Invaze do Sýrie se blíží! Média zločinným plánům pomáhají, a všem uniká to hlavní…

Přidal: | publikováno: 20. 05. 2013

Neustávající krveprolévání, útěky za hranice, bombový útok v turecko-syrském příhraničí, přestřelky mezi Syřany a židovským státem, sílící vliv radikálních islamistů, podporovaných Západem, ukázky barbarství „demokratických“ povstalců, kteří vytrhávají a jedí srdce svého protivníka, spekulace o použití chemických zbraní vládními vojsky a úvahy o intervenci – to vše je syrský konflikt.

„Pravda se neztratí, ale život je možno zardousit. Příkladů je dost.“ (F. M. Dostojevskij)

Média nás každým dnem zahlcují pochopitelně zcela „nezaujatými“ informacemi o vývoji hrozivé situace v Sýrii a papouškují to, co do světa pouštějí barbarští povstalci a jejich západní spojenci. Naštěstí alespoň vlády Ruska a Číny mají dostatek zdravého rozumu a sil bránit západnickým plánům o rozšíření „demokracie“ do další země. A jako by skoro všem unikalo to hlavní: my nemáme do toho, co se v Sýrii děje, co mluvit!

Syrští křesťané Asada podporují

Tamní křesťané s výhradami současný režim, který sice demokratický pořádek nezajišťuje, ale garantuje krom jiného také svobodu vyznání, podporují. Obávají se, že v případě vítězství povstalců o své svobody přijdou, což je, přihlédneme-li k výsledkům „arabského jara“ (které je ovšem „jarem“ leda pro muslimy) v dalších zemích, velmi pravděpodobné.

Nemálo křesťanů, kterých je v třiadvacetimilionové zemi zhruba dva a půl milionu, dokonce působí ve státním aparátu včetně nejvyšších míst, jakými jsou tajné služby, vedení centrální banky, ministerstvo obrany či prezidentská stráž. Damašský katolický arcibiskup Gregorios Elias Tabé o prezidentu Asadovi prohlásil, že je to muž velmi kultivovaný, a povstalce zcela oprávněně považuje za teroristy.

Američané se připravují k „bratrské“ pomoci

To Západ je za teroristy asi nepovažuje. Naopak Američané si stále více pohrávají s myšlenkou, že je budou podporovat nejen verbálně, ale rovnou reálně. Plánuje se posílání zbraní povstalcům či zřízení bezletové zóny, která v Libyi významně přispěla k porážce Kaddáfího režimu a nynějšímu chaosu.

A pokud se prokáže, že syrská armáda použila chemické zbraně, bude americká armáda připravena k vojenské intervenci. Vláda ale opakovaně ujistila, že chemické zbraně nepoužila a nikdy je nepoužije. Ostatně k tomu nemá důvod, protože si je dobře vědoma důsledků, jaké by to přineslo. Zato povstalcům v použití chemických zbraní nebrání vůbec nic. Vlastně by jim to pomohlo.

Rusko a Čína hlasem zdravého rozumu

Odborník na blízkovýchodní problematiku Said Gafurov zase připomíná, že Severoatlantická aliance čeká na mandát Rady bezpečnosti OSN, bez něhož vojenské operace nezahájí. Naštěstí nemá šanci radou cokoli projít bez souhlasu Ruska a Číny.

Ve středu Valné shromáždění OSN projednalo a schválilo rezoluci, která odsuzuje současnou vládu Bašára Asada a prohlašuje Národní koalici syrských revolučních sil za jediného legitimního zástupce syrského národa. Jistě nepřekvapí, že rezoluce vznikla z iniciativy arabských států. V čele dvanácti států, které hlasovaly proti rezoluci, bylo Rusko. Sám prezident Putin za jedinou legitimní vládu pokládá tu Asadovu.

Dejme od Sýrie ruce pryč!

Vojenský expert Viktor Baraněc je přesvědčen, že v případě mezinárodního zásahu v Sýrii dojde i na Írán, který Asada významně podporuje. Vzhledem k případné převaze aliančních vojsk by íránská strana musela použít svůj jaderný arzenál, což by nemohlo zůstat bez odezvy Izraele. Vnitropolitický konflikt syrský by tak přerostl ve válku mezinárodní. I to by mělo být důvodem ke zdrženlivosti a respektování svrchovanosti každého státu.

Vždyť právě svrchovanost, suverenita jednoho každého státu je podle mého názoru conditio sine qua non. Nikdo cizí nemá právo ji narušovat, a to ani za stavu, který je dalek normálního stavu (jako je tomu dnes v Sýrii). Tam se jedná o výsostně vnitropolitickou otázku, stejně jako o ni šlo v Libyi. Ať si své domácí věci řeší každý sám. My nemáme žádné právo do toho zasahovat do chvíle, kdy daný stát nezačne usilovat o územní expanzi či likvidaci jiných států. Ptejme se tedy: Chce něco takového legitimní Asadova vláda? Odpověď zní: Ne!

Dejme proto od Sýrie ruce pryč! Jinak se nám jako už mnohokrát podaří zardousit život tam, kde by mohl růst. Pokud k tomu dojde, pravda stejně nezemře. To je jediná jistota, kterou v tuto chvíli máme.

(http://zemanek.webnode.cz/)

TOPlist