Nominalismus – gnostická spekulace nebo naděje nového člověka?

Přidal: | publikováno: 11. 02. 2013

Přiznám se, že obvykle nemám potřebu reagovat na všechno, co se někde napíše. Ale když se jedná o Alaina de Benoista a jeho chápání tzv. nominalismu, nenechalo mě to chladným. V rámci našeho ČB hnutí jsme uspořádali XIX. diskusní večer: Nominalismus vs. universalismus, který jsem si dovolil moderovat.

No, v poslední době je filozofování či spíše pseudofilozofování v některých vlasteneckých kruzích celkem módní. K tomu se chci v této eseji také okrajově vyjádřit, neboť se v textech těchto organizací jedná o elementární problém vyplývající z hermeneutických omylů. Kdyby snad po přečtení této eseje někdo chtěl, abych byl konkrétní, nechť mi napíše na redakční mail a rád mu svůj i jeho text podrobně vysvětlím. Podotýkám, že se v žádném případě nejedná o přátele z Délského potápěče.

Universalismus se v mutacích mnoha myšlenkových a náboženských směrů (platonismus, novoplatonismus, křesťanství, islám, kantovství, Tradicionalismus, ale i třeba hinduistické školy) zjednodušeně projevuje jako artikulace nejvyšší, objektivní a transcendentální Pravdy. Z formálního hlediska může mít mnoho podob a v historii se také profiloval egalitářsky (částečně např. křesťanství). Metodologicky  z obecného se vyvozují jednotlivosti.

Nominalismus se také v mnoha podobách, v opačném směru nežli universalismus, vymezuje vůči tzv. realitě. Je známý svým rozvojem v moderním a postmoderním období našich dějin jako pozitivismus, empirismus, voluntarismus a další. Z parciálního tedy neindukuje obecné, nýbrž pravděpodobnostní vztah závisející vždy na hodnocení subjektu.

Bohužel v poslední době se tento spor, po „pozitivisticku“, smrskl na lingvistický a logický spor. Já však píši o sporu, který tkví v chápání ideálního a lidského. Nebudu se zabývat problémy typu, sférická, cyklická či lineární časovost nebo míra egalitarismu u křesťanství, nábožensko-politické analogie, neboť jsem přesvědčen, že tyto pojmy nejsou integrální součástí ani universalismu ani nominalismu a tím pádem se také netýkají jejich rozdílností.

Benoist je přesvědčen, že universalismus a jeho historické podoby, najmě křesťanství, díky svému univerzálnímu vidění světa vytvořily „dějiny a člověka“ namísto „člověka v dějinách“, zajistily rovnost lidských bytostí před nejvyšší skutečností nebo Bohem, chcete-li, a tím jim také daly jedinou pravdu, kterou mohou vnucovat ostatním. Benoist kritizuje universalismus jako nástroj náboženské a politické represe, a komunistické i liberálně demokratické paradigma chápe jako světské podoby křesťanství, které mají stejnou symptomatiku – lineární vývoj od ráje končícího lidským hříchem či pochybením, přes dynamický evoluční vývoj s eschatologickou odměnou, kdy nám bude všem bez rozdílu náramně dobře.

Nemyslím si, že universalismus jako takový je egalitářský. Existence nejvyšší Pravdy či Pravd nebo také idejí automaticky nezajišťují lidskou rovnost, nýbrž šanci každého člověka se této pravdě přiblížit na základě svých individuálních dispozic. Ideje jsou neměnné a trvalé. Pouze materiální svět a to, co v člověku je smrtelné, se neustále proměňuje. Kastovní či stavovské uspořádání ve společnostech v dřívějších dobách naopak naznačovalo, že ne každý má schopnosti artikulovat transcendentní vlastnosti lidské existence. Bohové či Bůh jsou tu pro každého, ale nikoliv každý se k nim může sám a svými schopnostmi dostat. To je bytostně antiegalitářské, přesněji hierarchické. To, že řád vyšších věcí je přítomen u každého jedince v odlišné míře neznamená, že je universalismus egalitářský.

Nominalismus je dle mého názoru pro universalismus nutným protivníkem po vzoru vztahů v kosmologii. Benoist považuje za konvenční, když si budeme myslet, že z individulálního pozorování je možné odvodit obecné… Universalismus však obecnou vlastností zařazuje individuální. Jenom v empirismu a positivismu můžeme z individuálního pozorování vytvořit objektivní a po určitém „usazení“ jej aplikovat zpět – opačným směrem. To je metodologie profánních věd nikoliv věd tradičních. To je dle mého názoru Benoistova chyba v kritice universalismu. Nominalismus se také jeví jako gnostická spekulace, která klade, dle heideggerovského pohledu, mezi ideje a lidské bytí – zde (tedy tzv. slavný pobyt) rovnítko. Je to svým způsobem egodeistická koncepce vnímání reality jako vnímání sebe sama. Tudíž je nominalismus imanentním a nikoliv transcendentním, jak se někde píše.

Navíc se dá tvrdit, že ačkoliv je nominalismus pluralistním a nepřiznává tzv. abstraktní integrál v makro i mikrokosmu, je vlastně zcela vyřazen z kategorií egalitarismu a antiegalitarismu, protože v něm není náznak hierarchie, nýbrž pluralismu. Není u něho přítomna objektivní vlastnost, která umožňuje komparaci. V politické aplikaci se to nejčastěji a nejviditelněji projevuje tím, že fašismus a nacismus byly ideologie universalistické a Nová pravice (ovlivněna Benoistem) zastává názor, že kultury jsou odlišné, mají právo na vlastní existenci, ale nikdo nemá právo na imperiální podrobování nižších kultur vyššími. Nominalismus je metamorfovaný existencialismus, který jak známo klade špatné otázky, na které se nedá správně odpovědět, jak trefně uvedl Evola ve své knize Jezdit na tygru.

Nominalisty zkrátka čeká poznávání skutečnosti trochu z jiné strany.

„Je velice obtížné vysvětlit našim současníkům, že existují věci, které již samou svou povahou neumožňují, aby se o nich diskutovalo; moderní člověk, místo aby usiloval pozvednout se k pravdě, předstírá, že ji donutil snížit se na jeho úroveň; to je určitě také důvod, proč existuje tolik těch, kteří, když s nimi mluvíme o „tradičních vědách“ nebo dokonce o čisté metafyzice, si představují, že se nejedná o nic jiného než o „vědy profánní“ a o „filosofii“.“

– René Guénon, Krize moderního světa (kapitola 5 – Individualismus)

TOPlist