Vysílačka Černé fronty

Přidal: | publikováno: 12. 02. 2013

Dne 30. ledna 1933 se v Německu ujal moci Adolf Hitler, muž hlásající sjednocení Němců v jedné říši, tedy vlastně zničení ČSR, kde žilo Němců 3,3 milionu. Republika otevřela dveře tisícům uprchlíků z říše, byť tím vyvolávala hněv jejích nových mocipánů. Docházelo k únosům nepohodlných emigrantů do Německa, kde mizeli v koncentračních táborech, v srpnu 1933 byl zastřelen v Mariánských Lázních exulant prof. Lessing.

Mezi emigranty nebyli zdaleka jen umělci, nýbrž také mnoho politiků. V Čechách se kupř. usídlilo zahraniční vedení německé sociální demokracie a působili zde nacisté, kteří se dostali do sporu s Hitlerovou NSDAP, jíž vyčítali odklon od socialistických zásad. Vůdčí osobností křídla žádajícího znárodnění průmyslu a vyvlastnění bank byl Gregor Strasser, v počátcích nacistického hnutí konkurent Hitlera. Když se 30. června 1934 v tzv. noci dlouhých nožů hitlerovci vypořádávali se svými soky zleva i zprava, ocitl se mezi stovkami obětí. Jeho mladší bratr dr. ing. Otto Strasser, rovněž levičák, odešel se skupinou přívrženců z NSDAP už roku 1930. Podařilo se mu prchnout do ciziny, kde vedl exilovou organizaci „revolučních nacistů“ Černá fronta. Žil v Rakousku, potom hlavně v ČSR, kde ho úřady tajně podporovaly; jeho – v pořadí třetí – manželka zvaná Tuttu našla azyl ve Švýcarsku.

Otto Strasser, jemuž bylo při nástupu Hitlera k moci pětatřicet, nebyl právě výlupek ctností. Pamětníci ho označovali za egoistu proslulého pijatikami i nevybíravou honbou za sukněmi. V Praze si našel pohlednou vdovu Hanu Brodskou, majitelku obchodu. Otec jeho nové milenky Jan Gráf byl nájemcem hotelu v Záhoří poblíž Slap. Strasserovi se osamělá poloha budovy, navštěvované hlavně v létě, hodila do plánu. A tak do hotelu zavedl na sklonku listopadu 1934 inženýra Rudolfa Formise, který si přivezl kromě kufrů i pár beden.

Starý mládenec Formis, narozený roku 1894, byl odborník na radiofonii. Původně nacista, změnil se v Hitlerova zapřisáhlého odpůrce. Dotáhl to na ředitele rozhlasu ve Stuttgartu. Byl obviněn, že vypnutím proudu zmařil vysílání vůdcova projevu, a skončil v koncentračním táboře. Podařilo se mu utéci a dorazit do ČSR. Chtěl do Turecka, kde měl přátele, ale Bulhaři ho chytli a šupem vrátili do Prahy. Tam byl Strasserem vyzván, aby vybudoval tajnou vysílačku, která by byla dobře slyšitelná v Německu. V Záhoří sestavil krátkovlnnou radiostanici a vysílal protihitlerovskou propagandu. Byla slyšet na velkém území říše a německý vyslanec v Praze Erich Koch si na ni stěžoval na ministerstvu zahraničí už 19. prosince 1934. Čs. úřady začaly vysílačku hledat  – leč nespěchaly.

O to větší byl chvat rozzuřených nacistů. Podařilo se jim – i díky zradě – místo vysílače zjistit. Na příkaz šéfa SD Reinharda Heydricha byl v lednu 1935 pověřen vysílačku zničit a unést Formise do říše Alfred Helmut Naujocks. Teprve třiadvacetiletý Naujocks – krátce student, pak strojní mechanik a amatérský boxer – vstoupil roku 1931 do SS a roku 1934 byl přidělen k SD. Stával se specialistou na to, čemu Rusové říkají „mokryje děla“ – vraždy. Odcestoval do Čech pod cizím jménem se společnicí autem. Vydávali se za manžele jedoucí lyžovat. Podle velké antény přesně lokalizovali vysílačku a seznámili se s Formisem, s nímž strávili veselý večer při lahvích. Naujocks hlásil vše v Berlíně a vrátil se s kolegou z SD Wernerem Götschem do Čech případ „uzavřít“.

Při novém setkání v Záhoří 23. ledna 1935 byl Formis obezřelý: Strasser ho varoval. Co se přesně zběhlo, nevíme. Agenti SD zřejmě využili toho, že v hotelu nebyli kromě nich a Formise hosté, a v noci vtrhli do jeho pokoje. Jenže Formis byl ve střehu, bránil se palbou z revolveru, a než ho zabili, Naujockse lehce zranil. Němci zničili jakýsi radiový přístroj – pravá vysílačka byla skrytá, zamaskovaná slamníkem, v podkroví – a zavřeli vystrašený personál hotelu v jedné z místností, odkud se odvážil vyjít až ráno. Vrahům se tak podařilo utéci do Německa.

Rudolf Formis byl pohřben na Slapech; jeho náhrobek Němci za okupace odstranili. Otto Strasser byl v ČSR odsouzen za provozování rozhlasového vysílání bez licence na pět měsíců žaláře. Poslal žádost o milost prezidentu Benešovi a trest nenastoupil. Naujocks byl vyznamenán, povýšen a pověřován podobnými úkoly. Do historie se zapsal jako „muž, který zahájil druhou světovou válku“. Jím vedený oddíl převlečený do polských uniforem provedl fingovaný přepad německé vysílačky v Gliwitzi, což nacistům poskytlo záminku k přepadení Polska. Za války se odvážil odporovat Heydrichovi, byl přeložen ke Zbraním SS, poslán na východní frontu, pak do západní Evropy. Měl podíl na vraždění dánských odbojářů. Roku 1944 dezertoval a dostal se do amerického zajetí. Než mohl být po válce souzen, podařilo se mu uprchnout. Říká se, že se podílel na činnosti organizace ODESSA, zařizující útěky SS-manů do Jižní Ameriky. Žil prý nenápadně inkognito v Hamburku, kde 4. dubna 1960 zemřel.

výběr z knihy A. Klimka – Vítejte v první republice

TOPlist