K právu udělit amnestii

Přidal: | publikováno: 5. 01. 2013

Přestože nemáme ve zvyku komentovat politické události, na dění kolem amnestie, již prezident republiky k XX. výročí České republiky plošně udělil, a které se místo vhodné pozitivní kritiky změnilo ve zcela nedůstojné útoky, musíme zareagovat. Nebude však řeč o praktickém dopadu, který se jistě právem mnohým z nás nelíbí, ale o pravomoci prezidenta amnestii udělit.

Ze štvanice na Klause mi běhá mráz po zádech

Ze štvanice, jaká se rozpoutala po vyhlášení prezidentské amnestie, mi běhá mráz po zádech. Nerad bych tímto textem přispíval k tomu nekončícímu proudu řečí, osočování, útoků i nečetných a v nenávistném křiku mainstreamu se ztrácejících obhajob prezidentova rozhodnutí, avšak nemohu mlčet. Budu ale stručný.

Jeví se mi být neuvěřitelným, co za reakce amnestie vyvolala. Jistě, nemusí s ní každý souhlasit, ani já z ní nejsem nadšen, leč nechápu, jak si někdo může dovolit napadat a zpochybňovat právoplatné a legitimní rozhodnutí hlavy státu tak nehorázným způsobem. Aby mi bylo dobře rozuměno, já sám s amnestií nesouhlasím a představa, že se ze dne na den dostane na svobodu takové množství (byť stále ještě malé v porovnání s amnestií havlovskou) nezřídka dosti pochybných existencí, které veřejnému pořádku jistě nepřidají, mne příliš neuspokojuje. Dal bych přednost spíše dílčím milostem, i když po předchozích zkušenostech soudím, že i takový postup by – především ze strany médií – vyvolal zcela nepřiměřenou kritiku. Takže nejlepší by asi bylo připomenout dvacetileté výročí vzniku České republiky vojenským defilé. Ostatně to by mé nátuře vyhovovalo nejvíc; to je však pro téma tohoto článku vedlejší.

Musím zde vyzdvihnout zásadové stanovisko ministra spravedlnosti Blažka, jenž si – navzdory mediální frontě – stojí za svým, což nelze říci o jeho kolegovi z ministerstva zahraničí. Právě média opět ukazují svou pravou tvář. Nenávistná kampaň, již započala, se bezmála blíží lynči. Ve chvíli, kdy prezident vyslovil své rozhodnutí o amnestii, mě ani nenapadlo, jaká smršť se strhne, očekávaje leda pár kritických výtek ovšem s tím, že každý uzná, že jde o plné právo prezidenta republiky, a že jej tedy bude plně respektovat. Domnívám se, že takový postoj je přirozený. Jak zvrhle se zato chovají média a na ně napojené struktury, jež se opět daly do pohybu jako ostatně vždy, když se naskytne možnost pošpinit a pošlapat osobnosti s odlišným světonázorem! Levičácká fronta toho využila i tentokrát, rozeštvávajíc ty nejnižší pudy lidu. A dlužno dodat, že je v tom dobrá.

Naší pozornosti by nemělo uniknout ani to, že vicekancléři Hájkovi chodí nenávistné zprávy hrozící likvidací jeho rodiny, že neúspěšný pretendent prezidentství Okamura chce Václava Klause obvinit z vlastizrady, advokát Láska vyzývá k tomu, aby byl již navždy ignorován, aby nemohl nikde exhibovat, a advokátka Marvanová vypravuje, jak jeho krok ubližuje obyčejným lidem, čímž ke klidu zrovna nepřispívá. Běhá mi z atmosféry, která se kolem našeho prezidenta uměle a záměrně vytvořila, mráz po zádech.

Bylo mi smutno, když jsem si dnes pročítal moudré výroky sedmi řeckých mudrců. Jeden z nich, Kleobulos, řekl krom jiného toto: Míra je nejlepší. Je třeba ctíti otce, ochotně naslouchati a ne mnoho tlachati, nenáviděti bezpráví, zachovávati zbožnost, občanům raditi co nejlépe, nedělati nic násilím a odklízeti sváry. Co se děje dnes? Pravý opak – a to je věru zlé.

TOPlist