček): Napište jen začáteční písmen. A už ani slova o tom!

NEPOČESTNÝ NOVINÁŘ: (podepíše, vstane, vezme do jedné ruky váčky, druhou vztáhne po dopise): Pane ministře, ty peníze pohltí poštovné na ten dopis…

FOUCHÉ: (zabrání mu vzít dopis): Oh! nikoli, dopis je osvobozen od poštovného. Zařídím to už jinak. Osvobozen! Rozumíte? Žijeme za vlády svobody! (Novinář se ukloní a odejde v pozadí.) François! (Vejde tajný.) Toho člověka nespustit ani na minutu s očí! Všecky dopisy, které odesílá i dostává, rozpečetit a prozkoumat dříve, než budou odeslány dále. Jdi! (François odjede. U dveří vlevo.) Madame! (Vejde paní de Marsan.) Hotovo! (Ukáže jí dopis.)

PANÍ DE MARSAN (s úsměvem): Jste ohromný! Ale ostatně – je to pravda… Jak jste to dokázal?

FOUCHÉ: To je mé tajemství. Někdy se to má s pravdou podivuhodně. (Vloží dopis do obálky.) Chybí adresa… Ale já důvěřuji vaší obratnosti. Dáme ten dopis sem, mezi vaše voňavky… jsem jist, že se neztratí… (Klepá se.) Dále!

SLUHA (vstoupí): Ministr vnitra přeje si mluvit s Vaší Excelencí.

FOUCHÉ (kyne rukou, aby počkal): Šťastnou cestu, madame! (Políbí jí ruku a doprovodí ji ke dveřím vlevo. K sluhovi): Ať vejde! (Jde k psacímu stolu.)

TOPlist