Bývalý vicekancléř Hájek: Společnost už neexistuje, je to fikce

Přidal: | publikováno: 6. 04. 2013

„Jsme na prahu kontrarevoluce,“ hlásá bývalý vicekancléř prezidenta Klause Petr Hájek. Evropská socialistická revoluce dosáhla dalších met: vyvěšení unijní vlajky na Pražském hradě jakožto symbolu národní poroby a schválení Evropského stabilizačního mechanismu prezidentem Zemanem. Podle Hájka však existuje naděje – kontrarevoluce.

„Lepší overturu, než je příjezd šéfa tzv. evropské vlády, původně maoisty a teď europeisty, jsme si k našemu tématu nemohli přát,“ zahájil Hájek úterní přednášku, kterou na téma kontrarevoluce uspořádal na Novotného lávce Lipový kříž. Konala se v den, kdy začal vycházet Hájkův „kontrarevoluční magazín“ Protiproud.

Revoluce vytváří virtuální realitu

Revoluce, kterou zahájilo osvícenství a v politické praxi francouzská revoluce, pod hesly o pokroku, modernitě a dobru proměňuje realitu kolem nás, mění význam slov a vytváří realitu virtuální. Prosazovat ji pomáhají mainstreamová média. „Obrana proti revoluci není jiná než kontrarevoluce. Ta je řadou aktivit, které postupně revoluci odzbrojují,“ říká Hájek.

Revoluce postupně nabyla dvojí tváře: sovětské a západoevropské. Sovětský model z mnoha příčin zkrachoval, ale zatímco se svět radoval z pádu komunismu, sílila tato ideologie na Západě, kde na sebe vzala podobu neomarxismu. Ten dominuje dnešní Evropské unii. „Obojí je revoluce, obojí je ve své podstatě totéž.“

Svoboda je v každém z nás

Kontrarevoluci nelze dělat politickou stranou ani společenským hnutím, protože by to znamenalo pouhou činnost v rámci systému, který byl pokrokáři vytvořen. „Uvnitř systému žádný boj nevybojujeme,“ upozorňuje Hájek. Kontrarevoluce totiž musí začít v člověku samotném. „Bez toho, aniž bychom si začali uvědomovat, že v našich duších a srdcích jsou kulisy umělé reality, se nelze pohnout z místa.“ I o tom prý hodlá psát ve třetí knize své trilogie, z níž zatím vyšla Smrt ve středu a Smrt v sametu.

V nitru každého člověka panuje absolutní svoboda, která vyplývá z jeho duchovní podstaty. Ve chvíli, kdy si uvědomíme, že jsme děti Boží, staneme na prahu svobody. „Abych se mohl stát kandidátem svobodného člověka, musím se vracet k sobě. Nemůže existovat jiná báze, než je duchovní realita,“ prohlásil Hájek. A právě na tu systém útočí.

Řešením je návrat ke společnosti

Útoky probíhají tak, že se vytváří virtuální realita, která se posléze vydává za skutečnost. Hájek uvedl příklad katolické církve. O ní mainstreamová média konstruují obraz, jaký se systému v jeho destruktivních plánech hodí. A to nezřídka za pomoci těch, kteří do ní patří. „Zaručuji vám, že ať se stane cokoli, do deseti minut je v televizi Halík nebo jeho klony.“

Kontrarevoluce je ale podle Hájka možná jen za předpokladu, že se vrátíme ke společnosti. „Tvrdím, že společnost už neexistuje, je to fikce,“ prohlásil odvážně. Společnost se totiž musí zakládat na společenství, jehož existenci umožňuje jednotící idea. Tou byl po staletí Bůh, respektive křesťanství.

Nic nečekejme, ale konejme

Hájkovo pojetí kontrarevoluce tak dostává plný smysl: V současné „fiktivní společnosti“ je jedinou cestou nalezení pevného duchovního základu v každém z nás. Ve chvíli, kdy sami sebe uchopíme jako děti Boží, začne vznikat přirozené společenství, z něhož za příznivých okolností znovu vyroste skutečná společnost.

„Ti, co jen čekají, jsou už na systému závislí. Být mimo něj znamená nečekat nic,“ pokračoval Hájek. Nespokojení lidé dnes totiž zpravidla čekají, že jim někdo pomůže, ať už jde o novou politickou stranu nebo charismatického vůdce. Tudy cesta nevede, naopak je třeba, aby každý začal na pevných duchovních základech vytvářet něco pro druhé. „Čekání je čekáním na falešného Mesiáše.“

A právě v tomto kontextu je třeba chápat také vznik magazínu Protiproud.

(http://zemanek.webnode.cz/)

TOPlist